Když přiletí vrána…

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 05. května 2012 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: James O’Barr – Vrána: rozšířené vydání – JAROSLAV STUCHLÝ –

Existují comicsy, jejichž tvorbou naplňují autoři zadání. Vedle toho však existují i grafické romány, které vytryskly z nějaké vnitřní potřeby (ne zrovna finanční). Takový je Maus, v němž si Art Spiegelman řešil složitý vztah ke svému otci, a podařilo se mu zároveň podat jednu z nejpůsobivějších zpráv o holokaustu. Taková je fantasy Krajina půlnočních stínů, do níž J. Michael Straczynski vložil svůj vztek a bolest z osamění. Ale především je taková Vrána, kultovní dílo Jamese O’Barra, ve své podstatě jednoduchý příběh o zločinu a trestu, ovšem pevně zakořeněný v autorově touze po milované osobě a (ne)schopnosti sám sobě odpustit její ztrátu.

Tento černobílý comics vydal O’Barr v roce 1989, první kresby vznikly již počátkem 80. let. Vypráví příběh mladíka Erica, jenž je po smrti (vlastní a své snoubenky Shelly) přiveden vránou zpět mezi živé, aby na vrazích vykonal nelítostnou pomstu. Do něj autor vtělil své vnitřní běsy, jež ho sužovaly poté, co jeho dívku smrtelně zranil opilý řidič. Comics si získal řadu obdivovatelů coby bolestně upřímná, vášnivá zpověď s temnou atmosférou a mnoha násilnými scénami, napěchovaná až po okraj (nejen) literárními (například francouzští prokletí básníci) a filozofickými (Nietzsche) citacemi a odkazy. V roce 1993 se její filmové adaptace ujal australský tvůrce reklam a hudebních klipů Alex Proyas. Snímek Vrána proslul jednak jako jedna z nejvěrnějších comicsových adaptací (zejména co se týká zachování ducha předlohy), jednak několika nešťastnými příhodami provázejícími natáčení: popálený tesař, dopravní nehoda tiskového mluvčího nebo sněhová bouře, která zničila dvě nákladné dekorace, v prvé řadě však smrt představitele hlavní role Brandona Lee (1965-1993) přímo na place pouhých několik dní před skončením natáčecího procesu. Díky vynalézavosti režiséra, střihače a lidí od počítačových efektů se film podařilo dokončit, nic to však nezměnilo na tom, že tato událost zadělala O’Barrovi na nové životní trauma.

K tomu se on sám přiznává v předmluvě rozšířeného vydání Vrány, které ComicsCentrum vypravilo do prodeje před několika týdny. Zároveň v ní vysvětluje, že k této „definitivní“ verzi přistoupil proto, aby naplnil svůj původní tvůrčí záměr. Což může být čtenáři, který si nyní pořizuje Vránu poprvé, celkem jedno. Co ale ti, kteří vlastní (dnes již beznadějně vyprodané) vydání původní? Ti se můžou těšit na třicet stran materiálu, kterého se O’Barr před dvaceti lety vzdal buď z technických, nebo citových důvodů. Například dvě stránky ve scéně setkání Erica se strážníkem Albrectem v zastavárně nejspíš padly za oběť oněm technickým důvodům, většina původně vyřazeného obsahu se však týká flashbacků ze šťastného období Ericova a Shellyina vztahu, je zřejmé, že autor nebyl tenkrát připraven na takové umělecké sebeobnažení.

Mezi T-Birdovu smrt a závěrečné Vykoupení vkládá nyní O’Barr navíc pasáž Jiskrný kůň, v níž se vrací k obrazu koně v ostnatém drátu, a těchto osm stran vysvětluje ideu celého díla. Bez ohledu na jejich návaznost na snovou sekvenci s názvem Roztříštěná hlava, která byla součástí původního vydání, a bez ohledu na úlohu titulní vrány (Ericův průvodce a spojnice mezi světem živých a říší mrtvých) a „roztomilého“ pana Smrťáka, se mi Jiskrný kůň zdá poněkud nadbytečný a americky doslovný. Myšlenku, z níž Vrána vyrostla, dokáže vnímavý čtenář pochopit i bez něj. Naopak, z rozšířeného vydání vypadly dva texty: Visutá zahrada od The Cure byla nahrazena vlastním O’Barrovým poetickým textem, Komakino od Joy Division (s pěknou kresbou Shelly) zmizelo bez náhrady.

Vlastník původního českého vydání může porovnat také překlad. Dana Krejčová si jej sama zrevidovala, dle mého názoru na většině míst ku prospěchu věci (přitom ovšem netvrdím, že ten původní překlad byl špatný).

Vrána je kult. A kultu je třeba občas přinést oběť. Třeba finanční, protože na rozdíl od reedic Millerovy série Sin City se domnívám, že definitivní verzi této písně lásky a smrti by si měl pořídit i člověk, jehož comicsovou sbírku zdobí původní vydání. Rozhodně nebude litovat.