Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Padesátá léta ve znamení britského sci-fi

Padesátá léta ve znamení britského sci-fi

TÉMA: Hammerovské „předhororové“ období – BARBORA SLEZÁKOVÁ –

Britská produkční společnost představuje mezinárodní legendu v žánru filmového hororu, v jejím rámci ale vznikly i stejně kvalitní snímky sci-fi, které slavnou hrůzostrašnou éru v mnohém předznamenávaly. Článek chce přiblížit právě padesátá léta a s nimi spojené formování výrazné produkční entity zvané Hammer.

Pokud bychom chtěli k padesátým letům minulého století přiřadit nějaký typický žánr, bezesporu by se jednalo o sci-fi. Sice už uplynulo několik let od konce války, ale obavy a strach, které přetrvávaly ve společnosti, byly reflektovány právě v těchto snímcích. Hrozba jaderné bomby nebo nejistota související s rozvojem vesmírných programů se stávají častými náměty těchto snímků. V té době vzniklo několik zajímavých filmů s touto tematikou, jež produkovala společnost Hamer, a ke kterým neodmyslitelně patří postava profesora Bernarda Quatermasse.

Dva póly tvorby

Tvorba britské produkční společnosti Hammer je neoddělitelně spojována s hororovými snímky, čímž ovlivnila vývoj zmíněného žánru. Snímky jako Curse of Frankenstein (režie: Terence Fisher, 1957) či Dracula (režie: Terence Fisher, 1958) se dnes právem řadí ke klasickým snímkům hrůzostrašného žánru. David Pirie, obdivovatel jejich tvorby a první, který ji pozitivně reflektoval, rozděluje na základě dominance zmíněného žánru hammerovskou tvorbu na etapu předhororovou a hororovou.1

Ve filmografii společnosti Hammer je tedy patrná linie snímků, které předjímají některé prvky charakteristické pro horor, ale primárně se řadí právě do žánru sci-fi. Právě v tomto případě se dostáváme do tzv. předhororové etapy, ve které, zejména prostřednictvím filmů s postavou profesora Quatermasse, započaly hammerovské úspěchy a formování jejich stálého tvůrčího týmu. I v hororové etapě vytvořili v Hammeru několik sci-fi, ale už se jednalo pouze o okrajovou záležitost, protože důraz byl tehdy kladen na populární hrůzostrašný žánr.

Hammer byla od počátku malá produkční společnost, ve srovnání s jinými britskými společnostmi jako Rank nebo London Films.2 Z toho vyplývala omezení jako menší rozpočet, nedostatečné prostory pro natáčení či malý tvůrčí tým. V Hammeru ale dokázali ze svých nedostatků vytvořit přednost a svým filmům vtiskli pro ně charakteristickou podobu, čímž se odlišovali od ostatních. Před nástupem jejich nejznámějších hororových titulů se postupně zformoval hammerovský tvůrčí tým i styl tvorby.

Zrození legendy

Produkční společnost Hammer založil v listopadu 1934 Will Hinds a pojmenovali ji podle svého uměleckého jména, které používal při vystupování v amatérských music hallech, Will Hammer. O několik měsíců později přizval ke spolupráci podnikatele Enriquea Carrerase a společně v květnu 1935 vytvořili distribuční společnost Exclusive. Propojili tedy produkci s distribucí, a to tak, že filmy natočené ve společnosti Hammer distribuoval Exclusive. Do filmového průmyslu ale zasáhla krize, a tak spojení Hammer/Exclusive po neúspěšném prvním snímku The Mystery of the Marie Celeste (r.: Denison Clift, 1935) a třech dalších málem zbankrotovalo3 a po několik let se pohybovalo na hranici existence.

Změna nastala po druhé světové válce s příchodem Carrerasova syna Jamese, jenž se projevil jako velice schopný podnikatel, a v roce 1947 ze skomírajícího Hammer/Exclusive vytvořil novou produkční entitu. Do společnosti se připojil i syn druhého zakladatele Anthony Hinds na prosbu Jamese, jenž potřeboval praktickou pomoc týkající se filmové tvorby. Potomci původních zakladatelů Hammeru vytvořili nové jádro obnovené společnosti. 4

I když společnost Hammer v první polovině padesátých let vykazovala co se množství týče poměrně značnou produkci filmů, jednalo se převážně o béčkové snímky bez výraznějšího diváckého ohlasu. Svou tvorbu tehdy postavila na filmových adaptacích s postavami a tématy, které diváci znali − z valné části se jednalo o adaptace her rádia BBC.5 Změna nastala s obratem pozornosti na nové populární médium – televizi.

Paradoxně tak společnost Hammer započala své úspěšné tažení právě díky televizi, která byla v padesátých letech příčinou odlivu diváků z kina a zrušení mnoha studií. Podobně jako v případě adaptací rozhlasových her sáhli i tentokrát po známém a u diváků oblíbeném tématu – televizním seriálu Quatermass Experiment (r.: Rudolph Cartier, 1953).

Hammerovský Xperiment

Profesor Bernard Quatermass představuje jednu z nejvýraznějších postav britského sci-fi v televizi i ve filmu.6 Jeho autorem je britský scenárista a tehdejší člen dramatické sekce televize BBC Nigel Kneale, jenž ve spolupráci s producentem a režisérem Rudolphem Cartierem seriálem Quatermass Experiment dokázal, že televizní tvorba může být originální a ne jen pouhou adaptací divadelních her. Šestidílný seriál7 se již během svého uvedení v roce 1953 těšil nesmírné popularitě a v době jeho vysílání zely ulice prázdnotou.

Ve společnosti Hammer viděli v seriálu příležitost, jak přitáhnout diváky do kin, a tak na něj záhy odkoupili od BBC autorská práva. Na hammerovské filmové verzi nazvané Quatermass Xperiment8 (r.: Val Guest, 1955) se bohužel nepodílel autor seriálu, protože zaměstnanci BBC tehdy neměli práva na svá díla.9 Převedení tříhodinového seriálu do celovečerního filmu měl na starost Američan Richard Landau.10

Pokusná vesmírná raketa Q1 se vrátí na Zemi, ale z její tříčlenné posádky zůstal pouze Victor Caroon, ostatní zmizeli neznámo kam. Profesor Quatermass začne koumat, co se na raketě během letu stalo. U jediného přeživšího astronauta se mezitím začne projevovat přítomnost mimozemské formy života a způsobí jeho postupnou přeměnu. Vše pak vyvrcholí scénou ve Westminster Abbey v Londýně, kde se profesor Quatermass snaží obrovskou rosolovitou chobotnici zničit.

Role profesora Quatermasse byla svěřena americkému herci Brianu Donlevyovi.11 Zatímco v podání Reginalda Tatea byl hlavní hrdina seriálů přívětivý a pociťující pochybnosti ohledně svého experimentu, díky němuž se na Zemi dostala mimozemská forma života, Donlevyův Quatermass byl zcela jiný. V jeho podání se jednalo o neúprosného vědce, jemuž je jakákoliv morální etika cizí. Zejména při závěrečné scéně v katedrále, když zničí ono monstrum, neprojevuje sebemenší lítost nad tím, že zároveň zabil i kolegu Victora Caroona. Zpětně si ani neuvědomuje, jaká rizika jeho pokusy představují, a na konci filmu odhodlaně dodá, že experiment bude pokračovat dál, nic jej nemůže zastavit, a že postaví další raketu nazvanou Q2. Tato postava jako by předznamenávala přístup, jak zobrazovali v hammerovských hororech „kladné“ postavy.12

Další předzvěstí pozdější hammerovské tvorby je v Quatermass Xperiment zdůraznění hororových prvků. V této rovině představuje ústřední element zejména jediný astronaut, který „přežije“ Quatermassův experiment. Postava Victora Caroona se svou postupnou deformací a rozkladem těla, kdy jej nakonec přemůže mimozemská forma života, připomíná obávaná hororová monstra vyvolávající odpor a hrůzu. V této spojitosti je potřeba vedle hereckého výkonu Richarda Woodswortha vyzdvihnout zejména maskérskou práci Phila Leakeye, jednoho ze členů nově se formujícího hammerovského týmu. 13

Vybočení z úspěšné linie

Po úspěchu Quatermass Xperiment, na čemž měla podíl i popularita v Británii dříve známého seriálu, se v Hammeru rozhodli změnit svůj plán a natočit další sci-fi, ale s tím rozdílem, že monstrum bude původem z vnitra Země. Jistotu úspěchu mělo zajistit obsazení profesora Quatermasse do příběhu, ale nepodařilo se jim na něj získat práva, a tak mladý asistent z Hammeru, Jimmy Sangster, vytvořil obdobnou postavu vědce Dr. Adama Roystona. Podle Sangsterova scénáře vznikl snímek X the Unknown (r.: Leslie Norman, 1956), v jehož názvu opět záměrně použili písmeno x jako svou obchodní značku.

Politické napětí, jež se odráželo v tehdejším sci-fi, zasáhlo i do natáčení filmu. Snímek pod pseudonymem Joe Walton začal natáčet americký režisér Joseph Losey, jenž se během komunistických čistek v Hollywoodu ocitl na černé listině zámořských studií. Po několika dnech natáčení štáb obdržel zprávu, že Walton je vážně nemocný, pravdou ale nejspíše bylo, že herec Dean Jagger s ním odmítl točit, a tak museli vyměnit režiséra. Anthony Hinds se, netuše, co si počít, obrátil na Michaela Balcona ze studia Ealing, jenž mu doporučil režiséra Leslieho Normana.

X the Unknown se odehrává na severu Skotska, kde skupina vědců a vojáků musí čelit destruktivní radioaktivní hmotě, jež pochází ze středu Země. Formou navazuje snímek na předešlý Quatermass Xperiment mísící sci-fi s hororem, v němž ústřední postavu hraje zanícený vědec. Hrůzostrašná rovina převládá nad sci-fi a pochmurnost celého filmu zdůrazňuje kamera Geralda Gibbse.14

V pořadí druhý sci-fi snímek z produkce Hammer nezopakoval úspěch předchozího Quatermass Xperiment, avšak hororové prvky v něm obsažené byly předznamenáním budoucí tvorby studia. Již o rok později byl s obrovským úspěchem promítán Curse of Frankenstein (r.: Terence Fisher, 1957), jenž započal tzv. hororovou etapu společnosti Hammer.

Xperiment podruhé

Zatímco v kinech byl promítán Quatermass Xperiment, známá dvojice KnealeCartiere s úspěchem uvedla svůj druhý televizní seriál příhodně nazvaný Quatermass II (r.: Rudolph Cartier, 1955).15 Seriál sklidil ještě větší úspěch než předchozí Quatermass Experiment a v Hammeru se ihned rozhodli koupit k němu práva, ale tentokrát rovnou od jeho autora Nigela Kneala, který se pak aktivně podílel i na psaní scénáře k filmové verzi.16 Režie snímku byla podobně jako v Quatermass Xperimentu svěřena Valu Guestovi a v hlavní roli profesora Quatermasse se opět objevil Brain Donlevy.

Tentokrát není hrozbou v podobě mimozemské formy života zasažen pouze jeden člověk, ale celá skupina lidí. Profesor Quatermass pokračuje v raketovém projektu, ale postupně se setkává s podivnostmi, jako jsou cesta vedoucí nikam nebo meteority, jež jsou ve skutečnosti schránky, až zjistí, že za vším stojí invaze z vesmíru.

Podobně jako v předešlých hammerovských sci-fi se v Quatermass II pokusili opět zdůraznit hororové prvky, ale tentokrát byl sociální podtext Knealovy předlohy příliš výrazný. Souvisí s paranoiou padesátých let spojenou s tajnými vládními projekty, budováním radarových základen či izolovaných laboratořích, o jejichž existenci reflektovali pouze novináři.

Invaze probíhá nenápadně a obdobně jako v Quatermass Xperiment se mimozemská forma života projevuje v symbióze s člověkem, kterého zcela ovládá. Podobně na první pohled nepostřehnutelné vniknutí mezi lidi spatřovali tehdy v hrozbě komunismu, jenž taktéž ovládal lidskou mysl. Příklad potlačené osobní svobody má představovat vesnice v blízkosti tajné vojenské základny, kde plakáty hlásající „mluv o své práci a ztratíš ji!“ nebo „pamatuj – tajemství znamená zavřená ústa“ dávají jasně najevo aktuální situaci v této komunitě, i když navenek působí jako poklidná vesnice.

Možná v důsledku výrazného sociálního přesahu nebyl film Quatermass II úspěšný tolik, jak jeho tvůrci očekávali. Píše se ale rok 1957 a ve společnosti Hammer dochází k přehodnocení a následné přeměně produkce, která se zaměřuje na hororovou podobu filmů a sci-fi výrazně ustupuje do pozadí.

Do třetice všeho dobrého?

Společnost Hammer v době hororového rozmachu žánr sci-fi zcela neopustila, a tak se v jejich filmografii i potřetí setkáváme s postavou profesora Quatermasse. Za předlohu opět posloužil televizní seriál z dílny Kneale Cartier Quatermass and the Pit (r.: Rudolph Cartier, 1958−1959), jenž bývá považován za vrchol jejich spolupráce.17

Film, u nás uváděný pod názvem Pět milionů let k Zemi (Quatermass and the Pit, r.: Roy Ward Baker, 1967), byl dlouho v produkčním plánu společnosti Hammer, ale k jeho realizaci nakonec došlo až v roce 1967, tedy bezmála deset let od vzniku samotného seriálu. Zatímco televizní verze slavila úspěch, ta filmová − i přes výborný scénář Nigela Kneala byla oproti předešlým Quatermassům zklamáním.

Během stavby nové stanice londýnského metra najdou dělníci v zemi podivnou lebku. Poté, co zjistí, že se jedná o ostatky neznámého předchůdce člověka, přizvou k nálezu profesora Quatermasse. Při dalším kopání naleznou kovový předmět a domnívají se, že se jedná o nevybuchlou bombu, ale později zjistí, že objevili vesmírné plavidlo. Tentokrát tedy nepřichází hrozba z vnějšku v možnosti budoucí invaze mimozemšťanů, ale tematicky se obrací do minulosti; existence lidstva je považována za výsledek mimozemské intervence v minulosti.

V roli profesora Quatermasse se pro změnu objevil britský herec Andrew Keir, který svým pojetím ztvárnil hlavního hrdinu jako inteligentního, humánního a soucitného vědce, čímž naplnil původní Knealovy představy ohledně této postavy.

Zatímco v televizní verzi byl velký důraz kladen na expresivitu užitím jednobarevnosti a zdůrazněním stínů, které vyvolávaly znepokojení, v Hammeru se rozhodli natočit Pět milionů let k Zemi barevně. V jasných odstínech ale bylo nemožné vytvořit atmosféru napětí a hrůzy obsaženou v předešlých snímcích. V tomto směru došlo tudíž k výrazné eliminaci hororových prvků. Také monstrum, dříve nahánějící hrůzu svou podobou (Quatermass Xperiment), respektive implicitní přítomností (Quatermass II), stylizovali do podoby podivného tvora připomínajícího zvětšeného brouka, jenž strach a hrůzu rozhodně nevyvolává.

Pět milionů let k Zemi uzavřel quatermassovskou sérii v rámci produkce společnosti Hammer, i Nigel Kneale cítil, že „profesor (…) už třikrát zachránil svět před konečnou destrukcí a tudíž už toho bylo dost.“18 Oblíbená britská sci-fi postava ale zcela nezmizela. V roce 1979 byl uveden seriál Quatermass (r.: Piers Haggard, 1979), tentokrát zasazený do blízké budoucnosti, ve kterém se znovu objevuje postava profesora Quatermasse. Ve stejném roce byl zároveň uveden film Quatermass Conclusion (r.: Piers Haggard, 1979) jako sestřih seriálu. Filmového remaku se dočkal i původní seriál z roku 1953, televizní snímek byl uveden pod názvem The Quatermass Experiment (r.: Sam Miller, 2005). Profesor Quatermass má tedy stále své obdivovatele.

Horor ve stínu sci-fi

Britské sci-fi padesátých let má své specifické rysy. Hrozba z vnějšku je zákeřnější než např. zmutovaní mravenci v americkém filmu Them! (r.: Gordon Douglas, 1954), protože v britském podání mimozemská forma života využívá člověka jako svého hostitele, a tak explicitně přítomný nepřítel chybí. Invaze je zdánlivě nenápadná, ale zato účinnější.

Nejvýraznější rys britského sci-fi ale bezesporu představuje blízké propojení žánrů hororu a sci-fi. Nejenže se vzájemně podmiňují a propůjčují si své specifické prvky, ale bylo to právě sci-fi v padesátých letech, které předznamenalo jedno z nejslavnějších období v britské kinematografii, daleko přesahující hranice ostrova, období spojené s produkční společností Hamer.

Použitá literatura:

McCARTY, John: Hammer Films. Herts: Pocket Essentials 2002.

McKAY, Sinclair: A Thing of Unspeakable Horror: The History of Hammer Films. London: Aurum 2008.

PIRIE, David: A New Heritage of Horror: The English Gothic Cinema. New York: I. B. Tauris 2008.

Internetové zdroje:

COLLINSON, Gavin: The Quatermass Experiment (1953). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/471469/>.

DUGUID, Mark: Quatermass and the Pit (1958–1959). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/438573/index.html >.

DUGUID, Mark: Quatermass II (1955). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/441212/ >.

OLIVER, John: The Quatermass Xperiment (1955). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/film/id/525280/index.html >.

Quatermass and the Pit. Wikipedia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Quatermass_and_the_pit >.

The Quatermass Trilogy – A Controlled Paranoia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://webspace.webring.com/people/gj/jlinwood/quaterma.htm >.

1 PIRIE, David: A New Heritage of Horror: The English Gothic Cinema. New York: I. B. Tauris 2008, s. 21.

2 McKAY, Sinclair: A Thing of Unspeakable Horror: The History of Hammer Films. London: Aurum 2008, s. 22.

3 PIRIE, David: tamtéž, s. 15.

4 PIRIE, David: tamtéž, s. 19-20.

5 PIRIE, David: tamtéž, s. 21.

6 Jméno postavy náhodně vybral autor Nigel Kneale z londýnského telefonního seznamu. [The Quatermass Trilogy – A Controlled Paranoia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://webspace.webring.com/people/gj/jlinwood/quaterma.htm >.]

7 Dochovaly se jen epizody jedna a dva. [COLLINSON, Gavin: The Quatermass Experiment (1953). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/471469/>.]

8 Strategickým obchodním tahem bylo zdůraznit v názvu filmu písmeno X, jako tehdejší označení pro filmy určené dospělému publiku. [The Quatermass Trilogy – A Controlled Paranoia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://webspace.webring.com/people/gj/jlinwood/quaterma.htm >.]

9 The Quatermass Trilogy – A Controlled Paranoia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://webspace.webring.com/people/gj/jlinwood/quaterma.htm >.

10 OLIVER, John: The Quatermass Xperiment (1955). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/film/id/525280/index.html >.

11 Důvodem proč se rozhodli pro herce za zámoří, bylo zaručení distribuce ve Spojených státech. [McCARTY, John: Hammer Films. Herts: Pocket Essentials 2002, s. 20.]

12 Např. kladně pojímaná postava lovce upírů Van Helsinga je v hammerovské verzi Draculy vyobrazena jako bezcitný „hrdina“, jehož jediný zájem představuje zabít co nejvíce upírů a samotný rituál jejich zabití mu poskytuje pocit spokojenosti.

13 Do této skupiny patří i James Bernard, jenž debutoval jako filmový hudební skladatel právě snímkem Quatermass Xperiment, nebo Les Bowle, který vytvořil speciální efekty zmíněného snímku a bezmála u dalších dvaceti filmů z produkce Hammer.

14 PIRIE, David: tamtéž, s. 28.

15 Oproti Quatermass Experiment se seriál Quatermass II zachoval kompletní, protože během živého vysílání byl zároveň natáčen z filmového monitoru. [DUGUID, Mark: Quatermass II (1955). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/441212/ >.]

16 McCARTY, John: tamtéž, s. 31.

17 DUGUID, Mark: Quatermass and the Pit (1958–1959). Screen online [online]. 2010 [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.screenonline.org.uk/tv/id/438573/index.html >.

18 Quatermass and the Pit. Wikipedia [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Quatermass_and_the_pit >.

Print Friendly

Autor

Počet článků : 34

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru