Noe jako malovaný

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 09. dubna 2014 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Noe: Trest za krutost (Darren Aronofsky & Ari Handel & Niko Henrichon) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Comicsová předloha filmu Noe, který aktuálně proplouvá světovými kinosály, je literárním dílem obou scenáristů. Vizuální podobu jí vtiskl Niko Henrichon, jehož výtvarnou práci český čtenář zná z výborné Smečky z Bagdádu. Netuším, nakolik se na výsledné podobě comicsového Noema podílel také autor Smečky Brian K. Vaughan, ale vzhledem k tomu, že se mu v úvodu prvního svazku děkuje hned dvakrát, zřejmě jeho přínos nebude zanedbatelný. Nutno však podotknout, že jako film drží na ramenou Russell Crowe, comics činí do jisté míry snesitelným pouze Henrichonova kresba.

Není mi jasné, proč Aronofsky pracuje s biblickými jmény a (některými) událostmi a vydavatel na zadní straně desek píše, jak „biblický příběh ožívá v comicsovém zpracování“, když s Biblí tento Noe nemá nic moc společného. Bible totiž nechápe potopu jako podobenství, na které je možné volně zavěšovat vlastní výklady, ale jako historický záznam skutečné události. A protože Bible je v těchto pasážích docela lakonická, vše má svůj (teologický) význam. Takže dojde-li k překroucení (nebo alternativnímu převyprávění s dodatečně přidanými postavami a motivy), nelze se divit, že takové dílo vyvolá odmítavé reakce. Čemuž by se dalo zčásti vyhnout, kdyby tvůrci svůj scénář zbavili přímých biblických odkazů a citací, pracovali na půdorysu ekologicko-katastrofické fantasy a především vynechali zmínky o Bohu. Ať se nám to líbí, nebo ne, Bible opravdu není nejstarší literární fantasy (jak praví často opakovaný bonmot), ale zprávou o Božím charakteru. Dělat v biblických příbězích nějaké zásadní změny je tedy velmi ošidné.

V comicsu je na rozdíl od filmu vysvětleno, proč země ještě před potopou vypadá tak nehostinně. Spálily ji totiž požáry válek. Proč by se ale Bůh obtěžoval se zatopením něčeho, co stejně spěje k nevyhnutelnému zániku? Noe (nazývaný kdovíproč čarodějem) sice káže o potřebě se změnit, ovšem pod babylonskou věží, která tehdy ještě nestála. Jeho varování je velmi vágní a protože dosud neměl „vidění“ o arše, nenabízí ji jako jedinou naději na záchranu. Obři nejsou kamenní (jako ve filmu), jsou to poslední pozůstatky znetvořených andělů bez křídel, kteří se vzepřeli Bohu a puzeni soucitem sestoupili o vlastní vůli na zem, když viděli Jeho soud nad Adamem a Evou. Tím se dostáváme na půdu mýtu o Prométheovi a dovoleno je už úplně všechno. Zbývá dodat, že jejich centrum připomíná ztroskotanou vesmírnou loď (zdravíme, pane Dänikene), a spekulovat o tom, co znamená výzdoba obydlí podivné bytosti zvané praotec (Metúšelach, viz obrázek níže), vážně nemá smysl.

Žel, nelogičnosti lze najít i v samotném fikčním světě comicsu bez srovnávání s Biblí. Čtenáři je nejdříve dáno na vědomí, že dlouhá léta panovalo velké sucho a Noe už skoro zapomněl, že z oblohy kdy padala vláha. Proč se tedy svého nedospělého syna ptá, zda cítí v povětří déšť, když chlapec vůbec nemohl vědět, co to déšť je? Jen pro zajímavost: Bible až do potopy o dešti vůbec nemluví (snad proto byl pro lidi takovým šokem), o zavlažování země jinými způsoby je zmínka v 1. Mojžíšově 2, 5.6.10.
Na jiném místě si lidé stěžují, že není dost potravy a děti umírají hlady, ale když naloví dostatek zvěře, odřežou jen rohy, což je praxe, kterou Noe odsuzuje.

Na konci své reflexe filmu Noe jsem se pozastavil nad tím, jak vypadá v některých záběrech obloha. V comicsu vypadá asi jako při pohledu z planety Tatooine, nikoli ze Země. Ale vzhledem k vyprávění Strážců (Poslů, či jak se ti šestirucí golemové jmenují) by o Zemi jít mělo. Úkazy na obloze mají být možná předzvěstí blížící se apokalypsy (něco jako v Trierově Melancholii), ale lidé na ně nijak nereagují. Asi si už zvykli. Raději toho nechme a spolu s Noemem si zazpívejme ekologickou ukolébavku: „Spi, drahé dítě, ať příroda ctí tě. Spočívej v míru, neztrácej víru.“ (překlad Lucie Šavlíková) Ztratit víru v láskyplného Boha, jenž zničí celý svět, ale šanci na záchranu dá jen „nevinným obětem“, rozuměj zvířatům, lze však v Aronofského myšlenkovém guláši velmi snadno.

Jestliže první díl comicsu vyšel k premiéře filmu v kinech, druhý by se mohl objevit, až Noe vyjde na DVD a BD, třetí u příležitosti premiéry na HBO a čtvrtý poté jako bonus pro oddané fanoušky, až se s jeho poselstvím poperou i dramaturgové na ČT art. Tím chci říct, že vše mělo buď vyjít v jednom svazku, nebo raději vůbec.