Padesátá léta ve znamení britského sci-fi

Britská produkční společnost představuje mezinárodní legendu v žánru filmového hororu, v jejím rámci ale vznikly i stejně kvalitní snímky sci-fi, které slavnou hrůzostrašnou éru v mnohém předznamenávaly. Článek chce přiblížit právě padesátá léta a s nimi spojené formování výrazné produkční entity zvané Hammer.

Pokud bychom chtěli k padesátým letům minulého století přiřadit nějaký typický žánr, bezesporu by se jednalo o sci-fi. Sice už uplynulo několik let od konce války, ale obavy a strach, které přetrvávaly ve společnosti, byly reflektovány právě v těchto snímcích. Hrozba jaderné bomby nebo nejistota související s rozvojem vesmírných programů se stávají častými náměty těchto snímků. V té době vzniklo několik zajímavých filmů s touto tematikou, jež produkovala společnost Hamer, a ke kterým neodmyslitelně patří postava profesora Bernarda Quatermasse.

Dva póly tvorby

Tvorba britské produkční společnosti Hammer je neoddělitelně spojována s hororovými snímky, čímž ovlivnila vývoj zmíněného žánru. Snímky jako Curse of Frankenstein (režie: Terence Fisher, 1957) či Dracula (režie: Terence Fisher, 1958) se dnes právem řadí ke klasickým snímkům hrůzostrašného žánru. David Pirie, obdivovatel jejich tvorby a první, který ji pozitivně reflektoval, rozděluje na základě dominance zmíněného žánru hammerovskou tvorbu na etapu předhororovou a hororovou.¹

Ve filmografii společnosti Hammer je tedy patrná linie snímků, které předjímají některé prvky charakteristické pro horor, ale primárně se řadí právě do žánru sci-fi. Právě v tomto případě se dostáváme do tzv. předhororové etapy, ve které, zejména prostřednictvím filmů s postavou profesora Quatermasse, započaly hammerovské úspěchy a formování jejich stálého tvůrčího týmu. I v hororové etapě vytvořili v Hammeru několik sci-fi, ale už se jednalo pouze o okrajovou záležitost, protože důraz byl tehdy kladen na populární hrůzostrašný žánr.

Hammer byla od počátku malá produkční společnost, ve srovnání s jinými britskými společnostmi jako Rank nebo London Films.² Z toho vyplývala omezení jako menší rozpočet, nedostatečné prostory pro natáčení či malý tvůrčí tým. V Hammeru ale dokázali ze svých nedostatků vytvořit přednost a svým filmům vtiskli pro ně charakteristickou podobu, čímž se odlišovali od ostatních. Před nástupem jejich nejznámějších hororových titulů se postupně zformoval hammerovský tvůrčí tým i styl tvorby.

Zrození legendy

Produkční společnost Hammer založil v listopadu 1934 Will Hinds a pojmenovali ji podle svého uměleckého jména, které používal při vystupování v amatérských music hallech, Will Hammer. O několik měsíců později přizval ke spolupráci podnikatele Enriquea Carrerase a společně v květnu 1935 vytvořili distribuční společnost Exclusive. Propojili tedy produkci s distribucí, a to tak, že filmy natočené ve společnosti Hammer distribuoval Exclusive. Do filmového průmyslu ale zasáhla krize, a tak spojení Hammer/Exclusive po neúspěšném prvním snímku The Mystery of the Marie Celeste (r.: Denison Clift, 1935) a třech dalších málem zbankrotovalo³ a po několik let se pohybovalo na hranici existence.

Změna nastala po druhé světové válce s příchodem Carrerasova syna Jamese, jenž se projevil jako velice schopný podnikatel, a v roce 1947 ze skomírajícího Hammer/Exclusive vytvořil novou produkční entitu. Do společnosti se připojil i syn druhého zakladatele Anthony Hinds na prosbu Jamese, jenž potřeboval praktickou pomoc týkající se filmové tvorby. Potomci původních zakladatelů Hammeru vytvořili nové jádro obnovené společnosti. ⁴

I když společnost Hammer v první polovině padesátých let vykazovala co se množství týče poměrně značnou produkci filmů, jednalo se převážně o béčkové snímky bez výraznějšího diváckého ohlasu. Svou tvorbu tehdy postavila na filmových adaptacích s postavami a tématy, které diváci znali − z valné části se jednalo o adaptace her rádia BBC.⁵ Změna nastala s obratem pozornosti na nové populární médium – televizi.

Paradoxně tak společnost Hammer započala své úspěšné tažení právě díky televizi, která byla v padesátých letech příčinou odlivu diváků z kina a zrušení mnoha studií. Podobně jako v případě adaptací rozhlasových her sáhli i tentokrát po známém a u diváků oblíbeném tématu – televizním seriálu Quatermass Experiment (r.: Rudolph Cartier, 1953).

Hammerovský Xperiment

Profesor Bernard Quatermass představuje jednu z nejvýraznějších postav britského sci-fi v televizi i ve filmu.⁶ Jeho autorem je britský scenárista a tehdejší člen dramatické sekce televize BBC Nigel Kneale, jenž ve spolupráci s producentem a režisérem Rudolphem Cartierem seriálem Quatermass Experiment dokázal, že televizní tvorba může být originální a ne jen pouhou adaptací divadelních her. Šestidílný seriál⁷ se již během svého uvedení v roce 1953 těšil nesmírné popularitě a v době jeho vysílání zely ulice prázdnotou.

Ve společnosti Hammer viděli v seriálu příležitost, jak přitáhnout diváky do kin, a tak na něj záhy odkoupili od BBC autorská práva. Na hammerovské filmové verzi nazvané Quatermass Xperiment⁸ (r.: Val Guest, 1955) se bohužel nepodílel autor seriálu, protože zaměstnanci BBC tehdy neměli práva na svá díla.⁹ Převedení tříhodinového seriálu do celovečerního filmu měl na starost Američan Richard Landau.¹⁰

Pokusná vesmírná raketa Q1 se vrátí na Zemi, ale z její tříčlenné posádky zůstal pouze Victor Caroon, ostatní zmizeli neznámo kam. Profesor Quatermass začne koumat, co se na raketě během letu stalo. U jediného přeživšího astronauta se mezitím začne projevovat přítomnost mimozemské formy života a způsobí jeho postupnou přeměnu. Vše pak vyvrcholí scénou ve Westminster Abbey v Londýně, kde se profesor Quatermass snaží obrovskou rosolovitou chobotnici zničit.

Role profesora Quatermasse byla svěřena americkému herci Brianu Donlevyovi.¹¹ Zatímco v podání Reginalda Tatea byl hlavní hrdina seriálů přívětivý a pociťující pochybnosti ohledně svého experimentu, díky němuž se na Zemi dostala mimozemská forma života, Donlevyův Quatermass byl zcela jiný. V jeho podání se jednalo o neúprosného vědce, jemuž je jakákoliv morální etika cizí. Zejména při závěrečné scéně v katedrále, když zničí ono monstrum, neprojevuje sebemenší lítost nad tím, že zároveň zabil i kolegu Victora Caroona. Zpětně si ani neuvědomuje, jaká rizika jeho pokusy představují, a na konci filmu odhodlaně dodá, že experiment bude pokračovat dál, nic jej nemůže zastavit, a že postaví další raketu nazvanou Q2. Tato postava jako by předznamenávala přístup, jak zobrazovali v hammerovských hororech „kladné“ postavy.¹²

Další předzvěstí pozdější hammerovské tvorby je v Quatermass Xperiment zdůraznění hororových prvků. V této rovině představuje ústřední element zejména jediný astronaut, který „přežije“ Quatermassův experiment. Postava Victora Caroona se svou postupnou deformací a rozkladem těla, kdy jej nakonec přemůže mimozemská forma života, připomíná obávaná hororová monstra vyvolávající odpor a hrůzu. V této spojitosti je potřeba vedle hereckého výkonu Richarda Woodswortha vyzdvihnout zejména maskérskou práci Phila Leakeye, jednoho ze členů nově se formujícího hammerovského týmu. ¹³

Vybočení z úspěšné linie

Po úspěchu Quatermass Xperiment, na čemž měla podíl i popularita v Británii dříve známého seriálu, se v Hammeru rozhodli změnit svůj plán a natočit další sci-fi, ale s tím rozdílem, že monstrum bude původem z vnitra Země. Jistotu úspěchu mělo zajistit obsazení profesora Quatermasse do příběhu, ale nepodařilo se jim na něj získat práva, a tak mladý asistent z Hammeru, Jimmy Sangster, vytvořil obdobnou postavu vědce Dr. Adama Roystona. Podle Sangsterova scénáře vznikl snímek X the Unknown (r.: Leslie Norman, 1956), v jehož názvu opět záměrně použili písmeno x jako svou obchodní značku.

Politické napětí, jež se odráželo v tehdejším sci-fi, zasáhlo i do natáčení filmu. Snímek pod pseudonymem Joe Walton začal natáčet americký režisér Joseph Losey, jenž se během komunistických čistek v Hollywoodu ocitl na černé listině zámořských studií. Po několika dnech natáčení štáb obdržel zprávu, že Walton je vážně nemocný, pravdou ale nejspíše bylo, že herec Dean Jagger s ním odmítl točit, a tak museli vyměnit režiséra. Anthony Hinds se, netuše, co si počít, obrátil na Michaela Balcona ze studia Ealing, jenž mu doporučil režiséra Leslieho Normana.

X the Unknown se odehrává na severu Skotska, kde skupina vědců a vojáků musí čelit destruktivní radioaktivní hmotě, jež pochází ze středu Země. Formou navazuje snímek na předešlý Quatermass Xperiment mísící sci-fi s hororem, v němž ústřední postavu hraje zanícený vědec. Hrůzostrašná rovina převládá nad sci-fi a pochmurnost celého filmu zdůrazňuje kamera Geralda Gibbse.¹⁴

V pořadí druhý sci-fi snímek z produkce Hammer nezopakoval úspěch předchozího Quatermass Xperiment, avšak hororové prvky v něm obsažené byly předznamenáním budoucí tvorby studia. Již o rok později byl s obrovským úspěchem promítán Curse of Frankenstein (r.: Terence Fisher, 1957), jenž započal tzv. hororovou etapu společnosti Hammer.

Xperiment podruhé

Zatímco v kinech byl promítán Quatermass Xperiment, známá dvojice Kneale – Cartiere s úspěchem uvedla svůj druhý televizní seriál příhodně nazvaný Quatermass II (r.: Rudolph Cartier, 1955).¹⁵ Seriál sklidil ještě větší úspěch než předchozí Quatermass Experiment a v Hammeru se ihned rozhodli koupit k němu práva, ale tentokrát rovnou od jeho autora Nigela Kneala, který se pak aktivně podílel i na psaní scénáře k filmové verzi.¹⁶ Režie snímku byla podobně jako v Quatermass Xperimentu svěřena Valu Guestovi a v hlavní roli profesora Quatermasse se opět objevil Brain Donlevy.

Tentokrát není hrozbou v podobě mimozemské formy života zasažen pouze jeden člověk, ale celá skupina lidí. Profesor Quatermass pokračuje v raketovém projektu, ale postupně se setkává s podivnostmi, jako jsou cesta vedoucí nikam nebo meteority, jež jsou ve skutečnosti schránky, až zjistí, že za vším stojí invaze z vesmíru.

Podobně jako v předešlých hammerovských sci-fi se v Quatermass II pokusili opět zdůraznit hororové prvky, ale tentokrát byl sociální podtext Knealovy předlohy příliš výrazný. Souvisí s paranoiou padesátých let spojenou s tajnými vládními projekty, budováním radarových základen či izolovaných laboratořích, o jejichž existenci reflektovali pouze novináři.

Invaze probíhá nenápadně a obdobně jako v Quatermass Xperiment se mimozemská forma života projevuje v symbióze s člověkem, kterého zcela ovládá. Podobně na první pohled nepostřehnutelné vniknutí mezi lidi spatřovali tehdy v hrozbě komunismu, jenž taktéž ovládal lidskou mysl. Příklad potlačené osobní svobody má představovat vesnice v blízkosti tajné vojenské základny, kde plakáty hlásající „mluv o své práci a ztratíš ji!“ nebo „pamatuj – tajemství znamená zavřená ústa“ dávají jasně najevo aktuální situaci v této komunitě, i když navenek působí jako poklidná vesnice.

Možná v důsledku výrazného sociálního přesahu nebyl film Quatermass II úspěšný tolik, jak jeho tvůrci očekávali. Píše se ale rok 1957 a ve společnosti Hammer dochází k přehodnocení a následné přeměně produkce, která se zaměřuje na hororovou podobu filmů a sci-fi výrazně ustupuje do pozadí.

Do třetice všeho dobrého?

Společnost Hammer v době hororového rozmachu žánr sci-fi zcela neopustila, a tak se v jejich filmografii i potřetí setkáváme s postavou profesora Quatermasse. Za předlohu opět posloužil televizní seriál z dílny Kneale – Cartier Quatermass and the Pit (r.: Rudolph Cartier, 1958−1959), jenž bývá považován za vrchol jejich spolupráce.¹⁷

Film, u nás uváděný pod názvem Pět milionů let k Zemi (Quatermass and the Pit, r.: Roy Ward Baker, 1967), byl dlouho v produkčním plánu společnosti Hammer, ale k jeho realizaci nakonec došlo až v roce 1967, tedy bezmála deset let od vzniku samotného seriálu. Zatímco televizní verze slavila úspěch, ta filmová − i přes výborný scénář Nigela Kneala − byla oproti předešlým Quatermassům zklamáním.

Během stavby nové stanice londýnského metra najdou dělníci v zemi podivnou lebku. Poté, co zjistí, že se jedná o ostatky neznámého předchůdce člověka, přizvou k nálezu profesora Quatermasse. Při dalším kopání naleznou kovový předmět a domnívají se, že se jedná o nevybuchlou bombu, ale později zjistí, že objevili vesmírné plavidlo. Tentokrát tedy nepřichází hrozba z vnějšku v možnosti budoucí invaze mimozemšťanů, ale tematicky se obrací do minulosti; existence lidstva je považována za výsledek mimozemské intervence v minulosti.

V roli profesora Quatermasse se pro změnu objevil britský herec Andrew Keir, který svým pojetím ztvárnil hlavního hrdinu jako inteligentního, humánního a soucitného vědce, čímž naplnil původní Knealovy představy ohledně této postavy.

Zatímco v televizní verzi byl velký důraz kladen na expresivitu užitím jednobarevnosti a zdůrazněním stínů, které vyvolávaly znepokojení, v Hammeru se rozhodli natočit Pět milionů let k Zemi barevně. V jasných odstínech ale bylo nemožné vytvořit atmosféru napětí a hrůzy obsaženou v předešlých snímcích. V tomto směru došlo tudíž k výrazné eliminaci hororových prvků. Také monstrum, dříve nahánějící hrůzu svou podobou (Quatermass Xperiment), respektive implicitní přítomností (Quatermass II), stylizovali do podoby podivného tvora připomínajícího zvětšeného brouka, jenž strach a hrůzu rozhodně nevyvolává.

Pět milionů let k Zemi uzavřel quatermassovskou sérii v rámci produkce společnosti Hammer, i Nigel Kneale cítil, že „profesor (…) už třikrát zachránil svět před konečnou destrukcí a tudíž už toho bylo dost.“¹⁸ Oblíbená britská sci-fi postava ale zcela nezmizela. V roce 1979 byl uveden seriál Quatermass (r.: Piers Haggard, 1979), tentokrát zasazený do blízké budoucnosti, ve kterém se znovu objevuje postava profesora Quatermasse. Ve stejném roce byl zároveň uveden film Quatermass Conclusion (r.: Piers Haggard, 1979) jako sestřih seriálu. Filmového remaku se dočkal i původní seriál z roku 1953, televizní snímek byl uveden pod názvem The Quatermass Experiment (r.: Sam Miller, 2005). Profesor Quatermass má tedy stále své obdivovatele.

Horor ve stínu sci-fi

Britské sci-fi padesátých let má své specifické rysy. Hrozba z vnějšku je zákeřnější než např. zmutovaní mravenci v americkém filmu Them! (r.: Gordon Douglas, 1954), protože v britském podání mimozemská forma života využívá člověka jako svého hostitele, a tak explicitně přítomný nepřítel chybí. Invaze je zdánlivě nenápadná, ale zato účinnější.

Nejvýraznější rys britského sci-fi ale bezesporu představuje blízké propojení žánrů hororu a sci-fi. Nejenže se vzájemně podmiňují a propůjčují si své specifické prvky, ale bylo to právě sci-fi v padesátých letech, které předznamenalo jedno z nejslavnějších období v britské kinematografii, daleko přesahující hranice ostrova, období spojené s produkční společností Hamer.

Použitá literatura:

McCARTY, John: Hammer Films. Herts: Pocket Essentials 2002.

McKAY, Sinclair: A Thing of Unspeakable Horror: The History of Hammer Films. London: Aurum 2008.

PIRIE, David: A New Heritage of Horror: The English Gothic Cinema. New York: I. B. Tauris 2008.

Internetové zdroje:

COLLINSON, Gavin: The Quatermass Experiment (1953). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/471469/>.

DUGUID, Mark: Quatermass and the Pit (1958–1959). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/438573/index.html >.

DUGUID, Mark: Quatermass II (1955). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/441212/ >.

OLIVER, John: The Quatermass Xperiment (1955). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/film/id/525280/index.html >.

Quatermass and the Pit. Wikipedia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Quatermass_and_the_pit >.

The Quatermass Trilogy – A Controlled Paranoia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://webspace.webring.com/people/gj/jlinwood/quaterma.htm >.

1 PIRIE, David: A New Heritage of Horror: The English Gothic Cinema. New York: I. B. Tauris 2008, s. 21.

2 McKAY, Sinclair: A Thing of Unspeakable Horror: The History of Hammer Films. London: Aurum 2008, s. 22.

3 PIRIE, David: tamtéž, s. 15.

4 PIRIE, David: tamtéž, s. 19-20.

5 PIRIE, David: tamtéž, s. 21.

6 Jméno postavy náhodně vybral autor Nigel Kneale z londýnského telefonního seznamu. [The Quatermass Trilogy – A Controlled Paranoia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://webspace.webring.com/people/gj/jlinwood/quaterma.htm >.]

7 Dochovaly se jen epizody jedna a dva. [COLLINSON, Gavin: The Quatermass Experiment (1953). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/471469/>.]

8 Strategickým obchodním tahem bylo zdůraznit v názvu filmu písmeno X, jako tehdejší označení pro filmy určené dospělému publiku. [The Quatermass Trilogy – A Controlled Paranoia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://webspace.webring.com/people/gj/jlinwood/quaterma.htm >.]

9 The Quatermass Trilogy – A Controlled Paranoia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://webspace.webring.com/people/gj/jlinwood/quaterma.htm >.

10 OLIVER, John: The Quatermass Xperiment (1955). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/film/id/525280/index.html >.

11 Důvodem proč se rozhodli pro herce za zámoří, bylo zaručení distribuce ve Spojených státech. [McCARTY, John: Hammer Films. Herts: Pocket Essentials 2002, s. 20.]

12 Např. kladně pojímaná postava lovce upírů Van Helsinga je v hammerovské verzi Draculy vyobrazena jako bezcitný „hrdina“, jehož jediný zájem představuje zabít co nejvíce upírů a samotný rituál jejich zabití mu poskytuje pocit spokojenosti.

13 Do této skupiny patří i James Bernard, jenž debutoval jako filmový hudební skladatel právě snímkem Quatermass Xperiment, nebo Les Bowle, který vytvořil speciální efekty zmíněného snímku a bezmála u dalších dvaceti filmů z produkce Hammer.

14 PIRIE, David: tamtéž, s. 28.

15 Oproti Quatermass Experiment se seriál Quatermass II zachoval kompletní, protože během živého vysílání byl zároveň natáčen z filmového monitoru. [DUGUID, Mark: Quatermass II (1955). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/441212/ >.]

16 McCARTY, John: tamtéž, s. 31.

17 DUGUID, Mark: Quatermass and the Pit (1958–1959). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/438573/index.html >.

18 Quatermass and the Pit. Wikipedia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Quatermass_and_the_pit >.