Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Město ve vybraných filmech noir Phila Karlsona

Město ve vybraných filmech noir Phila Karlsona

Město ve vybraných filmech noir Phila Karlsona
TÉMA – FILM A MĚSTO: Město ve vybraných filmech noir Phila Karlsona – MILAN HAIN –

Phil Karlson (1908–1985) je jednou z nejvýznačnějších osobností amerického filmu noir 50. let. Mezi roky 1952 a 1957 natočil sérii osmi noirových snímků, které jsou charakteristické přímým, úsporným a nekompromisním stylem, vysokou mírou zobrazeného násilí (přinejmenším na dobu svého vzniku) a snahou zachytit boj jednotlivce proti nefungujícím či zkorumpovaným institucím.1 Protagonisté Karlsonových filmů se – většinou ne vlastní vinou – zaplétají do sítě zločinu (častý motiv nespravedlivého obvinění), z níž se musejí dostat sami, bez pomoci policie či soudů, na něž se nelze spolehnout. Karlson často spojuje kvazidokumentaristické postupy (inspirace skutečnými událostmi přiznaná úvodním titulkem, užití autentických lokací, heterodiegetický vypravěč) se stylizací, kdy uplatňuje expresionistické svícení, vychýlené úhly kamery či extrémně velké detaily obličejů hlavních hrdinů a jejich protivníků.

Na následujících řádcích se zaměřím na trojici Karlsonových noirů, v nichž hraje stěžejní roli město.2 Na dvou z nich – konkrétně na Kansas City Confidential (1952) a 99 River Street (1953) – spolupracoval režisér s hercem Johnem Paynem, jenž se ukázal jako ideální představitel rozhněvaných protagonistů, kteří si nenechají nic líbit.3 Trojici doplňuje kvazidokumentární příběh o úpadku maloměsta v jižanském státě Alabama nazvaný jednoduše The Phenix City Story (1955). Ač se často v souvislosti s filmem noir hovoří o jednotném užití města jako semeniště hříchu a korupce, uvidíme, že v jednotlivých snímcích se jeho funkce více či méně liší a jakákoliv zobecnění jsou tak nevyhnutelně zjednodušující.

99 River Street

Snímek z produkce Edwarda Smalla je patrně nejindividualizovanějším z trojice, když se primárně a téměř výhradně soustředí na jedinou ústřední postavu ztvárněnou Johnem Paynem. Ernie Driscoll, dříve boxer, dnes řidič taxíku, žije v nespokojeném a bezdětném manželství s Pauline, prodavačkou v květinářství, která má tajný poměr se zlodějem šperků Victorem Rawlinsem. Když je Pauline jednoho dne zavražděna, padne podezření na Ernieho, který její bezvládné tělo najde ve svém taxíku. S pomocí aspirující herečky Lindy se Ernie pokouší očistit své jméno a zároveň odhalit a polapit skutečného vraha, který se skrývá někde v newyorském podsvětí.

John Payne v roli Ernieho, bývalého boxera, který promarnil svou šanci stát se šampionem

99 River Street je z velké části film o neuskutečněných snech. V jeho úvodu sledujeme sekvenci z boxerského ringu, v níž Ernie neúspěšně usiluje o titul šampiona. Po chvíli ale pohyb kamery odhalí, že se jedná pouze o televizní záznam a k duelu ve skutečnosti došlo již před třemi lety. Zklamání z neúspěchu Ernieho provází i nadále, o čemž svědčí introspektivní scéna z tréninkového centra, v níž bývalý boxer stojí před zrcadlem, zatímco se ze zvukové stopy ozývají zvuky boxerského zápasu. Ernie to komentuje slovy: „Jo, mohl jsem to dotáhnout na šampiona.“ Podmiňovací způsob a nenaplněné touhy jsou však charakteristické i pro další postavy: Pauline před svou smrtí Erniemu vyčítá nespokojené manželství a tvrdí, že mohla být hvězdou taneční revue; Linda touží stát se úspěšnou broadwayskou herečkou; a i podvodník Victor Rawlins sní svůj sen o cestě do Evropy.

Karlsonův New York je však město, kde se sny zpravidla nevyplňují. Místo toho jsou pro něj typické násilí, brutalita, podvody a neustálý pocit ohrožení a uvěznění. Dojem klaustrofobičnosti navozují stísněné interiéry a noční exteriéry. Dokonce se zdá, jakoby den vůbec neexistoval – jediné, co z New Yorku fakticky vidíme, jsou odrazy světel a neonů na mokrých chodnících a rozzářené mrakodrapy někde v dálce.4 Ze zvukové stopy je slyšet neustálé troubení klaksonů, kvílení policejních sirén a skučení lodí v přístavišti, což jen přispívá k celkovému pocitu nejistoty.

Ten Karlson posiluje i několika „narativními klamy“, z nichž ten nejpůsobivější je spojen s postavou herečky Lindy, která usiluje o roli ve hře They Call It Murder.5 Na první pohled rozrušená Linda vyhledá Ernieho a prosí jej o pomoc, když jej přesvědčuje, že se právě dopustila vraždy. Následně jej odvede do divadla, kde mu sugestivně líčí (v nepřerušeném detailním záběru), jak zde před chvílí zabila divadelního producenta. Když se evidentně pohnutý Ernie nabídne, že mrtvolu odveze a odhodí do Hudsonu, ukáže se, že se celou dobu jednalo o pečlivě nacvičený a zinscenovaný herecký výstup, který měl přesvědčit divadelní producenty (schované za sedačkami a kulisami), aby Lindě svěřili roli. Jestliže Ernie nemůže věřit ani své nejlepší přítelkyni, tak komu?6

Série podrazů a nespravedlností má za následek, že se v Erniem probouzí zuřivost a hněv, které dále ventiluje násilím. Rvačky jsou v Karlsonových filmech vždy precizně nasnímané a nastříhané a působí tak velmi fyzicky – každý pohyb, každý úder jde cítit. Karlson rovněž nic nepřikrášluje a nezdráhá se například ve velkém detailu zachytit obličej, po němž stékají potůčky krve.

Kansas City Confidential

O rok starší snímek, rovněž produkovaný Edwardem Smallem, byl inspirován skutečným pokusem o „dokonalý zločin“ popsaným v záznamech policejního oddělení v Kansas City, Missouri. Úvodní titulek film vsazuje do kvazidokumentárního rámce, jejž však Karlson dále příliš nerespektuje – Kansas City Confidential bylo natáčeno zejména ve studiových ateliérech a je charakteristické podobnými stylistickými postupy jako 99 River Street.

Jeden z policistů vyslýchajících Joea

John Payne se ve snímku objevuje jako Joe Rolfe, řidič automobilu rozvážejícího květiny, který se shodou okolností a ne vlastní vinou stane součástí bankovní loupeže.7 Tu pečlivě naplánoval Tim Foster, bývalý policista, jenž si na akci pod hrozbou výhrůžek najal trojici dalších zločinců. Vše promyslel tak, aby se jeho kumpáni navzájem neznali – během loupeže mají nasazeny masky nejen aby byli chráněni před potenciálními svědky, ale rovněž před sebou samými. Joeův vůz je využit jako návnada, která má odklákat pozornost policie, k čemuž skutečně dojde. Zločinci tak mají dostatek času uprchnout i s kradenými penězmi do Mexika. Když je Joe pro nedostatek důkazů propuštěn, vydává se po jejich stopě.

Kansas City se v úvodu jeví jako poklidné město, kde se vše odehrává podle každodenní rutiny: lidé se bezstarostně procházejí širokými, prosluněnými ulicemi a zdá se, že je nic nemůže ohrozit. Bankovní loupež proto přichází jako náhlý šok, který dosavadní klid závažně naruší. Na rozdíl od Los Angeles nebo New Yorku (respektive jejich ztvárnění ve filmech noir) je v Kansas City zločin něčím mimořádným, na co jeho obyvatelé nejsou zvyklí. Navzdory svému – minimálně regionálnímu – významu a velikosti má Kansas City spíše venkovský ráz, což se mimo jiné projevuje i tím, že je velmi snadné z něj nepozorovaně uprchnout. Stačí jen pár mil a ocitnete se uprostřed širých plání, kde vás policie nemůže ohrozit.

Napětí mezi postavami se odráží i v natěsnaných obrazových kompozicích

Kansas City, do nějž se v průběhu filmu už nevrátíme, dále tvoří konrast k Mexiku, nejdříve Tijuaně, posléze odlehlému Boradosu, kam se děj přesouvá. Jedná se o mnohem prohnilejší místa, kde zločin již stihnul zapustit kořeny. V Tijuaně ulice lemují herny a bary a pro obě lokace je typické dusno a pot, které výstižně korespondují se stupňujícím se napětím mezi jednotlivými postavami, jež si nemohou být jisty ničím a nikým. Zejména pro Borados – malou rybářskou vesničku – je typická atmosféra uvěznění a ohrožení. Na omezeném prostoru se Joe potkává s aktéry kansaské loupeže, kteří si ale stále nejsou jisti totožností svých kompliců. Jejich vztahy tak charakterizuje vzájemná nedůvěra a neustálé pnutí.

Karlsonův snímek mimo jiné tematizuje i inverzi hodnot, která je pro noirový cyklus typická. Oficiální instituce jsou bezradné – zejména policie je vykreslena v negativním světle, když místo skutečných lupičů polapí nevinného Joea a za pomoci nepatřičného nátlaku jej brutálně vyslýchá. Samotní příslušníci policie jsou snímáni spíše jako gangsteři: často vidíme jejich zpocené obličeje snímané z podhledu a výhružně se naklánějící směrem ke kameře. Výstižná je rovněž konfrontace Joea a Tima. Zatímco prvně jmenovaný je napravený trestanec, usilující o spořádaný život, Tim se po propuštění z policejních služeb dal na dráhu zločinu.8

The Phenix City Story

Ze skutečných událostí vychází i Karlsonův mistrovský portrét prohnilého maloměsta v jižanské Alabamě. Asi pětadvacetitisícové městečko Phenix City bylo několik desetiletí sužováno organizovaným zločinem. Skupina bezskrupulózních gangsterů v něm provozovala herny a nevěstince a na jakékoliv protesty spořádaných občanů reagovala bezprecedentním násilím. Situace se ještě více vyhrotila v roce 1954, kdy byl přímo před dveřmi své kanceláře brutálně zavražděn místní kandidát na státního prokurátora Albert Patterson. Až poté byly do Phenix City vyslány armádní oddíly, které ve městě zavedly stanné právo. Karlsonův snímek sugestivně zobrazuje úpadek města a atmosféru děsu, kdy jsou obyčejní lidé terorizováni úzkou skupinou gangsterů.

Filmu během některých projekcí předcházel asi patnáctiminutový dokumentární prolog, v němž reportér zpovídá skutečné obyvatele Phenix City, mezi nimi i vdovu po Albertu Pattersonovi.9 Samotný snímek rovněž využívá některých kvazidokumentaristických postupů – začíná titulkem zmiňujícím odvahu obyvatel Phenix City, kteří se nakonec postavili organizovanému zločinu. V průběhu filmu je uplatňován voice-over patřící synovi Alberta Pattersona Johnovi, který po otci převzal štafetu v boji proti gangsterům. Herec ztvárňující Johna Pattersona (z nějž se stal státní prokurátor a později i guvernér státu Alabama) se v posledním záběru obrací do kamery a promlouvá přímo k divákům. K dojmu autentičnosti přispívá i fakt, že se Karlson rozhodl snímek natočit bez hvězd a v reálných lokacích (na rozdíl od předchozích dvou snímků, které byly z větší části nasnímány v ateliéru).

Jedna z nevinných obětí phenixského teroru

Phenix City je ve filmu vykresleno jako město hříchu, jehož tepnou je 14. ulice lemovaná podniky s hazardem a prostitucí. Poprvé zjišťujeme, že něco není v pořádku, ve chvíli, kdy jeden z hráčů v kasinu upozorní na označené karty a následně je brutálně zmlácen a vyhozen na ulici. K erupcím násilí dochází ve městě náhle v podstatě v kteroukoliv denní dobu a jeho oběťmi se stávají nejen muži, ale i ženy a dokonce děti: k nejbrutálnějším scénám patří zabití afroamerické holčičky a pohození jejího bezvládného těla na ulici. Dále praktiky gangsterů zahrnují výhružky, zapalování obchodů či vybíjení výloh a oken. Jejich snahou je vytvořit ve městě atmosféru děsu a nekompromisně potlačit jakýkoliv náznak vzdoru. Teror, který je ve městě šířen, je o to děsivější, když si uvědomíme, že za ním nestojí žádní anonymní zločinci: násilnosti a vraždy mají na svědomí známé tváře, které jsou obyvatelům Phenix City neustále na očích. Dovolávat se práva nemá cenu, oficiální instituce jsou – podobně jako v dalších režisérových filmech – zkorumpované a nefunkční. Policie je zcela pod vlivem gangsterů, poroty u soudu jsou programově zastrašovány. Až po smrti Alberta Pattersona se ve městě konečně mobilizuje síla, která má sílu situaci zvrátit.

Karlson je v zobrazení všeobecného pocitu úzkosti a zmaru skutečně nekompromisní. V úvodu například naznačí milostný vztah mezi mladým párem (dokonce zachází tak daleko, že jej nechá plánovat si svatbu a společnou budoucnost), aby jej v zápětí nemilosrdně rozdrtil: mladík je zavražděn10 a v závěru filmu umírá i dívka. Intenzita násilí v Karlsonových snímcích téměř nemá v kontextu hollywoodského filmu 50. let obdoby – režisér ukazuje otevřené rány, stékající krev či bezvládně ležící mrtvoly. Ty nejbrutálnější násilné činy se však pochopitelně odehrávají offscreen a my vidíme pouze jejich – neméně šokující – následky.11

Výsledkem je působivý portrét města v poslední fázi rozkladu. Až v závěru dostávají občané Phenix City naději, že jejich domov povstane z popela… podobně jako bájný Fénix, podle nějž bylo město pojmenováno.12

99 River Street
Režie: Phil Karlson
Scénář: Robert Smith; podle námětu George Zuckermanna
Kamera: Franz Planer
Hudba: Arthur Lange, Emil Newman
V hlavních rolích: John Payne, Evelyn Keyes, Brad Dexter, Frank Faylen, Peggie Castle a další
USA, 1953, 83 min.

Kansas City Confidential
Režie: Phil Karlson
Scénář: George Bruce, Harry Essex; podle námětu Rowlanda Browna a Harolda Greenea
Kamera: George E. Diskant
Hudba: Paul Sawtell
V hlavních rolích: John Payne, Coleen Gray, Preston Foster, Neville Brand, Lee Van Cleef, Jack Elam a další
USA, 1952, 99 min.

The Phenix City Story
Režie: Phil Karlson
Scénář: Daniel Mainwaring, Crane Wilbur
Kamera: Harry Neumann
Hudba: Harry Sukman
V hlavních rolích: John McIntire, Richard Kiley, Kathryn Grant, Edward Andrews, Lenka Peterson a další
USA, 1955, 85 min. (s prologem 100 min.)

Print Friendly, PDF & Email
  1. konkrétně se jedná o následující tituly: Scandal Sheet, Kansas City Confidential (oba 1952), 99 River Street (1953), The Phenix City Story, 5 Against the House, Hell’s Island, Tight Spot (všechny 1955) a The Brothers Rico (1957). []
  2. Tato skutečnost je patrná již z jejich názvů. []
  3. V Payneově případě je zajímavé, že se ve 40. letech profiloval jako muzikálový herec. Na přelomu 40. a 50. let však prošel radikální změnou image a – podobně jako Dick Powell – našel uplatnění ve filmech noir či v akčních a dobrodružných snímcích. []
  4. Což je jistě dáno i produkčními omezeními, protože filmaři museli New York evokovat ve studiových kulisách. []
  5. Ač se to většinou nezdá, Karlsonovy filmy umějí být i vtipné. []
  6. Ostatně ani něco tak nevinného, jako je obchod se zvířaty, není ve filmu tím, čím se na první pohled zdá. V jeho zadní místnosti mají doupě překupníci se šperky. []
  7. Později mu jeden z lupičů vysvětluje: „Nic jsme proti tobě neměli, ani jsme tě neznali. Prostě to tak vyšlo.“ []
  8. Karlson však jejich proměnu neprezentuje zcela černobíle. Například u Joea můžeme několikrát úspěšně pochybovat, zda mu jde pouze o výkon spravedlnosti, či zda má spadeno i na podíl z kradené částky. []
  9. Prolog byl společně s hlavním filmem nabízen majitelům kin bez příplatku a ti se tak mohli sami rozhodnout, zda jej skutečně odpromítají. []
  10. Karlson dává jeho přítelkyni – a tím i divákům – chvilkovou naději, že běsnění gangsterů přežil, záhy se však ukáže, že do nemocnice byl dovezen již mrtvý. []
  11. Úřad Production Code Administration i tak proti řadě scén protestoval, vadil například zmiňovaný záběr zavražděné afroamerické dívenky. Přesto se ve finálním sestřihu filmu objevuje. []
  12. O původu názvu existují jisté pochybnosti, viz například stránky Encyclopedia of Alabama: http://www.encyclopediaofalabama.org/face/Article.jsp?id=h-2133 . []

Autor

Milan Hain
Počet článků : 126

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru