Zde se nacházíte: 25fps » Komiks » Žít pro „něco“ a zemřít pro nic

Žít pro „něco“ a zemřít pro nic

Žít pro „něco“ a zemřít pro nic

RECENZE – KOMIKS: John Constantine, Hellblazer: Potopa (Azzarello, Frusin, Camuncoli, Stewart) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Brian Azzarello protáhl Johna Constantina vězením (Těžké časy), vyslal jej do Vidlákova uprostřed temného lesa (Dobré úmysly), načež ho s různorodou společností nechal izolovat sněhovou bouří v jednom zapomenutém baru (Zamrznutí). Motivem, který Constantinovo putování po odvrácené straně Států propojuje, je smrt Klikaře Fermina. John se již setkal s jeho bratry, nyní směřuje za Ferminovou vdovou. A protože v Constantinově světě podle Azzarella nic není jednoduché, ukáže se, že Marjorie Ferminová má nějaké drobné s rasistickou skupinou.

Nejde o žádné sympaťáky, kteří se z nudy po nocích převlékají do bílých prostěradel a na mýtinách pálí kříže, nýbrž o neonacistické mládence, zblblé místním starostou a jeho svéráznými biblickými výklady. Upřímně řečeno, Azzarello je tentokrát ještě skoupější na slovo než obvykle. Většinu textu obstarává právě antisemitsky zabarvený voice over, vysvětlující z pozice pravicového křesťanského fundamentalisty (rozuměj: příšerného demagoga s chorým mozkem) nadřazenost bílé rasy. A protože se z toho zvedá žaludek nejen čtenáři, ale také Constantinovi, vloží se John do věci razantněji, než měl v předchozích dílech zvykem. Titulní „potopu“ (v originále Highwater, název baru, v němž se náckové scházejí) sice opět spustí jakoby mimochodem, ale jednomu z hololebců vysvětlí velmi úderně, jak to se Židy a Stvořitelem ve skutečnosti je.

Potopu nakreslil Marcelo Frusin, takže koho výtvarně uspokojily Dobré úmysly a titulní povídka v Zamrznutí, neměl by mít problém. Tento Argentinec vyniká osobitým stylem, který se k atmosférickému vyprávění velmi dobře hodí. V Hellblazerovi vedle vypiplaných akčních scén absentují i vizuálně přitažlivé postavy, pozornost se soustřeďuje spíše na prostředí. V Azzarellově sérii se Constantine nepohybuje ve velkoměstě, ale naopak klopýtá nejrůznějšími „zapadákovy“, což Frusinovi umožňuje děsit čtenáře nočními lesními scenériemi nebo překvapit téměř romantickým východem slunce.

Útlá publikace obsahuje ještě povídku Čerstvý nátěr rudé barvy, která na Potopu chronologicky navazuje. John Constantine díky svým schopnostem vyhraje v bingu, aby si mohl užít s mladičkou prostitutkou. V příběhu se objeví také tajemný agent Turro a oba muži se poněkud zdlouhavě chystají jít s dívkou do trojky. Kresba Guiseppa Camuncoliho je v pořádku (Constantine vypadá jako Wolverine Hugha Jackmana s blond vlasy), ale smysl tohoto dovětku unikne každému, kdo nezná předchozí díly (zvláště povídku Pokojoví psíci & angličtí páni ze Zamrznutí). Turro a Constantine si vymění několik neprůhledných narážek (kdo je postavou, která vše ovládá ze zákulisí?) a závěr musí čtenáře-nemravu vyloženě frustrovat.

Nezbývá než trpělivě vyčkat druhého pololetí na poslední díl série Popel a prach, v němž by Constantine měl dojít nějakého roz(h)řešení, a doufat, že si Azzarello Frusinem do finále schovali ještě nějaké magické triky v rukávech.

Brian Azzarello, Marcelo Frusin, Guiseppe Camuncoli, Cameron Stewart:
John Constantine, Hellblazer: Potopa

Nakladatelství CREW, Praha 2013
124 stran
349 Kč

Print Friendly

Autor

Počet článků : 231

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru