Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Filmové herectví Karla Högera. Část VI. Z filmového plátna na obrazovku: 1969-1977

Filmové herectví Karla Högera. Část VI. Z filmového plátna na obrazovku: 1969-1977

ANALÝZA – VERONIKA ZÝKOVÁ –

V závěrečné části studie se autorka věnuje filmovému herectví Karla Högera v období let 1969 až do předčasného hercova skonu v r. 1977. Filmové herectví Karla Högera se ocitá ve stínu rozsáhlé a v mnohém zajímavější televizní tvorby.

Úvod

V závěrečné části se podíváme na filmové herectví v období od roku 1969 až do předčasné Högerovy smrti v roce 1977. Pro toto období je typický Högerův „přesun“ z filmového plátna na televizní obrazovku, kde ztvárnil více než tři desítky převážně hlavních rolí v inscenacích, filmech a seriálech, z nichž diváci měli možnost po roce 1989 spatřit pouze zhruba jednu třetinu. Nezahrnuji do tohoto počtu Högerovu komentátorskou, vypravěčskou a dabérskou činnost. Podobně jako na konci let 50. a v 60. letech je v tomto období fascinující rovněž rozsáhlost jeho rozhlasové herecké tvorby.
Za vrcholy Högerova rozhlasového herectví v 50.–60. letech můžeme považovat spolupráce s Jiřím Horčičkou (např. Muži v offsidu – 1954, Válka s mloky – 1958, Bylo to na váš účet – 1964, Zvonokosy – 1967), v 70. letech tato spolupráce plodně pokračuje tituly O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl (1975), Až delfín promluví (1976), Tygr (1975), Věc Makropulos (1975) ad.1 Působení Karla Högera v rozhlas však nechme stranou, zaslouží si samostatnou kapitolu (nebo spíše několik kapitol). Podobně je tomu u mnohem méně zmapované televizní tvorby, kterou se pokusím přiblížit v následujícím čísle 25fps.
Poslední etapa Högerova filmového herectví čítá tři hlavní role a pět rolí vedlejších. Žánrově jde o filmy značně různorodé. Zajímavostí je jedna nerealizovaná role.2

Nerealizovaná role – profesor Šimek (Směšný pán)

Karel Höger figuroval v představách Karla Kachyni jako první ze tří možných protagonistů jeho filmu Směšný pán. Kachyňa však podle svých slov nebyl zcela přesvědčen o obsazení, a tak si Högera pozval na zkoušky na Barrandov. Až třetím kandidátem byl Vladimír Šmeral. Högerovi a poté Šmeralovi Kachyňa řekl, aby se dívali z okna nemocnice na dívku, která hlavnímu hrdinovi připomíná dceru. „(…) Dopadlo to deset ku jedné pro Šmerala. Měl jsem pocit, jako by Höger nic neviděl, zatímco Šmeral viděl všechno. Alespoň z jeho očí jsem to vyčetl. Byl tehdy tak trochu v „dědkovském“ věku, mluvil, jak mu zobák narostl (…). Höger, byl vynikající herec, měl skvělý přednes, ale já potřeboval něco jiného (…).“3

Nedostudovaný právník, podvodník Folta (Přehlídce velím já)

Zdroj: www.terryhoponozky.cz

V červnu 1969, o pět měsíců dříve než Směšný pán, měla premiéru komedie (nebo chcete-li tzv. komunální satira) Přehlídce velím já, natočená podle předlohy Ilji Ilfa a Jevgenije Petrova „Zlaté tele“, nicméně „(…) tento film měla možnost spatřit vlastně jen hrstka diváků. Asi čtrnáct dnů po uvedení byl z kin stažen. Žertování na téma Leninových citátů a lásky k SSSR nenalezlo samozřejmě u tehdejších cenzorů pochopení.“4
Jak uvádí kameraman Josef Hanuš ve své knize Život s kamerou i bez ní, původně bylo dohodnuto obsazení Eduarda Linkerse, tehdy žijícího v Mnichově. Tato možnost po sovětské invazi padla a Jaroslav Mach se rozhodl obsadit Karla Högera, který nabídku rád přijal, protože to pro něj i pro diváky představovalo změnu.5 „(…) Vidět tohoto populárního herce v komediální roli bylo vzácné a Höger si postavu zahrál s opravdovou chutí. (…)“6 Chtělo by se trochu škodolibě říct, že až s příliš zjevnou chutí…
Karel Höger v tomto snímku ztvárnil hlavní postavu podvodníka a chytráka Folty, který je sám přechytračen. Je mozkem akce, která je namířena proti nenápadnému milionáři (Čestmír Řanda), který ke svým penězům přišel nelegální cestou. Höger s netypickým knírkem (tak trochu hitlerovským) si viditelně užívá každou scénu, ať už jde o plánování akce, vysvětlování geniálního nápadu, nadsazuje také v závěru, kdy všechny emoce své postavy (radost a nadšení z opuštění vlasti, strach z prozrazení, úlevu,…) tlačí do roviny viditelné expresivity. Dá se říct, že zatímco ve většině rolí Höger pracuje s mimikou i hlasovým projevem značně střídmě, v některých méně šťastných případech (konkrétně v Nástupu a Mladých létech) obojí vysloveně přehání. Přehlídka je v tomto ohledu naprostým „vrcholem“.

Je jistě chybou režiséra, že Högera „nezklidnil“ do polohy, která by nebyla tak křečovitá, ale to je ostatně problém celého filmu, který dobová kritika výstižně popsala: „Kompozice příběhu jistě byla rafinovaně jemná – ale režie vše mastodontsky převálcovala do jediné znivelizované roviny, vyrobila homogenní proud neustále přiřazovaných vtipečků, který člověka nakonec ukolébá k ospale shovívavému registrování.“
O problematice hereckých výkonů ve filmu ostatně hovoří i další kritika, dovolím si zde tedy delší citaci: „(…) Za zmínku stojí herecké výkony. Jsou nevyrovnané a je na nich znát, že jim režisér dopřával více volnosti, než bylo zdrávo. I tak vynikající herce, jako je Karel Höger, Čestmír Řanda, Vladimír Menšík, Jan Skopeček a Ilja Prachař, je třeba vést a usměrňovat, aby jejich postavy zapadaly do filmového kontextu naprosto organicky. Pokud jde o mne, připadá mi velice problematická postava Högrova. Zdá se mi, že typ role, kterou pro něj Mach vybral, tomuto herci sedí stejně málo jako jeho maska a dikce, jež neodpovídá charakteru postavy. Höger tu postavu zvládne, ale přesto cítíme, že se k ní dopracovává pouze zvnějška. Asi proto, že je to postava typem i charakterem herci přece jen vzdálená, takže s ní nemohl navázat bližší kontakt.“7
Höger, jak známo, toužil po nejrůznějších polohách herectví, komické role si velmi přál, ale pokud se v nich objevil, většinou jeho naturelu nesedly. Výjimku představovaly role v Komedii s Klikou (1964), kde byl Höger spíše v roli seriózního pána, který se baví kreacemi Zuzany (Jiřiny Bohdalové), a Noci na Karlštejně, o které bude řeč níže.

Georg Lenz (Lekce)

Zdroj: www.terryhoponozky.cz

Rozsahem velkou roli poskytl Dušan Klein svému profesorovi z FAMU Karlu Högerovi ve snímku s mezinárodním obsazením – Lekce, kde ztvárnil německého emigranta, bývalého vysokoškolského profesora Georga Lenze, který během 2. světové války ve Švýcarsku vytvoří špionážní centrálu, aby mohl předávat informace Němců spojencům.
Ačkoli Klein záměrně snímek koncipoval antišpionážně a oprostil jej z velké části od jakéhokoli napětí, tuto chybějící složku se mu nepodařilo nahradit dostatečně propracovanou psychologií postav.
Klein v rozhovoru popsal Lenze jako nevýbojného, obyčejného člověka.8 Högerův Lenz skutečně působí jako poněkud nudný, obyčejný muž, který se rozhodne bojovat dostupnými prostředky (v tomto případě vlastními silami a amatérsky, nicméně šikovně a úspěšně) proti nacismu. Nečiní tak bez obav a váhání, ale postupně až se zatvrzelou vytrvalostí plní svůj úkol. Höger postavu vykresluje věrohodně bez vnějších efektů, bohužel ani on nedokáže filmu pomoct, protože příběh celkově působí poněkud nudně a vykonstruovaně až nepřehledně.
Sugestivně působí zejména scéna po návratu z vězení, zdařile umocněná prostřihy na pochodující vojsko a Lenzovu tvář, kdy sleduje německé zbrojení a znovu se vydává na dráhu špiona.

Lekce měla premiéru 14. ledna 1972. O necelý měsíc později, 8. února téhož roku, odeslal tehdejší ředitel ND, kovaný komunista Přemysl Kočí, dopis Karlu Högerovi, v němž herci pod různými záminkami, ale zdánlivě pro jeho dobro, zakazuje jakoukoli uměleckou činnost mimo domovskou scénu ND (bez uvedení data, ale kulturním institucím píše o nepřidělování žádných uměleckých úloh až do srpna 1972).
Höger, v té době podle všeho zdravotně naprosto v pořádku, později přechází virózu, která ve spojení se zvýšeným stresem vedla k delšímu onemocnění a k práci se tak herec mohl vrátit až 16. října 1972.9 Dodejme ještě, že již na konci roku 1971 je Höger nucen opustit FAMU, kde během dvaceti šesti let ovlivnil více než dvě generace posluchačů.10

Doktor Trojan (Pokus o vraždu)

Zdroj: www.terryhoponozky.cz

Jiří Sequens začal natáčet snímek Pokus o vraždu s Karlem Högerem v hlavní roli právě v onom kritickém roce 1972, ale z důvodu hercovy nemoci byl nucen natáčení přerušit. Vrátil se k němu až po natočení snímku Kronika žhavého léta.11 Pokus o vraždu tak měl premiéru až 12. října 1973.
V kontextu Högerova posledního tvůrčího období na poli filmového herectví se jedná o nejzajímavější příležitost, ať už co do rozsahu, náročnosti nebo dramatické působnosti role.
Ve snímku na motivy Čapkovy povídky Vražedný útok máme možnost sledovat proměny jednání respektovaného doktora Trojana, který se stal ve svém bytě terčem neznámého střelce z ulice a po počátečním nezájmu o tuto událost se, po hromadění podivných náhod a přesvědčování okolí, začíná proměňovat jeho chování k okolí a vztah k blízkým lidem. Höger zvládá všechny polohy bravurně, od vyrovnaného starého muže až k nesnesitelně protivnému člověku, který dává průchod své zlobě, trestá druhé a svému okolí se odcizil.
Kritika nešetřila chválou a konstatovala, že „(…) [z]řejmě i tady potřeboval [režisér Jiří Sequens] spolehlivou záruku, že jím vybraný herec unese tuto složitou postavu. Pro Karla Högra to byla jistě zajímavá herecká práce. Podobných rolí mnoho neměl. Zahrál si ji s chutí. Jeho vyzrálé herecké umění tu našlo dosti prostoru proto, aby zazněly skutečně lidské tóny – zvláště ve vztahu k lidem.“12
Domněnku ohledně Sequensovy sázky na jistotu potvrdil sám režisér v rozhovoru, kde na otázku, proč roli svěřil Högerovi, odpověděl: „Protože režisér musí věřit herci. (…) Höger, který je v tomto filmu tak říkajíc stále „na place“, je pro mne takovou spolehlivou zárukou svým vyzrálým hereckým uměním, s nímž intuitivně dovede vycházet vstříc, ba i předcházet režisérovy požadavky.“13
Domnívám se, že pro Högera zvládnutí této náročné role a její kladné přijetí znamenalo nejen potvrzení důvěry v sebe sama po událostech vyvolaných Kočím, ale do filmu si přinesl a do své postavy projektoval události z vlastního života a právě zkušenosti spjaté s pokusem o uměleckou vraždu své osoby, jak to dokládají Högerova slova, velmi jasně zacílená: „(…) Do Trojana vnáším mimoděk hodně zkušeností z problematiky civilního života (…). V poslední době se mi leccos takového stalo, i když po mně někdo zrovna právě nevystřelil. Ale i bez revolveru dovedou lidé zraňovat. Trojan by měl být poučením pro herce i pro lidi.“14

Ostatní úlohy

Hřiště

V roce 1971 natočil Vladimír Čech na motivy Otčenáškova Kulhavého Orfea příběh z období okupace za 2. světové války, nazvaný Svatba bez prstýnku, kde je schematicky ukázána odbojová činnost proletariátu versus zbabělost buržoazie. Karel Höger zde brilantně ztvárnil tragikomickou postavu bývalého generála Kuneše. Režisér Čech v případě obsazení Högera volil velmi vhodně, totéž se dá říct o ostatních postech. Příležitost další z menších komických kreací Höger zcela využil, což samotný režisér ještě před započetím natáčení předjal: „(…) jen bych rád připomenul Karla Högra, jenž bude určitě výborně hrát roli plukovníka Kuneše, který v protektorátních časech tráví mnoho hodin doma nad mapou, vyhrává bitvy, organizuje vítězství, jemuž nijak nenapomáhá.”15
Stejný režisér obsadil Högera v roce 1974 do podstatně méně zajímavé role ve svém kriminálním filmu Sedmého dne večer, kde hlavní roli ztvárnil Eduard Cupák. Höger si po boku svého přítele Luďka Munzara jako kapitána VB zahrál postavu majora Tichého. Šlo bohužel o majora úplně jiného typu, než byl Miloš Tůma z trojice Čechových „Alibi“ krimi filmů.
Sedmého dne večer působí poněkud nešťastně a tentokrát není ani Karel Höger jedním z mála kladů. Poněkud unaveně působící herec nemá příliš prostoru, což je vzhledem k nevyjasněné povaze postavy možná dobře, ale možná taky škoda. Přemoudřelý a náladový major totiž působí až znepokojivě nesympatickým dojmem. Tento snímek tak bude v Högerově životopise asi nejvíc svázán s událostí, kterou bylo jmenování herce čestným občanem Kostelní Břízy, kde se snímek natáčel.
Lidskou moudrost, kterou Höger v pozdějším věku vyzařoval, mohl uplatnit jak v roli Arnošta z Pardubic v notoricky známé muzikálové komedii Noc na Karlštejně, tak v odlišeném ražení otcovské figury jako architekt Turna ve filmu o budování dálnice a problémech mladých, nazvaném Hřiště (podle scénáře Karla Steigerwalda). V tomto filmu z dnešního pohledu zaujme velmi vydařená souhra filmového otce – Högera a syna, kterého ztvárnil debutující Jiří Bartoška.

Noc na Karlštejně

K jedné z nejznámějších rolí Karla Högera, Arnoštovi z Pardubic, se sluší dodat, že zde herec měl možnost uplatnit to, co mu bylo blízké, a to laskavý humor. Zřejmě proto, že měl možnost užít si propojení kostýmní historické role s oblíbenou humornou polohou, Högera tato úloha, bezpochyby jedna z odpočinkovějších, bavila.
V páru s Danou Medřickou se Höger v roce 1976 objevil v povídkovém filmu Profesoři za školou. V povídce režírované Milanem Muchnou, nazvané Téma: Láska, si zahráli manželský pár – Höger jako starý učitel Havránek je spolu se svou ženou oporou mladé nešťastně zamilované učitelce. Na konci odchází do důchodu. Jak se zdá, tito dva vynikající herci zde neměli příležitost k většímu uplatnění. „(…) Fabule příběhu, který napsal Alexandr Lukeš, působí poněkud vykonstruovaně a nesvědčí o hluboké znalosti školní práce ani jejich možností. Nedostatek režijní koncepce i přes vcelku dobrou práci s herci nepřispívá k semknutosti díla.“16
Srpnovou premiérou tohoto snímku roku 1976 se uzavírá součet rolí Karla Högera na filmovém plátně.

Závěr

Podobně jako v předchozím období (1963-1968) se Höger snaží ozvláštnit svou filmografii rolemi, které nezapadají do škatulky „intelektuál“, v níž se v 50. letech díky svým do značné míry radikálním postavám ocitl. Jedná se o role prvoplánově komické (podvodník Falta), tragikomické s důrazem spíše na onu komickou polohu (ex-generál Kuneš) a postavy obohacené jemným humorem (Arnošt z Pardubic).
Spolupráce s mladými tvůrci ve finálním tvaru dopadá rozporuplně, to ale nic nemění na tom, že si Höger i v leckdy dosti slabých filmech zachovává svůj standard, s výjimkou zvláštních kreací v Přehlídce velím já a Sedmého dne večer.
Pokud budeme mít pocit, že Högerova filmografie v sedmdesátých letech je chudá, doplnění o televizní projekty nám pohled výrazně poupraví, ale o tom až příště…

PRAMENY

Filmy viz sekce „Filmografie KH v letech 1969-1977“ (vyjma Profesoři za školou)

LITERATURA

Český hraný film V. 1971-1980. Praha 2007.
HANUŠ, Josef. Život s kamerou i bez ní. Praha 2006.
HÖGEROVÁ, Eva – KLOSOVÁ, Ljuba – JUSTL, Vladimír. Faustovské srdce Karla Högera. Praha 1994.

Filmografie KH v letech 1969-1977

1975 – Profesoři za školou (pr.: srpen 1976), povídka: Téma: Láska, režie: Milan Muchna
1975 – Hřiště (pr.: únor 1976), režie: Štěpán Skalský
1975 – Sedmého dne večer (pr.: leden 1975), režie: Vladimír Čech
1973 – Noc na Karlštejně (pr.: červen 1974), režie: Zdeněk Podskalský
1973 – Pokus o vraždu (pr.: 12. 10. 1973), hl. role: K.H., režie: Jiří Sequens
1971 – Svatba bez prstýnku (pr.: 5. 5. 1972), režie: Vladimír Čech
1971 – Lekce (pr.: 14. 1. 1972), hl. role: K.H., režie: Dušan Klein
1969 – Přehlídce velím já (pr.: 20. 6. 1969), hl. role: K.H., režie: Jaroslav Mach

Print Friendly, PDF & Email
  1. Více viz http://mluveny.panacek.com/autori-reziseri-interpreti/851-karel-hoger-1909-1977.html []
  2. Rolí, které Höger z různorodých důvodů neztvárnil, ač byl pro ně třeba zamýšlen, je v celé jeho kariéře jistě celá řada. Upozorňuji na ty, které se mi podařilo dohledat. []
  3. Karel Kachyňa o hercích a novém filmu. Kinorevue, 31. 7. 1992, č. 16, s. 13. []
  4. HANUŠ, Josef. Život s kamerou i bez ní. Praha 2006, s. 91. []
  5. Tamtéž, s. 88-91. []
  6. Tamtéž, s 91. []
  7. (an) [Gustav Francl]. Přehlídce velím já. Lidová demokracie 25, 26. 6. 1969, č. 148, s. 6. []
  8. PROSNICOVÁ, Alexandra. Chvilka s Dušanem Kleinem. Mladá fronta 27, 17.3. 1971, č. 64, s. 4. []
  9. Více viz Högerová, Eva-Klosová, Ljuba-Justl, Vladimír. Faustovské srdce Karla Högera. Praha 1994, s. 264-267. []
  10. Tamtéž, s. 251n. []
  11. HRBAS, Jiří. Jiří Sequens. Cesta za socialistickým dramatem. Film a doba, 1974, č. 5, s. 258. []
  12. HRBAS, Jiří. Jiří Sequens. Cesta za socialistickým dramatem. Film a doba, 1974, č. 5, s. 259. []
  13. WENIG, Jan. Pokus o vraždu očima režiséra a hlavního představitele. Záběr, 13. 4. 1972, č. 8, s. 6. []
  14. Tamtéž, s. 6. []
  15. WENIG, Jan. Od střevíčků k prstýnku. Záběr 16. 9. 1971, č. 19, s. 3. []
  16. KLIMPL, Petr. Profesoři za školou. Rovnost 91, 14. 9. 1976, č. 219, s. 5. []

Autor

Veronika Zýková
Editorka, garantka rubriky Český film

Zajímají mě méně probádané či neprobádané oblasti československé kinematografie, nerealizované scénáře, krimi inscenace Čs. televize 60. a 70. let, současný český film, současné britské TV seriály a série (opět zejména krimi), videohry (především adventury), české i světové komiksy a další oblasti a témata. To vše střídavě, průběžně, současně, jak to přichází, odchází a navrací se ke mně…

Počet článků : 260

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru