Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Žena jako oběť ve Velkém zátahu Fritze Langa

Žena jako oběť ve Velkém zátahu Fritze Langa

TÉMA – JANA BÉBAROVÁ –

V 50. letech Fritz Lang nadále pokračuje v režii snímků spadajících do cyklu filmu noir. Jedním z nich je Velký zátah (1953), který ohromuje zejména zobrazením brutálního násilí, jehož oběťmi se stávají především ženy.

Následující text je součástí autorčiny diplomové práce s názvem Obraz ženy ve filmech noir Fritze Langa

 

Námětem tohoto Langova snímku, jenž se stal předchůdcem tzv. policejního filmu, byla stejnojmenná předloha Williama P. McGiverna.1 Velký zátah zobrazuje společnost zmítanou korupcí a násilím a policejní úřad jako instituci, která se z respektované změnila v ovládanou podsvětím. Představuje demoralizovaný svět, v němž není místo pro pravé rodinné hodnoty, ale naopak oplývá všudypřítomným pokrytectvím a přetvářkou. Těžko bychom zde hledali čistě kladného hrdinu, neboť téměř všechny ústřední postavy filmu jsou koncipovány značně ambivalentně, počínaje hlavním hrdinou, detektivem Bannionem (Glenn Ford), jenž motivován osobní mstou, bere zákon do svých rukou. Dvojakost postav je ve Velkém zátahu silně vizualizována.

Ženské postavy zde představují paletu různorodých charakterů. Bannionova manželka Katie (Jocelyn Brando) je dokonalým příkladem femme attrapée. Je cudnou ženou v domácnosti, příkladnou milující manželkou a matkou, nabízející hrdinovi bezpečné útočiště. V Langově filmu zastupuje jediný charakter nepostižený zkažeností okolního světa, a právě proto musí zemřít. Naopak vdova Bertha Duncan (Jeanette Nolan) je od počátku prezentována jako chladnokrevná a vypočítavá potvora s několika tvářemi. Chvíli předtím, než ji Bannion vyslýchá, je snímána ve své ložnici a její postava se odráží v trojčlenném zrcadle, což naznačuje existenci jejích několika tváří. Zhroucená žena truchlící nad smrtí svého muže je pouze produktem její přetvářky. „Paní Duncan od začátku projevuje chamtivost a ambice typické pro femme fatale, i když její sexualita není zdůrazňována.“2 Výraznou atraktivitou a sexuální přitažlivostí, která je u postavy Berty potlačována, oplývá Debby (Gloria Grahame), přítelkyně jednoho z gangsterů. Svým krásným zevnějškem je natolik posedlá, že by nemohla projít kolem jediného zrcadla, aniž by se v něm s narcistickým obdivem neprohlédla. Debby je zkažená a nudu zahání nadměrnou konzumací alkoholu. Vince o ní prohlašuje: „Šest dní v týdnu nakupuje, sedmého dne odpočívá.“ Její sarkastické komentáře znamenitě vystihují situace a jednání postav ve filmu. I přes svou amorálnost pomáhá Bannionovi v jeho cestě za pomstou. Dualita její postavy je v průběhu filmu dotáhnuta do extrému – poté, co jí Vince zohaví obličej, má jednu polovinu tváře skrytou pod obvazem. Přestože není nevinnou dívkou, stává se obětí. Muži ji pouze využívají, pro Vince představuje hračku reprezentativního vzhledu a pro Banniona cestu k vrahovi své ženy. Když za ním Debby přijde do hotelu poté, co na ni Vince zaútočil, nemá pro ni slova útěchy, neboť je sobecky hnán za pomstou. Obětí se stává i Lucy Chapman, Duncanova bývalá milenka, která je smrtí potrestána za to, že na začátku detektiva varovala.

Princip duality funguje nejen v rámci jednotlivých postav, ale i mezi nimi navzájem, konkrétně mezi Berthou a Debby. Kromě toho, že každá z nich představuje polovinu femme fatale (Berta svou chamtivostí a ambiciózností, Debby svou sexualitou) a navzájem se doplňují, jsou tyto ženy koncipovány jako dvojnice. Ve scéně, kdy se setkávají, mají na sobě obě norkový kožich, který je obecně chápan jako atribut vydržované ženy. V momentě, kdy k sobě stojí tváří v tvář, dochází k jejich vzájemnému zrcadlení.

Trojčlenné zrcadlo, před kterým si Berta „aranžuje“ smutný obličej chvíli před výslechem. (vlevo) Téměř identické norkové kožichy, které mají ženy na sobě, vyvolávají zrcadlový efekt. (vpravo)

 

Fascinace násilím

Filmům noir 50. let dominují postavy psychopatických jedinců. „Hrdina se, jak poznamenává Schrader, zbláznil. Projevuje se násilnicky, často u něj můžeme rozpoznat poruchu osobnosti a sebevražedné tendence. Nejčastěji je představován Jamesem Cagneym, Richardem Widmarkem nebo Lee Marvinem.“3 Právě postava Lee Marvina, Vince, projevuje ve Velkém zátahu silné skony k násilí, konkrétně na ženách. V baru jedné z dívek típne o ruku cigaretu, načež později téhož večera v žárlivé scéně chrstne své přítelkyni Debby do tváře vařící kávu. Obětí hrubého násilí se stává i manželka detektiva Banniona, Katie, která umírá při výbuchu auta (past, která byla nalíčena na jejího manžela). Ve všech případech tak dochází k pálení ženského masa. Toto brutální násilí však není ukazováno explicitně, neboť se často odehrává mimo záběr. Auto s Katie exploduje ve chvíli, kdy detektiv Bannion v dětském pokoji vypráví své dceři pohádku na dobrou noc. Skrze okno na ulici vidíme záři z plamenů a doléhá k nám zvuk detonace. Ve scéně v baru nevidíme dívčinu ruku, která je zraňována, ale pouze její tvář zkřivenou bolestivými grimasami. Podobně je komponována i scéna, ve které Vince mučí Debby – nejprve sledujeme záběr na ni, jak si před zrcadlem rtěnkou maluje rty, za ní stojí Vince. Následuje střih na konvici s vařící se kávou, Vincovu ruku, která se po ní natahuje, poté vidíme jen prázdný vařič a slyšíme křik týrané ženy. V následujících scénách se Debby objevuje s obvazy, které skrývají jizvy po popáleninách. Zjizvená část tváře, která zůstává skryta, tak vizuálně podtrhuje její ambivalentní charakter.


 

Rodinný život jako faleš

V tradičním noirovém světě není místo pro skutečné rodinné hodnoty. Jako funkční je rodinný život zobrazován pouze v rámci přetvářky. Navíc „matky a otcové jsou zřídka představováni jako sexuální partneři.“4 Již první záběry Velkého zátahu tuto konvenci dodržují – pan Duncan právě spáchal sebevraždu a jeho manželka se projevuje jako milující žena, kterou smrt jejího manžela hluboce zasáhla, pouze před policisty. Šéf podsvětí Lagana fungující rodinné vztahy rovněž pouze předstírá – hovoří o svém láskyplném vztahu k dceři, který však nikdy není vizualizován. Obraz Laganovy zemřelé matky, který dominuje jeho pracovně a ke které s úctou vzhlíží, pak reprezentuje jeho silný oidipovský komplex.

Velký zátah však zároveň představuje podstatný posun v zobrazení rodiny, neboť přichází s výjimkou, kterou je spokojená rodina detektiva Banniona. Se svou manželkou a malou dcerkou prožívá chvíle štěstí a jejich domov je plný lásky a vzájemné pozornosti. Destrukce křehkého rodinného vztahu je naznačena ve scéně, kdy detektiv pomáhá své dceři stavět domeček z dřevěných kvádrů a nechtěně jej rozbíjí, když na vrchol stavby nešikovně pokládá jedno z dřívek. Krátce nato jeho žena umírá při výbuchu auta.

 

 

Velký zátah (The Big Heat)

režie: Fritz Lang

scénář: Sydney Boehm podle stejnojmenného románu Williama P. McGiverna

hrají: Glenn Ford (detektiv Dave Bannion), Gloria Grahame (Debby Marsh), Jocelyn Brando (Katie Bannion), Alexander Scourby (Mike Lagana), Lee Marvin (Vince Stone), Jeanette Nolan (Berta Duncan)

kamera: Charles Lang

výprava: Robert Peterson

střih: Charles Nelson

hudba: Daniele Amfitheatrof

produkce: Robert Arthur (Columbia)

USA, 1953, 89 minut

 

 

Literatura:

HAIN, Milan. Vývoj filmu noir. Dostupné z: http://25fps.cz/archiv/2_Vyvoj_filmu_noir.pdf

KAPLAN, Ann. Women in film noir. London: British Film Institute, 1999.

WAGER, Jans B. Precolating Paranoia. Fritz Lang’s The Big Heat. Dostupné z: http://www.brightlightsfilm.com/27/bigheat1.htm

 

1 Z jeho dalšího románu vychází i noirový snímek Rogue Cop Roye Rowlanda (1954). V obou případech byl autorem scénáře Sydney Boehm.

2 WAGER, Jans B. Precolating Paranoia. Fritz Lang’s The Big Heat. http://www.brightlightsfilm.com/27/bigheat1.htm 29. 12. 2007

3 HAIN, Milan. Vývoj filmu noir. http://25fps.cz/archiv/2_Vyvoj_filmu_noir.pdf 25. 1. 2008.

4 HARVEY, Sylvia. Woman’s Place: The Absent Family of Film Noir. In KAPLAN, Ann. Women in film noir. London: British Film Institute, 1999. s. 37.

Print Friendly

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 216

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru