Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Donnie Darko: Morálka, smrtelnost a strašidelný králík jménem Frank

Donnie Darko: Morálka, smrtelnost a strašidelný králík jménem Frank

TÉMA: Donnie Darko: Morálka, smrtelnost a strašidelný králík jménem Frank – JOHN H. CHRISTENSEN (překlad: MARIE MEIXNEROVÁ) –

John H. Christensen, náš externí přispěvatel z Dánska, rozplétá složitou filozofickou spleť prvního kultovního sci-fi snímku 21. století, Donnie Darko. Následující článek vznikl exklusivně pro časopis 25fps a vy si jej můžete přečíst v anglickém originálu i přeložené verzi.

Jednou za čas se objeví snímek, který je těžké napasovat do jedné kategorie nebo žánru. Takovým snímkem je bezesporu i Donnie Darko Richarda Kellyho z roku 2001, který jde však ještě dál; stejně jako se vzpírá jasné žánrové zařaditelnosti, vzpírá se i běžné interpretaci. Že je ve filmu integrováno několik témat je samozřejmě bez debaty − ale jaká témata to jsou, a hlavně proč tam jsou? Jako u skvěle vymyšleného rébusu jsou vodítka rozprostřena všude kolem a je na nás, abychom je našli a sesbírali – přičemž jsme neustále pokoušeni, že řešení, ta „skutečná“ odpověď, se skrývá hned za dalším příslovečným rohem.

V následujícím článku se pokusím sesbírat jednotlivé dílky skládačky a tak či tak nabídnout vlastní interpretaci jednotlivých témat dílek po dílku, stejně jako výklad filmu jako celku. Svou interpretaci budu rovněž porovnávat s tou režiséra Richarda Kellyho − ač si oba výklady nejsou podobné, měly být kompatibilní. Ještě pár drobností, než začneme: článek se vztahuje především k DVD verzi Donnie Darko (nikoli tedy k delšímu režisérskému sestřihu nebo verzi určené pro filmové festivaly) a předpokládá, že čtenář snímek viděl. Dále předpokládá, že vše v rámci filmu je záměrné a míněno jako součást interpretace filmu. Dobrá, tak tedy začněme! Připojte se ke mně na cestě do králičí díry – králíka jménem Frank.

Dílek do skládačky č. 1: Diegetický svět snímku

Prvním krokem k tomu, abychom vyřešili masivní rébus a dostali se tak na kobylku poselství tohoto filmového díla, je stanovit si obecnou představu o vnitřní logice filmu a jeho událostech. Víme toto: za velmi konkrétní časový úsek skončí svět, a Donnie v tom má sehrát nějakou roli. Otázkou je, o jakou roli jde, a proč má svět skončit. Doufám, že následující článek na tyto otázky poskytne odpověď, ale jedno po druhém – začněme s Frankem.

Nejprve si ujasněme, že, na základě vodítek poskytnutých filmem, existuje Frank po většinu filmu mimo záběr jako žijící, skutečná lidská bytost. Budeme mu říkat „Frank člověk“. Na halloweenské party u Darků doma Frank člověk napíše vzkaz na ledničku: „Byl tady Frank, šel pro další pivo.“ Později toho večera se Frank člověk a jeho kamarád rozhodnou jet okolo domu Babky Smrtky, kde nedopatřením zabije Gretchen a poprvé se setká s Donniem. Zdá se, že v této scéně Donnie zjevně ví, kdo Frank je, ale Frank člověk nemá ani ponětí o tom, kdo je Donnie. Když Donnie následně Franka střelí do oka a on umírá, změní se v „králíka Franka“ a cestuje zpátky v čase s vědomím, co se později stane. Takže když na začátku a v průběhu filmu vidíme králíka Franka, už byl střelený do oka, jak dokazuje scéna, kdy si v kinosále sundá masku, a když ho Donnie v koupelně bodne přes zrcadlo do oka. Z toho vyplývá, že Frank nemůže být imaginární postava! Aby si Donnie králíka Franka představoval do takových detailů, musel by dopředu vědět, co bude mít na halloweenské party Frank člověk za masku a co se mu toho večera přihodí. Party je ale ještě v daleké budoucnosti a není ani dopředu plánovaná, protože Donnieho rodiče na poslední chvíli odjedou jako doprovod Sparkle Motion. Takže máme první dílek do skládačky – králík Frank je skutečný, a ne jen výplodem Donnieho fantazie. Ba co víc, protože Frank skutečně cestoval časem, jsou cesty časem v diegetickém světě snímku možné.

Jak je to možné – tj. za jakých podmínek – vysvětluje režisér Richard Kelly na dvoudiskovém DVD vydání. Oné noci 2. října 1988 se svět rozdělil vedví: v původním vesmíru Donnie umírá, v paralelním vesmíru Donnie přežije díky tomu, že si povídá v zahradě s Frankem. O obou vesmírech a jejich dopadu na svět ale až za chvilku.

Dílek do skládačky č. 2: Svoboda volby

Když jsme se dozvěděli trochu více o světě filmu, můžeme se ponořit trochu hlouběji do jeho hlavních témat. Zvláště jedno vyvstává jako základní vodítko k porozumění filmu: volba postav. Během filmu postavy neustále hovoří o volbě, jsou nabádány k tomu volbu učinit nebo odkazují k povaze volby. Vyučovat Ničitele Grahama Greena, nebo jejich výuku ve škole zakázat? Sparkle Motion nebo Cheritina poezie na školní besídce? Karen Pomeroy, učitelka angličtiny s moderním přístupem, nebo úzkoprsá učitelka tělocviku a občanské výchovy Kitty Palmer? Možnost volby se dokonce rozšiřuje na Dukakis vs. George Bush senior ve volbách roku 1988 (k volbám se odkazuje u večeře, v televizi a na ledničce je v jednu chvíli nápis Volte Dukakise). A naopak, když Donnie hovoří se svou terapeutkou o Frankovi, řekne jí, že se mu musí podvolit, a poté, co zvandalizuje školu, napíše: „Donutili mě to udělat“. Dobrá, takže postavy jsou tematicky obdařené volbami nebo je jim možnost volby odepřena, ale co to znamená?

Zvažme na chvilku „volbu“ strach vs. láska v systému Jima Cunninghama, kde je dána situace typu „Steve najde peněženku a nechá si všechny peníze pro sebe“. V Cunninghamově systému může být akt nevrácení peněženky přisouzen buď strachu, nebo lásce. Jak ale Donnie poukazuje jak ve třídě, tak na Cunninghamově motivační přednášce, nedává to smysl – vybrání si mezi strachem a láskou je jenom iluzí volby. Život je o tolik obsáhlejší, o tolik lepší a o tolik komplexnější, aby se dala každá situace napěchovat do jedné ze dvou kategorií. (Tak jsme postaveni před další volbu – mezi Cunninghamovým a Darkovým pohledem na svět). Jedna věc je být přinucen k volbě, kterou si nepřejeme (jako Donnieho vandalismus), jiná věc je vědomé redukování možnosti volby, což náš život přivádí až do bodu, kdy volba sama ztrácí patřičnou hodnotu – jako výběr mezi „strachem a láskou“ v situaci, jež má k oběma jen velmi okrajový vztah.

To je opodstatněno i v průběhu samotného filmu a ve vykreslení charakterů, kdy postavy s užším náhledem na princip volby jako Kitty Palmerová, ředitel školy a Jim Cunningham jsou zkostnatělé, plné předsudků a morálně zkažené; u Cunninghama je objeveno doupě s dětskou pornografií, Kitty se opakovaně vzpírá akceptovat fakta, která nekorespondují s jejím pohledem na věc (Cunninghamovo uvěznění, Donnieho námitky vůči systému strachu a lásky atd.) a ředitel Cole vyhazuje Karen Pomeroyovou bez řádného důvodu či vysvětlení. Postavy s širším náhledem na volbu jako Donnie, Gretchen a Karen Pomeroyová mají sice své problémy, ale vidí svět s jeho nuancemi a jsou svolné a schopné své pozice bránit v inteligentní (ač agresivní) diskuzi. Postavy „někde mezi“ zahrnují Donnieho učitele fyziky, který se rozhodne dát mu Filozofii cestování časem, ale odmítne s ním o ní mluvit, a Donnieho matku Rose, která si doprovod Sparkle Motion sice rozmyslí, je však do něj dotlačena. A konečně úplně mimo toto rozdělení nalézáme Babku Smrtku a králíka Franka. Tyto postavy nejsou nikdy postaveny před možnost přímé volby a v narativu zastávají zvláštní úlohu – jeden cestuje časem, druhý žije mimo něj. Protože na rozdíl od ostatních postav nejsou spojováni s volbami, ani jim nečelí.

(Co je zajímavé, pokud mají protagonisté „širší možnost volby“ a antagonisté „užší možnost volby“, je králík Frank zlá postava? Zjevně Donniemu nedává moc na výběr, aby provedl jeho nařízení, alespoň podle Donnieho samotného. Na druhou stranu tak mohl jednoduše Donnieho vyvarovat od toho, aby si sám vědomě zvolil vandalismus a žhářství.)

Vliv voleb jednotlivých postav na tento svět je celkem zřejmý; postavy v tomto filmu obecně tíhnou k jednodušším, méně naplňujícím alias „špatným“ volbám, co se týče touhy po porozumění nuancím života. Lidé vyberou Sparkle Motion místo Cheritiny podzimní poezie, vyškrtnou Grahama Greena ze školních osnov, svépomocné metody Jima Cunninghama se těší popularitě a Karen Pomeroyová dostane výpověď. Během rodičovské schůzky, na které dojde k zákazu Ničitelů, řekne Frank Donniemu, že „jsou ve velkém nebezpečí“ – velmi pravděpodobně odkazuje k tomu, že zakázáním knihy tito lidé nastupují stezku intolerance a neochoty akceptovat odlišné postoje a názory. Odnětí možnosti volby, smyslu a hodnoty života, krátce řečeno, způsobují konec světa předpovězený Frankem. Druhý dílek skládačky je na svém místě: Zdálo by se, že svět v Donnie Darko končí, protože jeho postavy si soustavně zjednodušují životy svými chybnými volbami. Naneštěstí tu máme problém, a pořád to nevysvětluje Donnieho roli v něm.

Dílek do skládačky č. 3: Predestinace a determinismus

Abychom zrekapitulovali druhý dílek do skládačky, závěr je následující: postavy jsou stavěny před možnost volby a výběr špatných variant vede ke konci světa. Tohle všechno nicméně závisí na faktu, že postavy pořád mají svobodu volby; naneštěstí je ve filmu spousta náznaků, jež napovídají, že by tomu tak ve skutečnosti nemuselo být a postavy by tuto svobodu mít nemusely – a to je další část rébusu.

Když se Donnie dívá se svým tátou a přítelem na fotbal, náhle spatří, jak všem z hrudníku vycházejí poloprůzračné, tekuté výhonky. „Jsou jako dělníci. Jsou ke každému připojeni…“, vysvětluje později své terapeutce. Tyto výhonky, zdá se, navádějí každého jedince k jeho úkonům, jako když vlak nemá jinou možnost než sledovat koleje. Abychom to vysvětlili zevrubněji, představte si postavu ve filmu, který máte doma na DVD. Už jste ten film viděli mnohokrát, znáte jeho zápletku a víte, jak skončí. Bez ohledu na to, kolikrát se na film podíváte, dopadne vždycky stejně. Jenomže postavy ve filmu nevědí, jak to dopadne; bráno z jejich perspektivy se domnívají, že se svobodně rozhodují, když ve skutečnosti musí být zápletka vždy stejná – Rick Blaine pokaždé posadí Ilsu Lundovou na letadlo směřující z Casablanky, v Gladiátorovi Maximus vždycky pomstí rodinu a Ewokové vždycky pomůžou zničit Impérium. Když lidem v Donnie Darko vycházejí z hrudníku výhonky, jde o přiznání této predeterminace, a to nejen v nedostávající se volbě postavám v rámci jejich vlastního světa, ale také v životě – což znamená, že právě teď, jak tady tak sedím a píšu tento článek a vy jej právě čtete – každý – v tomto okamžiku žijeme svá vlastní DVD a přitom si myslíme, že se svobodně rozhodujeme, když si přitom nemůžeme vybrat žádnou jinou možnost. Donnieho rozhovor s učitelem fyziky, dr. Kennethem Monnitoffem, krátce po Cunninghamově konferenci, tuto tezi potvrzuje: „Všechny lodě cestují podél vektoru časoprostoru po středu přitažlivosti,“ začne, načež Donnie odpoví, že: „Pokud Bůh čas ovládá, pak je předem určený [tudíž to znamená] že každá živá bytost se pohybuje po předem určené cestě.“ „[Ale] pokud bychom byli schopni vidět naše osudy, jak se projevují vizuálně,“ pokračuje Monnitoff, „potom bychom měli možnost je oklamat“. „Ne, pokud cestujete v rámci Boží cesty“, odporuje Donnie, a tudíž nadobro upevňuje myšlenku „chybějící svobodné vůle“.

To, co Donnie formuluje, je forma predestinace (také známá jako predeterminace). Předpokládá, že pokud existuje Bůh, který je vševědoucí, řídí čas a celý osud lidstva, pak bude tato bytost v podstatě znát „konec DVD“, jinak řečeno to znamená, že ať už učiníme jakoukoli volbu, jsme k jejímu zvolení predestinováni. Ač se tato myšlenka, když ji předestřeme tak neomaleně a s takovými závěry, může zdát docela podivná, anti-intuitivní nebo dokonce absurdní, přesto hraje v každodenním životě významnou roli. Když se nám něco stane, občas říkáme, že „věci mají nějaký důvod“, řada lidí věří na osud nebo nějakou formu předurčení a většina věří, že se nám některé chování vrátí, za odměnu nebo za trest (jako že „Hodným lidem se dějí dobré věci“). Někteří věří astrologii, tarotu a dalším způsobům předpovídání budoucnosti. Co mají všechny tyto věci společné je to, že vypovídají o budoucnosti jako o něčem, co je částečně nebo zcela předvídatelné bez ohledu na naše činy, a to je druh predestinace. Richard Kelly to ve své interpretaci nazývá „řízeným mrtvým“ a „řízeným živým“. Rozděluje postavy na ty, které v původním a v paralelním vesmíru žijí a které zemřou, ale není pochyb o tom, že jsou řízeny ve jménu vyššího plánu, týkajícího se hlavní postavy, Donnieho Darka.

Ve výše zmiňované konverzaci Donnie zachází s konceptem Boha jakožto entity zodpovědné za predestinaci. Rozhovory o Bohu jsou v rámci snímku poměrně významné, můžeme proto s největší pravděpodobností vyvodit, že nějaká forma božství tahá za drátky a způsobuje predeterminaci, alespoň podle Donnieho. Proto také Donnie prohlásí, že „víra v Boha je absurdní, pokud každý umírá sám“. Vždyť přece pokud Bůh všechno řídí, proč nechává každého umřít o samotě? To nevypadá na někoho, kdo je moudrost a milosrdenství samo. Nicméně je ale možné takový vztah vyvodit i bez božského vlivu. Podle teorie známé jako determinismus jsou naše volby, kterých se jako lidé dopouštíme, výsledkem našich předchozích rozhodnutí. To dává smysl, skutečně se obracíme ke svým minulým zkušenostem, pokud se potřebujeme rozhodnout. Pokud například zkusíte banánovou zmrzlinu a nechutná vám, až vám ji příště někdo nabídne, je lehké si tipnout, že ji odmítnete. To je relativně jednoduchá situace, determinismus ale zavádí výsledek této předcházející informace či vlivu ještě dále a říká, že každá jednotlivá situace je, do různé míry složitosti, taková. A proč taky ne? Jako obrovský řetězec událostí ve velké databázi, A vede k B, B vede C a tak dále, pro kterou možnost se teď rozhodnete, bude vždycky ovlivněno vašimi zkušenostmi, dokonce potřeba být občas nepředvídatelný musí někde pramenit. Samozřejmě neexistuje způsob, jak získat všechny informace, abychom je mohli použít, ale to nemění nic na faktu, že pokud bychom měli přístup ke všem informacím a byli bychom schopni je analyzovat, potom bychom teoreticky mohli předpovědět, co přesně by daná osoba v dané situaci zvolila. V každém případě by předložená volba podle predestinace a determinismu nebyla vůbec volbou. Místo toho by pouze šlo o předpovídatelný výsledek našich zkušeností nebo o předem naplánovanou součást monstrózního božího plánu.

To vrhá na volbu postav v Donnie Darko zcela nové světlo. Protože postavy jsou předurčeny k tomu, aby naplňovaly své osudy ve shodě s jakýmsi vyšším plánem, nemohou nést zodpovědnost za své výše zmíněné „špatné volby“ (zákaz literatury, propuštění Karen Pomeroyové atd.), protože v tom ohledu nemají skutečné slovo. Ve skutečnosti si nic nevybírají, protože všechno se odjakživa mělo stát tak, jak se stalo. Pokud například podepíšete dokument, protože vám někdo míří zbraní na hlavu, obsah dokumentu nemá nic dělat s vašimi skutečnými činy nebo názory, neboť v daném okamžiku nemáte na výběr. „Musel jsem ho poslechnout, zachránil mi život. Musel jsem ho poslechnout, nebo bych zůstal úplně sám, a potom bych nemohl přijít na to, o co tady vlastně jde […] Nikdy bych se nedozvěděl jeho vyšší plán“, přiznává Doniie na terapii. To je třetí dílek do skládačky, o poznání temnější: zdá se, že svět končí, protože byl předurčen k tomu, aby skončil, protože lidé si nevyhnutelně ze své podstaty vždycky zvolí špatně. Jinými slovy, jsme ztraceni. Kdyby tu jen byl někdo jako spasitel, který by lidský rod zprostil dědičného hříchu a špatnosti…

Dílek do skládačky č. 4: Volby v rámci Boží cesty

Přichází Donnie Darko, osoba, jejíž jméno Gretchen zní jako jméno superhrdiny. A stejně jako superhrdina Donnie podstoupí nemožné – bude mu dána možnost volby, skutečná a předem neurčená, a zachrání lidstvo. Jelikož Donnie dokáže vidět výhonky, které ze všech vycházejí, vypadá to v oné scéně, že je obdarován možností volby, zda je následovat či nikoli. Nakonec se rozhodne pro první možnost a je zaveden ke zbrani, jíž zabije Franka člověka. Pokud je tedy předpoklad, že je „v rámci Boží cesty“ schopen volby (jak bylo zmíněno v rozhovoru s učitelem fyziky) správný, co si tedy musí vybrat, aby zachránil lidstvo?

Druhého října se na pokojíček Donnie Darka zřítí motor z letadla. V té době si povídá na trávníku před domem s králíkem Frankem, a tudíž přežije (a vytvoří tak „paralelní vesmír“, jak říkal Richard Kelly). V tomto vesmíru Donnie nahlédne, co by se stalo, kdyby by svět pokračoval touhle cestou dál. Výsledky jsou, mírně řečeno, nepříliš povzbudivé – jeho přítelkyně umírá, přítel jeho sestry (Frank člověk) je střelen do oka, rodiče zemřou při leteckém neštěstí (a vznikne tak paradox, kdy motor jejich letadla proletí skrze časový portál a dopadne na jejich dům druhého října), přednášky Jima Cunninghama budou stále populárnější, Karen Pomeroyová ztratí své místo, Donnie bude donucen k aktu vandalství a žhářství a skončí svět.

V závěru snímku, když je opět druhého října, má na výběr: vstát z postele, jít do zahrady a přežít dalších 28 dní a vědět, že kvůli predestinaci se všechno naprosto stejně stane znova – nebo udělat to, co nemůže nikdo jiný, vybrat si, že zůstane v posteli a tak se obětuje, aby změnil budoucnost a zachránil lidstvo. To si také uvědomuje, protože řekne Cheritě, že „budeš se mít líp, slibuju“. Poté, co je Frank člověk zastřelen, řekne jeho kamarádovi, aby vyřídil jeho rodičům, „že všechno bude v pořádku“ a jak odváží Gretchenino bezvládné tělo domů, přemýšlí o tom, jak vždy toužila pocítit život v celé jeho kráse. Dokonce se směje, když se motor proboří střechou, protože svou volbu učinil úmyslně s vědomím, že nyní budou věci lepší. A také jsou, jak můžeme vidět v závěrečné montáži. Mělké postavy s „užší volbou“ jsou plné zoufalství, zatímco postavy s „širší volbou“ působí nadějně. Donnie spasil lidstvo, a to je poslední dílek do skládačky: Donnieho role je zachránit lidské plémě, protože je jediný, kdo má možnost volby to udělat. To také učiní tím, že dobrovolně zemře a obětuje se za zbytek světa, který tak může dopadnout lépe.

