Deník Skoro úplně vymyšleného filmu: z cesty po českých kinech a klubech (1. část)

DEN PRVÝ – „Stará“ – 10. 10. 2013
Ostrava – Stará aréna

Návrat na místo činu. Před rokem byla Stará plná lidí. Hudba hrála, lidi se bavili, holky se balily. Vždycky to tak už bude zaznamenané v okýnkách jednoho filmu. Škoda, že na projekci dorazilo jen asi třicet lidí, po třístovce v Olmíku to byla trochu studená sprcha. Situaci zachraňovali Hujerovic přátelé a rodina Terky-režisérky.

Ta hrstka věrných ostravských příchozích nebyla zklamaná. Terka tvrdí, že jasně viděla po rozsvícení v sále dvě ženy s rozmazanou řasenkou. Jedna slečna, co nemá duhu, o filmu řekla, že prý je dobré, že někdo konečně zpracoval takové téma, pak přihodila ještě pár drobných do mističky na vstupné jako spropitné za dobrý zážitek a začala nám ukazovat své básně. Jeden z našich filmových muzikantů přišel s nápadem, že jako dramaturg Minikina by náš film zařadil do programu filmového klubu. To bude fajn.

Terky rodina připravila jednohubky, a tak jsme se bavili, dokonce i ta hudba hrála a byla fakt dobrá, akorát ji skoro nikdo neslyšel. Ostrich band – skvělý jazzík, doporučujeme vám. Tak Ostravo, za měsíc v Cooltouru dáváme druhou šanci.

DEN DRUHÝ – „Trojka“ – 11. 10. 2013
Brno – Trojka

Neskutečně naplňující zážitek. Brno nás krásně přivítalo. Přesně tak, jak nám to slíbil Jakub Kubíček, náš filmový milenec. Účast byla kolem padesáti lidí, což v sále klubu Trojka bylo tak akorát na únosnosti dýchatelna. Zároveň se jednalo o první projekci, na které byl přítomen náš filmařský králík – nalezenec. Jmenuje se Ester, našli ji na parkovišti pod autem a tak jsme se jí ujali. Na auta je zvyklá, a tak s námi pojede TOUR.

A reakce na film? Na žebříčku zatím vede „Tyjo, jak jste to udělali, že v tom filmu mají všichni tak krásné nosy?“ Další byla vyřčena z kabinky na dámských záchodech, tudíž její autorka zůstane navěky neznámá: „Peťo, to jsi ty? To bylo nádherný.“

Po projekci filmu zahrála skupina Kushumbend a strhla parádní party. Objevili jsme pána, napůl bezdomovce, který nám ukázal, že taková hudba, jako je punk-blues, se dá doprovázet na zobcovou flétnu i s cigárkem v puse. Celý večírek pak končil někdy ráno, kdy nad našimi spícími těly v Kulturním Spodku bděl klučina s kytarou, který si s námi přišel popovídat, což ve spánku moc nešlo, a tak se rozhodl, že si aspoň zahraje. A krásnou větu řekl náš kamarád kameraman a režisér František Mach: „Stejně točíme ty filmy proto, abychom měli důvod se potkávat.“ Tak vidíte, potkejte nás taky. Příležitostí bude dost.

DEN TŘETÍ – „Ve Vaně“ – 12. 10. 2013
České Budějovice – Horká Vana

Výlet za Ondrou Doležalem, malířem z filmu, do jeho krásného klubu Horká Vana. Po cestě jsme v Jindřichově Hradci navštívili prarodiče Peti-producentky a pomocí systému paralelních sprch umyli všech pět filmových kočovníků v relativně krátkém čase. Dali jsme si kávičky, buchtičky a moc dobrý mošt – no znáte babičky. Po cestě do Českých Budějovic začalo babí léto. Krajinu zalilo zlatavé slunce a bílý touran naložený pěti lidmi a králíkem pomalu směřoval do jihočeské metropole. Ano, my jsme se kochali, pane doktore. A vymýšleli momenty do příštího filmu.

Ondra se poprvé viděl v našem filmu na plátně. Nelitoval, dokonce sem tam i pochválil a jeho žena též. O technickém zajištění projekce prohlásili, že byla snad dosud nejlepší na poměry Vany – obraz nebyl nakřivo a plátno bylo vypnuté (pomocí křiklavě zbarvené tejpy a tří stativů). Návštěvnost kolem třiceti lidí. Večerem provázeli Tomáš Plhoň a Adam Balažovič z Arte della Tlampač. Členové skupiny a jejich přátelé tvořili velkou část diváků.

Konečně nás napadlo založit knihu, do které budou diváci vpisovat své postřehy a reakce. První a zároveň jediný zápisek z jihočeské projekce zní: „Strhující závěr, pěkný detaily a kamera, ale málo zvířátek.“ Tak nevím, králík byl přítomen. A na náš facebook přibyl příspěvek „Povedený kousek a mrazivý konec.“ Děkujeme, reakce diváků nás moc těší.

Večer se konala rychlá exkurze městem s výkladem průvodce, pokus o rozhoupání betonové lávky a kytarový dýchánek. Spaní se konalo v Čajírně a kafírně v Hradební ulici. Bylo nás šest, měli jsme tři kartáčky a nikdo neměl pastu.

DEN ČTVRTÝ – „Na safari“ 13. 10. 2013

V neděli jsme sice nepromítali a do deníku filmu tento zápis vůbec nepatří, ale událo se tolik věcí, že by byla škoda se o ně nepodělit. Začalo to hned ráno, po pár hodinách komatu jsme byli pozváni na zkoušku českobudějovické tvůrčí skupiny Arte della Tlampač, která připravuje svou novou absurdní celovečerní hru „Krvavý týden na Dagoberském panství“. Taková nálož extrémního humoru je pro unavené a rozespalé mozky opravdu krutá strava. Máte se na co těšit.

Po zkoušce jsme se vypravili do krásné netolické přírody za Peti mamkou na chatu. Viděli jsme pštrosy, jelena, laně, malinkatá prasátka i velké prase, kozy a daňky. Ano, to všechno z auta. Tamější kraj je na zvířenu velice bohatý. Při čistění králíkovo přepravky jsme neuhlídali Ester, která zaběhla pod auto. Ve stejný okamžik přiběhl jeden lovecký bíglobaset, jeden aristokratický barzoj a slepice. Psy jsme stihli zadržet, slepice však využila situace a pustila se s velkým apetitem do králičího žrádla. A králík? Na základě zkušeností ze svých raných týdnů se v klidu schoval do motoru auta. Kdybyste se někdy ocitli v takové situaci, vězte, že strejda google nepomůže. Nepomůže ani rozhoupání auta, zvedání heverem, krmení zvířete jablkem, chlebem, šťouchání klacíkem, ani zapnutí klimatizace. Musíte prostě počkat na správný moment a pak králíka vytáhnout.

Po venkovských zážitcích se mladí filmaři odporoučeli směrem na Moravu. Peťu zanechali na jednu noc doma na jihu Čech. Druhý den jedna z koz porodila tři kůzlátka a filmařům nadešel čas několikadenního odpočinku před další projekcí ve Zlíně.

Preview filmu najdete zde.
TOUR DE KINO na FB