Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Parník Willie: Jazzový zpěvák ve světě animace

Parník Willie: Jazzový zpěvák ve světě animace

TÉMA – WALT DISNEY: Parník Willie (Steamboat Willie, 1928) – MILAN HAIN

Ačkoliv je Disneyho Parník Willie (Steamboat Willie, 1928) mnohými označován jako mezník v dějinách animace, jen některé z jeho údajných přínosů jsou historicky ověřenými fakty. Přísně vzato, Willie nebyl prvním filmem s postavou myšáka Mickeyho, stejně jako se nestal prvním animovaným snímkem využívajícím zvukovou stopu. Přesto můžeme jeho význam jen stěží zveličit.

Vznik

Myšáka Mickeyho vymyslel Walt Disney na cestě vlakem z New Yorku do Kalifornie v březnu 1928 poté, co jeho studio přišlo v důsledku sporu s distributorem Charliem Mintzem o králíka Oswalda. Nová postavička nejprve dostala jméno Mortimer, na naléhání manželky Lillian ji však v zápětí Disney přejmenoval na Mickeyho.1 Poprvé se Mickey objevil ve dvojici němých kreslených filmů Plane Crazy (v jehož zápletce Disney vytěžil aktuální lindberghovskou mánii) a The Gallopin‘ Gaucho (jenž byl inspirován dobrodružnými snímky s Douglasem Fairbanksem); oba vznikaly od dubna do začátku srpna 1928. Distributoři však o jejich uvedení do kin nejevili zájem. Disney, údajně ovlivněn úspěchem Jazzového zpěváka (The Jazz Singer, 1927) studia Warner Bros., se proto rozhodl připravit další film s Mickeym jako zvukový. Na rozdíl od konkurenčních animátorských studií pracoval Disney od samého začátku s hudbou a ruchy2 jako s integrálními složkami výsledného díla, což se později ukázalo jako klíčový rozdíl. Disney a jeho animátoři v čele s Ubem Iwerksem a Wilfredem Jacksonem přišli na jednoduchý způsob, jak hudbě uzpůsobit pracovní postup. Leonard Maltin jej popisuje následovně: „Spočítali si, že jestliže je film promítán rychlostí devadesát stop za minutu (čtyřiadvacet políček za vteřinu), mohou svůj film animovat v souladu s hudebním rytmem za předpokladu, že si celý proces s předstihem naplánují. Jejich jednoduchá melodie mohla být hrána rychlostí dvě doby za vteřinu, takže každé dvanácté políčko bylo označeno – jako pomůcka pro animátora a později i pro orchestr, který bude hudební stopu nahrávat.“3 Každých dvanáct políček tak byl v rámci aktuálně probíhající akce položen důraz na určitý úkon – ať už se jednalo o došlápnutí postavičky na podlahu či úder do improvizovaných bicích.

Reklama na sérii s Mickeym

Již v průběhu července proběhla testovací projekce části filmu s živým hudebním doprovodem pro publikum sestávající z Disneyho zaměstnanců a jejich manželek. Tvůrci se chtěli přesvědčit, zda bude jejich experiment fungovat. Reakce byly ve většině případů nadšené. Walt Disney s odstupem několika let řekl: „Dopad [filmu] na naše malé publikum byl doslova elektrizující. Na spojení zvuku a pohybu všichni reagovali téměř instinktivně. Myslel jsem si, že si dělají legraci, a tak jsem šel mezi ně a nechal si celou akci přehrát znovu. Bylo to příšerné, ale úžasné! A bylo to něco nového!“ Ub Iwerks zažíval podobné pocity: „Nikdy předtím jsem necítil takové vzrušení. A nic z toho, co následovalo, se tomu už nevyrovnalo.“4

