Jak se ukomiksovat k smrti

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 22. října 2013 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete (ed. Paul Gravett) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Po 1001 filmech, knihách a hudebních albech, které musíte zkonzumovat, než zemřete, přichází na řadu také komiksy. Tento fakt jen podtrhuje vzrůstající sílu a sebevědomí média, na něž se u nás dlouhé roky pohlíželo buď jako na škodlivou imperialistickou zábavu pro slabomyslné, nebo jako na něco, co by rozhodně nemělo vykročit ze stránek dětských časopisů. Jenže časy se mění a stejně tak rozvrstvení společnosti. Tam, kde dříve trafikantka schovávala pod pult Čtyřlístek, se prodává ambiciózní komiksový magazín CREW, v knihkupectvích jsou celé regály, když ne rovnou celá oddělení) věnována grafickým románům, mezi nimiž zdaleka nevybírají jen podivíni, léčící si četbou superhrdinských příběhů komplex z neschopnosti najít si partnerku. Za posledních 10–15 let byl v povědomí tuzemských čtenářů o komiksu učiněn obrovský skok kupředu a české vydání aktuálního kanonického průvodce 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete, je toho jasným důkazem.

Editoru Paulu Gravettovi (novináři, kurátorovi a autorovi knih o japonských a britských komiksech) se podařilo shromáždit příspěvky od téměř sedmdesáti odborníků, kteří erudovaným způsobem na minimálním prostoru poutavě představují to nejdůležitější, co v dějinách komiksu vzniklo. Naštěstí nezačínají v nitru egyptských pyramid ani u gobelínu z Bayeux (kam někteří teoretikové kladou počátek sekvenčního umění), ale celkem rozumně v roce 1837, a pokračují chronologicky podle roku vydání (kniha se dělí na 6 kapitol: před rokem 1930, 1930–1949, 1950–1969, 1970–1989, 1990–1999 a po roce 2000, přičemž hraniční rok je 2011 a poslední dvě kapitoly tvoří skoro polovinu svazku). Každému komiksu je věnován alespoň sloupec, vedle hutné charakteristiky nechybí samozřejmě jména autorů (se základními biografickými daty), kde byl komiks poprvé vydán, jakého je žánru, případně jaká získal ocenění. Neuvěřitelně pečlivá redakční práce navíc českému čtenáři umožňuje zjistit, zda ten který komiks vyšel také u nás, kdy a kdo ho vydal. U některých titulů najdete seznam dalších autorových prací nebo užitečnou konkordanci s názvy podobně zaměřených komiksů – vytučněné tituly pak lze najít přímo v příručce. Doprovodný obrazový materiál je bohatý, většinou se jedná o přetisk titulní stránky, někdy dokonce také o pohled na část stránky s rozvrženými panely a textem. Zajímavý doplněk představují krátké citáty. Rejstřík titulů v originále lze najít na začátku publikace, rejstřík autorů na konci. Příslušně vášnivou obhajobu komiksů obstaral v předmluvě výtvarník, filmový scenárista a režisér Terry Gilliam.

Asi nepřekvapí, že rekordmanem co do počtu titulů je Alan Moore (13), téměř vše, do čeho se tento komiksový scenárista pustí, získá pod jeho rukama punc výjimečnosti. Silně je však zastoupena také manga a vedle anglo-americké produkce ční nad ostatní ještě frankofonní komiksy. Za českou stopu je zodpovědný akademik Tomáš Prokůpek (UP Olomouc), do svých deseti příspěvků podle předpokladu zahrnul Rychlé šípy nebo zmíněný Čtyřlístek, svoje místo tu má Alois Nebel, ale moji generaci jistě potěší zejména zařazení Vzpoury mozků, akční sci-fi, kterou jsme hltali na stránkách ábíčka. Za částečně splacený dluh vůči nedoceněnému výtvarníkovi Bohumilu „Bimbo“ Konečnému považuji přítomnost kresleného seriálu Zuzanka a její svět (1947–48).

Zuzanka a její svět

Zvláště skvělé je zjištění, kolik z komiksových knih, zařazených do kánonu lze pořídit v českém překladu. Přitom nejde jen o zásadní americké „fláky“ z 80. a 90. let (na Franka Millera, prezentujícího se osmi kousky, se specializují v Comics Centru), v současnosti vychází například mangy Naruto, Bleach a Death Note, v magazínu CREW začali před nedávnem s vynikajícími Skalpy, přízni čtenářů se těší i řada Mistrovská díla evropského komiksu (Výprava za ptákem času, Incal, Věčná válka, Arzach), na další díly nedočkavě čekají i fanoušci Usagiho Yojimba, svůj fanklub si našel Kůstek a Ennisovu Bandu si vzal pod křídla BB/art. Co se týká komiksů, které v kánonu absentují, jedním z překvapení je kultovní O‚Barrova Vrána, která u nás vyšla již několikrát, naposledy v rozšířené edici.

Encyklopedickou příručkou s podtitulem Velký průvodce po světě komiksů, grafických románů, stripů a mangy budou doufám často listovat jak čtenáři z řad obyčejných fandů, tak naši komiksoví nakladatelé. Jejich vzájemnou interakcí na sociálních sítích by pak mohlo dojít k tomu, že se časem dočkáme (zejména starších) titulů, na něž bychom se dříve neodvážili ani pomyslet. Anebo 1001 komiksů bude plnit funkci katalogu, protože dnes už není problém objednat si téměř cokoli skoro odkudkoli (o internetových dražbách nemluvě).

Vzpoura mozků

Že je komiks u nás na vzestupu, jsem pochopil v okamžiku, kdy mi kolega přinesl ukázat do práce několik dílů Ennisova Preachera. Na mou otázku, proč se s tím tahá, mi vysvětlil, že sérii kupuje jeho dobře situovaný syn jednak ze zájmu, jednak jako výhodnou investici do budoucna. Koupě 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete, se vám ovšem zhodnotí hned. A sice v radosti nad poznáním, jak (metaforicky řečeno) barevný a mnohovrstevnatý je svět komiksů, média s bohatou historií a dynamicky se rozvíjející současností, umění, v němž si na svoje může přijít opravdu každý.

P.S. Dokazování recenzentské bdělosti vypichováním překlepů, drobných pravopisných chyb nebo faktických nepřesností vzniklých třeba tím, že překladatel komiks nezná, a tudíž zamění pohlaví některé postavy, považuji v případě takto rozsáhlého a záslužného projektu za hnidopišství. Navíc podobnou překladatelskou perlu, jako byla Rosetta Stoneová namísto Rosettské desky (1001 filmů, které musíte vidět, než umřete), jsem zatím nenašel…