Když muž se ženou pijí čaj

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 11. listopadu 2014 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Usagi Yojimbo: Příběh Tomoe (Stan Sakai) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Každý, kdo sleduje comicsová dobrodružství králičího ronina pravidelně, ví, že Usagi je přítel klanu Geishu. Když se však na tomto území zastavil při svém putování, příliš si neodpočinul (viz Usagi Yojimbo: Matka hor). Dvaadvacátý svazek začíná přesně tam, kde předchozí skončil, tedy cvičným soubojem mezi Usagim a Tomoe, pobočnicí mladého lorda Noriyukiho. Tentokrát má vyprávění podobu jednotlivých epizod, přičemž každá z nich představuje dílek mozaiky vzájemného vztahu obou bojovníků.

Heidi MacDonaldová v předmluvě prozrazuje, že postavu Tomoe inspirovala skutečná válečnice Tomoe Gozen z 12. století. Titulní kapitola odkrývá události, které vedly k tomu, že (comicsová) Tomoe, dcera mistra šermířské školy, získala tak zodpovědné dvorské postavení. Je to především poutavý příběh o ženské emancipaci.
Následující Dveře už naplno čerpají z japonské mytologie a vracejí se k motivu kouzelné kreslicí soupravy, jenž se objevil v knize Na cestách s Jotarem. Usagi a Tomoe musejí zabránit nadpřirozeným útokům na život lorda Noriyukiho. V Lišce uvidíme Usagiho tak, jak jej dosud neznáme – obluzeného kouzlem liščího démona.
Duch ve studni je detektivkou (během politicko-obchodního jednání dojde na dvoře Geishu k několika brutálním vraždám) a zároveň strašidelným příběhem, protože s odhalením pachatele se osvětlí také dlouho pohřbené události. Nezbytné odlehčení nabízí další setkání s pouliční umělkyní (rozuměj: zlodějkou) Kitsune (Zloděj a lotosový svitek), ačkoli ani zde není nouze o dramatické situace. Na závěr nás Stan Sakai provede fascinujícím rituálem čajového obřadu (Chanoyu).

Tomoe je nejpropracovanějším ženským charakterem v sérii. Kniha, která je jí věnovaná, musí fanouška potěšit a kdo byl dosud k této postavě netečný, začne ji po přečtení minimálně obdivovat. Silné pouto vážící Tomoe k Usagimu je dostatečně zřetelně předestřeno v Lišce, kdy válečnice nasadí své síly a riskuje život, aby hrdinu vymanila ze spárů démona. V zábavnější formě se tento vztah vyjeví z nečekaného úhlu pohledu v jiné povídce – Kitsune zkušeně pozná, oč mezi Usagim a Tomoe kráčí, a využije toho k odvedení pozornosti, protože Tomoe začne po jejích řečech nepokrytě žárlit. Emocionálním vrcholem je ovšem zmíněný čajový obřad, k němuž Tomoe Usagiho pozve poté, co se dozví, že ronin se chystá provincii Geishu opustit.
Sakai tuto tradiční ceremonii dopodrobna prostudoval, hovořil s čajovými mistry a sám se tří takových obřadů zúčastnil. Výsledkem není pouhý comicsový „popis pracovního postupu“, nýbrž jeden z těch klenotů, které autor do své série vkládá (k dalším patří některé flashbacky do Usagiho učednických let). Téměř beze slov proměnil toto klidné, formálně vybroušené společenské a duchovní sdílení v esenci nevyslovené lásky dvojice, jejíž cesty se opět rozdělí. Údajně překreslil celou stránku poté, co zjistil, že nechal Usagiho při vstupu do čajového domku odložit meče na nesprávném místě.

Pozorný čtenář si možná všimne, že první tři kapitoly vykazují z výtvarného hlediska jisté odlišnosti od zbytku svazku. Ne že by byly horší nebo odbyté, ale vznikly o několik let dříve pro Usagi Yojimbo Color Special (vydáno u Fantagraphics) a Sakai si pohlídal, aby jejich zařazení neporušilo kontinuitu vyprávěcího toku.

Co se týče tuzemských edic, začínají dohánět „zbytek světa“ (třiadvacátý svazek vyjde na jaře 2015, série zatím obsahuje 28 dílů, speciály se nepočítají), takže redakce CRWe na FB nenápadně naznačila, že se asi šlápne na brzdu. Doufejme, že jde jen o takové strašení ve studni a rytmus jaro-podzim s novým Usagim nebude narušen.

P.S. Tomoe sem, Tomoe tam, největší bojovnicí pro mě zůstane moje babička Věra, která ještě letos na jaře ve svých třiadevadesáti letech dokázala přečíst a ocenit kvalitní comics. Sice to nebyl Usagi, přesto si dovolím jí tento recenzní text věnovat.