V září 1928 byla napsána hudba: použity byly skladby „Steamboat Bill“, kterou si Mickey prohvizduje v úvodu filmu, a tradiční lidová „Turkey in the Straw“, jejíž kořeny sahají až do raného 19. století. S partiturami se Disney vydal do New Yorku, kde měla být hudební stopa nahrána a sesynchronizována s obrazem. Prvotní vyjednávání probíhala se společnostmi RCA a Western Electric, které se na filmový zvuk specializovaly a vlastnily většinu patentů. Požadavky jejich zástupců se ale neshodovaly s Disneyho konkrétními představami, a tak byl zvukový proces nakonec svěřen „pirátskému“ (či na hraně zákona se pohybujícímu; záleží na výkladu) systému Cinephone Pata Powerse, obchodníka s pochybnou pověstí. Zvuková stopa byla nahrána napodruhé patnáctičlenným orchestrem poté, co první nahrávání skončilo fiaskem: hudebníci nebyli schopni držet tempo v souladu s akcí probíhající na plátně před nimi. Hlas Mickeymu a ostatním postavičkám propůjčil sám Disney.5

Ani následné hledání distributora neprobíhalo zcela hladce. Disney doufal v celonárodní distribuci a za tím účelem vyjednával se společnostmi Universal a Paramount – v obou případech bezúspěšně. Nakonec o snímek projevil zájem Harry Reichenbach, známý promotér a manažer, v té době šéfující kinu Colony na Manhattanu. Parník Willie byl oficiálně premiérován 18. listopadu 1928 jako součást programu, jehož hlavní atrakcí mělo být dnes zapomenuté kriminální drama Gang War (1928). Disneyho sedmiminutový film svého hraného „konkurenta“ zcela zastínil a během několika dnů se z něj stala malá senzace. V průběhu prosince se hrál například v nedávno otevřeném Roxy Theater s kapacitou téměř 6 000 míst. Distribuci nakonec převzal Pat Powers (zmiňovaný ve spojitosti se systémem Cinephone), který Willieho uváděl v rámci tzv. states‘ right systému, který představoval alternativu pro nezávislé producenty jak dostat filmy do kin a zároveň se obejít bez distribučních mechanismů velkých studií. Film tak postupně putoval ze státu do státu, až se se zpožděním několika týdnů promítal i na západním pobřeží USA.6

Ohlasy

Reakce na Parník Willie je nutno vnímat v dobovém kontextu, kdy vše, co na plátně mluvilo, zpívalo či rachotilo, v divácích vzbuzovalo nadšení a fascinaci. Rovněž je třeba zdůraznit, že Disneyho snímek byl většinou recenzován ve spojitosti s hraným filmem Gang War, a tak mu bylo v tisku vyhrazeno jen několik řádek. Neobeznámenost s postavičkou pak měla za následek, že se její jméno v některých periodicích objevovalo v chybném přepisu jako Micky Mouse.7 Ani jedna z výše uvedených poznámek však nemá za cíl zpochybnit Willieho úspěch (diváci a recenzenti jej skutečně vnímali pozitivně až nadšeně) či kvality (Disneyho využití hudby a ruchů v kombinaci s animací skutečně bylo ve své době na mimořádně vysoké úrovni).

Jedna z pozdějších reklam na sérii s Mickeym

V New York Times film označili za „neotřelé dílo s velkou dávkou legrace. Vrčí to v něm, kvičí a skřípe, což spolu s řadou dalších zvuků přispívá k jeho veselé náladě.“8 Ve Variety o Williem napsali: „Nejedná se o první kreslený film, který byl synchronizován se zvukovými efekty, ale o první, který získal příznivé ohlasy. [Parník Willie] představuje vysoký stupeň animátorské důmyslnosti, chytře zkombinované se zvukovými efekty. Jejich spojení vyvolává salvy smíchu.“9 Již 19. listopadu Film Daily informoval, že Disneyho film ilustruje „dokonalost synchronizace [obrazu a zvuku], které je možné dosáhnout, jsou-li filmy vytvářeny speciálně pro využití zvukového doprovodu.“10 O šest dní později byli redaktoři stejného periodika o něco konkrétnější: „Co Parník Willie nabízí: Zaprvé, chytrý a zábavný scénář; zadruhé hudbu a zvukové efekty dodané prostřednictvím systému Cinephone. Výsledkem je skutečně zábavný krátký film. Zvukové efekty se podařilo maximálně využít. Film se hodí do každého kina, které je vybaveno pro přehrávání zvuku.“11