Nepochybně jsou zde obsaženy náboženské podtóny, jsou ale rozhodně záměrné a dokonce velmi dovedně zakomponované. Vezměme si scénu, kde Donnie opouští kino poté, co se v něm setká s Frankem a Gretchen usne – dvojprogram na tabuli hlásá Ďábelské zlo a Poslední pokušení Krista od Matina Scorseseho. V Posledním pokušení Krista umírající Ježíš na kříži rozhněvaně křičí na Boha, proč byl obětován a následkem toho je sejmut z kříže a je mu dovoleno žít normální život. Protože lidé jsou však plní hříchu a není jim už odpuštěno, vede to ke strašlivým rozhodnutím postav, jež nakonec vedou k zániku světa – v tomto bodě Ježíš padne na kolena prosí za odpuštění, načež se ocitá zpět na kříži v den své popravy – nyní se usmívá a šťastně akceptuje svůj osud věda, že jeho smrt zachrání svět. Hmm, to zní povědomě, nezdá se vám?

Závěr: Složit všechno dohromady

Teď už máme všechny dílky. První dílek do skládačky určil náš cíl, svět a časovou osu ve vztahu k fabuli a k Frankovi. Druhý dílek se zaměřil na důležitost volby a postuloval, že svět skončil v důsledku špatných voleb postav. Třetí dílek se pustil ještě o krok dál a snažil se prokázat, že ačkoli to vypadá jako volba, jde pouze o iluzi jako takovou, tzn. žádná postava nemůže být ve skutečnosti za tato špatná rozhodnutí zodpovědná a to nás vede k závěru, pravda poněkud pochmurnému, že svět „neměl jinou možnost než skončit“. Ve čtvrtém a posledním dílku jsme odhalili, že jedna osoba má přece jen možnost volby: Donnie Darko, což je důvod, proč nakonec vědomě akceptuje svůj osud, aby změnil budoucnost a zachránil lidstvo. Všechno tohle dohromady vysvětluje jak proč svět končí, tak jakou v tom hraje roli Donnie Darko – což jsou dvě stěžejní otázky, které jsme si na začátku tohoto článku stanovili, a během jejichž zodpovídání jsme analyzovali poselství snímku a jeho témata svobodné vůle, predestinace a náboženství.

John H. Christensen

(přeložila Marie Mexnerová)

Máte otázky? Komentáře? Souhlasíte či nikoliv? Své dotazy či kritiku bez obav směřujte na moji adresu christensen79@gmail.com – mějte však na paměti, že jsem Dán a nerozumím česky, pište proto, prosím, anglicky. Děkuji.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

admin
Počet článků : 382

Komentáře (3)

  • Veronika

    Vysvětlení filmu je sice vcelku pochopitelné, zaraží mě ale jedna věc…a to význam postavy „spolužačky Cherito“. Když totiž hovoří Donnie s profesorem fyziky o cestováni v čase, vypadá to, jako by měla Cherito ve svých „hlupatých uších“ zařízení, kterým je odposlouchává. Navíc ještě ten deník, který upustí a je na něm jméno Donnieho… Na to, že by do něj byla zamilovaná mi to nepřipadá. Mám pocit, že postava Cherity je ve filmu stěžejní.

  • David

    Vyložení událostí ve filmu je opravdu povedené. S Tomášem si dovolím nesouhlasit. Jedná se o paralerní budoucnost, ve které letí do L.A. Jim Cunningham a Kitty Palmer místo Donnovy matky, tudíž je zde pravděpodobnost, že nestihnou ten samý let, jako právě Donnova matka, nebo že shodou náhod stihnou i dřívější. Také existuje možnost, že nestihnou ani let do L.A.. Můžeme se už jen dohadovat jakou “životní dráhu” měli právě oni. Samozřejmě tu pravděpodobnost, že Donnova sestra zahyne také, stále je.

  • tomas

    Pěkná analýza. Jen mám pár výhrad: „rodiče zemřou při leteckém neštěstí “ oba rodiče nezemřou – jen matka. Dále si nemyslím, že měl nastat konec světa lidstva, ale jen konec „světa“ (života) Donnieho. A také si nemyslím, že v realitě, kde Donnie zůstane v posteli a „obětuje se“ je vše „dobré“ (např. jeho mladší sestra stejně zahyne, sice ne se svojí matkou, ale zahyne)

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru