Seznamte se, tohle je madame Blavatská…

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 14. března 2018 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Baltimore 2: Prokleté zvony (Mike Mignola, Christopher Golden, Ben Stenbeck) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Když jsem připravoval recenzi na první díl série Baltimore, napadlo mě, co budu psát příště. Tedy v případě, že se ukáže, že to bude úplně to samé. Titulní hrdina pronásledující upíra, který mu vzal vše, na čem v životě záleželo, zasazený do paralelní historie, v níž první světovou válku ukončila morová epidemie a do světa vtrhlo zlo mnohem děsivější než kdejaká frontová jatka. Šarvátky s odpornými zrůdami. Krvavé cákance. Bezvýchodnost, zoufalství, hrůza a zmar.
Ano, tohle všechno v Prokletých zvonech čtenář nalezne měrou vrchovatou. Ale naštěstí nejen to.

Upír Haigus prchal přes střední Evropu a lord Baltimore mu byl v patách. Fanoušci jistě poznali parafrázi slavné první věty z Kingovy románové ságy Temná věž. Bylo to první, co mi přišlo na mysl, když jsem dočetl první sešit druhé knihy. Také zde se nepřítel až tak neskrývá, naopak, zanechává za sebou krvavou stopu, předhazuje svému pronásledovateli tu náměstí plné brutálně zavražděných, tu trojici smyslných upírek. Děj posléze zakotví v rakouském městečku s příznačným názvem Bludeschtag. Zde Baltimore potká bývalého válečného zpravodaje, Američana Hodge, který se považuje za experta na upíry, a dozví se, že v klášteře nad městem se dějí hodně podivné věci. Prozrazovat víc by byl nejen důkaz recenzentovy neschopnosti stvořit text bez popisu děje, ale také podraz na čtenáře. Raději se podívejme, čím Prokleté zvony překonávají svého předchůdce.

Předně tím, že do hlavní vyprávěcí linie zapojují další motiv pronásledování. Po Baltimoreovi totiž pátrá inkvizitor, jehož výslechové metody nepatří k těm nejněžnějším. Dále, přestává být jasné, zda tento příběh má vůbec nějakého kladného hrdinu. Baltimore (s dřevěnou nohou a harpunou na zádech) je totiž na Haigovu likvidaci zaměřen s takovou achabovskou posedlostí, že s nějakými případnými vedlejšími ztrátami si neláme hlavu. Jinak řečeno, Haigovu dopadení a potrestání je ochoten obětovat cokoli a kohokoli. Na scéně se za opravdu odporných okolností objeví Jelena Petrovna Blavatská (1831–1891) a na vztyčených praporcích hákové kříže. Co by to bylo za „béčkový“ mignolovský horor bez nácků, nebo alespoň jejich předzvěsti?

A pak – ta atmosféra. Předsevzetí „přečtu si dva sešity a zbytek si ušetřím na zítra“ bere rychle za své. Tohle je návykové. Víte, že jde o (záměrně) „pokleslou“ odpornost, která může skončit jakkoli, jen ne šťastně, ale přitom chcete ve světě, který Mignola s Goldenem vymysleli a Stenbeck se Stewartem přivedli k životu, zůstat co nejdéle.
Prokleté zvony bijí. Budoucnost nebude dobrá. Ale o osud této série doufejme není třeba se bát.