Filmová hudba podléhá požadavkům režiséra a scénáři

Krátký rozhovor se více než na Morriconeho spolupráci s různými režiséry zaměřuje na obecnější aspekty. Věnuje prostor koncertní hudbě, zmiňuje se o současných skladatelích italské filmové hudby a zabývá se také prvními kontakty s hudbou proslulého skladatele.

Následující krátký rozhovor je překladem z italského originálu publikovaného v italském denním tisku Il Bari¹. Autorkou interview je Manuela Mele.

Koncert, který vedete na turné a který vyústí v sobotu na Bari, je soustředěn na vztah k filmové hudbě. Jaká je jeho struktura?

Jedna suita je nazvaná „Fogli sparsi – Rozpuštěné listy“ a obsahuje téma z Faenzova H2S (H2S, 1968), z Metti una sera a cena (Třeba jednou u večeře, 1969) a také závěrečné téma z Kawalerowiczova filmu Maddalena (Magdaléna, 1971). Potom je zde jedna suita, která zahrnuje úryvky z Hodný, zlý a ošklivý (Il buono, il brutto, il cattivo, 1966), Kapsy plné dynamitu (Giù la testa, 1971) a „L’estasi dell’oro – Hledání zlata“. Další je „Vita e leggenda – Život a legenda“. Obsahuje tři úryvky: první podle Tenkrát na Západě (C’era una volta il West, 1968), poté téma z ústředních titulků k filmu Legenda o 1900 (La leggenda del pianista sull’oceano, 1998) a z De Palmových Obětí války (Casualties of War, 1989). Poté jsou zde Bologniniho Per le antiche scale (Po starém schodišti, 1975) a Dědictví Ferramontiů (L’eredità Ferramonti, 1976). A na závěr témata z Misie (The Mission, 1986).

Věříte, že je filmová hudba podceňována?

Je správně nedoceňována, protože je primárním uměním ve filmu. Ve filmu podléhá hudba požadavkům režiséra, scénáři. Zatímco „absolutní hudba“ vzniká pouze z výrazové potřeby a z fantazie toho, kdo komponuje: není nikým jiným upravována. Z tohoto důvodu je hudba pro film méně obezřetná, ta, která nemůže vyjadřovat svévolně. Také existuje mnoho diletantů.

Existují současní skladatelé nebo mladí hudebníci, které zvláště oceňujete?

Ne mnoho: mnozí nejsou dostatečně studovaní nebo dokonce nejsou studování vůbec a klamou, svádějí publikum syntezátory. Z těch skutečných určitě oceňuji Paola Buonvina, Carla Crivelliho a Nicolu Piovaniho, kteří mají excelentní kvalitu.

Vzpomínáte si na svůj první kontakt s hudbou…?

Bylo mi šest let. Můj otec a já jsme byli na pláži a on mě naučil houslový klíč a noty. Odtud jsem se je naučil popěvovat a psát do kompozic, které jsem potom naštěstí vyhodil. Byly by choulostivé.

Podíváme-li se na vaši bohatou biografii, tak zjistíme, že jste hrál na trubku ve skupině Granatieri di Sardegna. Jak vzpomínáte na toto období?

Utrpení dělat vojáka, což mě obtěžovalo. Ale musím říci, že skupina byla pojednán koncipována velmi dobře a vyměněn souhlasem úpravyjako pro kapela byla upravenau několika klasickými instrumentálními články.

Poté přišla výhodná příležitost v Rai. Proč jste se rozhodl dát výpověď již první den?

Zjistil jsem, že zkomponované hudební úryvky nemohly být ze strany Rai prezentovány. A tak jsem si řekl: „odcházím“. Neměl jsem důvod zůstat. Tedy dělal jsem pro ně další věci, ale externě.

Nikdy jste nepřemýšlel opustit Řím, vaše město?

Odmítl jsem také, když mi nabízeli vilu v Americe, protože pro mě nebylo nic důležitého, abych tam zůstal: potřeboval jsem zůstat v Římě a taktéž komponovat. Vystačil jsem si s letadlovou dopravou.

Je pravda, že jste je jednou inspiroval a přišla vám vyplacená smlouva?

Velká pravda: přišli zaplatit plyn ve vile Barberini. Pamatovali si to, přišla mi úprava „Se telefonando“ od Miny. Tak jsem to pochopil, ale vždy po určitém rozvažování.

Komu jste měl potom napsat něco na poslech? A kdo vás požádal o váš názor?

Mé ženě. Je tady v domě a byla první, která mi poskytla své mínění. Vaše Mé mínění je vždy prosté a populární, když mi pomáhá vybírat: a neposlouchat cokolivnenechat si vůbec radit od režisérů.

S kým jste rád spolupracoval?

Nemám nikdy žádného promyšleného režiséra ke spolupráci. To je profesionální svoboda, která umožňuje očekávání. Říkám si, že čas od času a když nejsem volný zaneprázdněný mě oslovujíněkdo osloví.

Tarantino vás požádal o část hudební složky pro Kill Bill 1, ale vy jste odmítl. Jak jste postupoval?

Požádal mě, abych udělal dvě minuty hudby, ale já jsem ho odmítl. Nepojedu do Los Angeles kvůli dvěma minutám. Film jsem potom ani neviděl.

A spolupráce se Sergiem Leonem?

Chybí mi, byl velkým režisérem a mrzí mě, že musel odejít. Ale také u Tornatoreho jsem nalezl svůj volný prostor. Podle velmi dobré hudby s velkou pozorností a znalostí než mnozí jiní.

Autor: Manuela Mele

Z italštiny přeložil a upravil Jan Švábenický