Význam

Pozitivní ohlasy přiměly Disneyho, aby dodatečně ozvučil předchozí snímky s Mickeym (Plane Crazy a The Gallopin‘ Gaucho) a zároveň aby inicioval práce na dalších dílech série. V březnu 1929 se tak do kin dostaly filmy The Barn Dance a The Opry House, jimž se podařilo vysoko nastavenou laťku udržet. Například o druhém jmenovaném ve Film Daily napsali, že se jedná o „jeden z nejlepších krátkých zvukových filmů na trhu“ a označili jej za „vyvolávače smíchu“ (laugh-provoker).12 Úspěch Mickeyho motivoval i vznik celé řady epigonů. Leonard Maltin například jmenuje o tři roky pozdější film studia Warner Bros. Smile, Darn Ya, Smile! s postavičkou myšáka Foxyho, který dokonce hraničí s plagiátem.13 Stejný autor však připomíná, že Mickeyho úspěch byl zejména produktem doby: „Mickey Mouse (…) byl ve správnou dobu na správném místě. Když lidé odcházeli z kina poté, co viděli Parník Willie nebo některý z kreslených filmů, jež následovaly, mysleli na Mickeyho, ne na Disneyho, gagy nebo cokoliv jiného. Zůstal v jejich myslích a zanedlouho se stal hvězdou … spíše v důsledku nedostatečné konkurence než čehokoliv jiného.“14 Jinak řečeno, Disneymu se podařilo efektivně zaplnit mezeru na trhu. Zatímco u konkurenčních animovaných sérií byli diváci přitáhováni zejména (kolísavou) kvalitou gagů a situacemi, do nichž se postavičky dostávaly, v případě Mickeyho jim imponovala osobnost hlavního protagonisty; byl jim sympatický a chtěli jej vidět znovu.

Mickeyho proměna

Nutno ovšem podotknout, že Mickey přelomu 20. a 30. let se od své pozdější „verze“ značně liší, a to jak vzezřením15, tak svým charakterem. Mickey je často až krutý, zlomyslný a agresivní. Richard Schickel dokonce zachází tak daleko, že jej označuje za amorálního fracka a sadistické monstrum.16 V Parníku Willie si Mickey dělá ze zvířatek hudební nástroje a za tím účelem je natahuje či jim jiným způsobem deformuje tělo. Surový humor byl však postupně zjemňován a tvůrci postavám přidávali na sympatičnosti a roztomilosti. Pozdější filmy s Mickeym tak působí uhlazeněji a sofistikovaněji.

To ovšem neznamená, že Mickey ve svých prvních filmech nemá dnešnímu divákovi čím imponovat. Zaujme zejména jeho odvaha a hrdinství, kdy se neohroženě pere s hromotlukem Petem a za všech okolností se snaží získat svou milou Minnie. Právě spojení určitého šibalství se statečností dává vzpomenout například na filmy Charlieho Chaplina, jimiž se Disney a spol. jistě nechali inspirovat.17 Dodnes rovněž fascinuje frenetické tempo, s nímž jsou jednotlivé gagy předkládány, a zejména organické propojení hudby a ruchů se zobrazenou akcí. Animátor Wilfred Jackson k tomu sám prohlásil: „Jsem přesvědčen, že pro nás [hudba a animace] představovaly prvky, které jsme se snažili zkombinovat v nový celek, který bude něčím víc než jen jednoduchým spojením pohybu a zvuku.“18

Mickey se stával stále populárnějším, a tak mohl New Yorker v rámci pětistránkového profilu Walta Disneyho z roku 1931 informovat, že filmy s Mickeym se v USA hrají ve 12 000 z celkového počtu 15 000 kin vybavených pro zvuk19 a že na ně ročně chodí přibližně milion diváků.20 O čtyři roky později L. H. Robbins na stránkách New York Times Magazine označil Mickeyho za „nejznámější a mezinárodně nejpopulárnější postavičku své doby“.21 A čím si to vysloužil? „Světem znavení filozofové nacházejí v Mickeyho dovádění únik z tyranie věcí okolo nás. [Mickey] vyhlašuje devítiminutový odklad závazku, který jsme dlužni železným faktům života. Dočasně potlačuje pravidla zdravého rozumu a slušného chování a všech ostatních restriktivních, konvenčních zákonů, včetně zákona gravitačního, který nás drží při zemi, omezuje naše způsoby a dostává je do křeče.“22 Sám Disney se k popularitě Mickeyho vyjádřil slovy: „Mickey je tak prostý a nekomplikovaný, je mu tak snadné porozumět, že ho prostě musíte mít rádi.“23

 

Video s Parníkem Willie dostupné zde: http://www.youtube.com/watch?v=BBgghnQF6E4

 

Použitá literatura

GABLER, Neil. Walt Disney – the Triumph of the American Imagination. New York : Alfred A. Knopf, 2006.

MALTIN, Leonard. The Disney Films. New York : Crown Publishers, 1973.

MALTIN, Leonard. Of Mice and Magic: A History of American Animated Cartoons. New York : Plume, 1987

PENDERGAST, Tom, PENDERGAST, Sara (eds.). St. James Encyclopedia of Popular Culture. Farmington Hills : St. James Press, 2000.

SCHICKEL, Richard. The Disney Version: The Life, Times, Art and Commerce of Walt Disney. New York : Simon and Schuster, 1968.

SMITH, Dave. Disney A to Z: The Official Encyclopedia. New York : Hyperion, 2006.

SUSANIN, Timothy S. Walt Before Mickey: Disney’s Early Years, 1919-1928. Jackson : University of Mississippi Press, 2011.

 

Periodika

“Cinephone” Precedent Set. Film Daily. 19. listopadu 1928. s. 4.

Cinephone Subject Not Halted by W. E. Motion Picture News, 1928, vol. 38. s. 1688.

Interchangeability of Cinephone Again Shown. Film Daily. 3. ledna 1929. s. 1.

More Gang Fights. The New York Times. 19. listopadu 1928. s. 16.

The Op’ry House. Film Daily. 29. července, 1929. s. 10.

SELDES, Gilbert. Profiles: Mickey-Mouse Maker. The New Yorker. 19. prosince 1931. s. 23‒27.

Steamboat Billie. Film Daily. 25. listopadu 1928. s. 9.

Steamboat Willie. Variety. 21. listopadu 1928. s. 13.

Walt Disney, 65, Dies on Coast; Founded an Empire on a Mouse. The New York Times. 16. prosince 1966. Dostupný z WWW: http://www.nytimes.com/learning/general/onthisday/bday/1205.html.

 

Název článku inspirován citací Johna Canemakera z GABLER, Neil. Walt Disney – the Triumph of the American Imagination. New York : Alfred A. Knopf, 2006. s. 119.

 

Zdroje obrázků: Film Daily; The Museum of Modern Art, New York: http://www.moma.org/collection/object.php?object_id=89284

 

Parník Willie / Steamboat Willie

Režie: Walt Disney, Ub Iwerks

Produkce: Roy Disney, Walt Disney (Walt Disney Productions)

Scénář: Walt Disney, Ub Iwerks

Hudba: Carl Stalling

Animace: Wilfred Jackson, Les Clark, Johnny Cannon

Hlas: Walt Disney

čb, 35 mm

USA, 1928, 7 min.

 

Print Friendly, PDF & Email
  1. V některých zdrojích se změna přičítá tlaku distributorů, kteří v Mickeym viděli větší komerční potenciál. Viz např. SCHICKEL, Richard. The Disney Version: The Life, Times, Art and Commerce of Walt Disney. New York : Simon and Schuster, 1968, s. 117. []
  2. Repliky, pokud je za ně vůbec můžeme označit, se v Parníku Willie omezují na obtížně srozumitelné výkřiky kapitána Petea a mluvícího papouška. []
  3. MALTIN, Leonard. The Disney Films. New York : Crown Publishers, 1973, s. 4. []
  4. oba citováni v MALTIN, Leonard. Of Mice and Magic: A History of American Animated Cartoons. New York : Plume, 1987, s. 34, 35. []
  5. Mickeyho hlasem zůstal až do poloviny 40. let, kdy jej vystřídal Jim Macdonald. []
  6. Powersova spolupráce s Disneyho studiem trvala pouhé dva roky: v roce 1930 ji ukončil konflikt týkající se finančních nesrovnalostí (jinými slovy – Powers Disneymu dlužil peníze). Ve stejném roce Powers od Disneyho odlákal Uba Iwerkse a začal s ním produkovat animovanou sérii Flip the Frog. V roce 1940 se Iwerks k Waltu Disneymu vrátil. []
  7. např. Interchangeability of Cinephone Again Shown. Film Daily. 3. ledna 1929, s. 1. Úplnou výjimkou není ani chybně uvedený název filmu, viz Steamboat Billie. Film Daily. 25. listopadu 1928, s. 9. []
  8. More Gang Fights. The New York Times. 19. listopadu 1928, s. 16. []
  9. Steamboat Willie. Variety. 21. listopadu 1928, s. 13. []
  10. “Cinephone” Precedent Set. Film Daily. 19. listopadu 1928, s. 4. []
  11. Steamboat Billie. Film Daily. 25. listopadu 1928, s. 9. Přestože se v titulku recenze o filmu píše jako o Parníku Billie, v samotném textu je název uveden správně. Ačkoliv byl zvuk pro film nahráván systémem Cinephone, přehrávat jej bez problémů šlo i v kinech vybavených společnostmi RCA a Western Electric. Jmenovitě zástupci Western Electric patrně zvažovali právní kroky, které by projekci filmu s konkurenčním (pirátským) systémem znemožnily, nakonec od nich ale upustili. Viz Cinephone Subject Not Halted by W. E. Motion Picture News, 1928, vol. 38, s. 1688. []
  12. The Op’ry House. Film Daily. 29. července, 1929, s. 10. []
  13. MALTIN, Leonard. The Disney Films. New York : Crown Publishers, 1973, s. 5. Více o Foxym např. zde: http://bosko.toonzone.net/characters/foxy/. []
  14. MALTIN, Leonard. The Disney Films. New York : Crown Publishers, 1973, s. 5. []
  15. Původně se Mickey skládal zejména z kruhových tvarů, jež byly použity pro hlavu, uši a tělo. V roce 1939 prodělal zásadní proměnu, kdy tělo dostalo spíše hruškovitý tvar a oči se staly expresivnějšími, když do nich byly přidány zorničky. []
  16. SCHICKEL, Richard. The Disney Version: The Life, Times, Art and Commerce of Walt Disney. New York : Simon and Schuster, 1968, s. 129. []
  17. Název (a nejen ten) pak pochopitelně odkazuje na Bustera Keatona a jeho snímek Plavčík na sladké vodě, v originále Steamboat Bill, Jr. []
  18. citováno v GABLER, Neil. Walt Disney – the Triumph of the American Imagination. New York : Alfred A. Knopf, 2006, s. 127. []
  19. pochopitelně postupně; každého filmu se vyrábělo přibližně sto kopií []
  20. SELDES, Gilbert. Profiles: Mickey-Mouse Maker. The New Yorker. 19. prosince 1931, s. 23. []
  21. citováno v MALTIN, Leonard. The Disney Films. New York : Crown Publishers, 1973, s. 5, 6. []
  22. Tamtéž. []
  23. Walt Disney, 65, Dies on Coast; Founded an Empire on a Mouse. The New York Times. 16. prosince 1966. Dostupný z WWW: http://www.nytimes.com/learning/general/onthisday/bday/1205.html. []

Autor

Milan Hain
Počet článků : 127

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru