Sicilský filmový zázrak na Visegrad Film Foru

Publikováno: Jana Bébarová Publikováno dne: 02. února 2015 Rubrika: Aktuality, Festivaly a přehlídky | Komentář : 0

POZVÁNKA na 4. Visegrad Film Forum (11.–14. 3. 2015) – JANA BÉBAROVÁ –

Jako pedagog na filmové škole se setkávám s entuziastickou chutí tvořit, ještě více však s lehce frustrovanými až rezignovanými pocity ze „systému“, nemožnosti uplatnit se a dělat si „to svoje“. V takových situacích obvykle vytáhnu Wernera Herzoga a jeho heslo„There is never an excuse not to finish a film. Take your fate into your own hands.“ a za to dodám: „Jeď na Visegrad Film Forum.“ Moje nekonečné ódy na bratislavskou akci už pomalu působí jako propaganda, a já se tomu vlastně nebráním. Šíření entuziasmu a zvěstí o skrz na skrz přínosných, obohacujících a inspirativních věcech obecně beru jako své životní poslání. Hlavně šířit je mezi ty, které občas pohltí ony pochybnosti.

Loni mě v Bratislavě nejvíc oslovil projev srbského režiséra Darka Lungulova, jenž se z pozice demotivovaného a zcela bezprizorního studenta, který utekl z válkou zmítané domoviny do New Yorku, dopracoval k vítězství na prestižním festivalu Tribeca, jež mu otevřel další tvůrčí možnosti. Lungulov, který při studiích filmové školy musel intenzivně pracovat, aby uživil svou rodinu, by snadno mohl být z těch, kteří svoje mladické ideály ztratili a jednoduše rezignovali. Naopak je živým důkazem toho, že se zapálením pro věc můžete dokázat všechno, co si umanete. Letos si takové zapálení slibuju od sicilských tvůrců Fabia Grassadonii a Antonia Piazzy, kteří na svém debutu Salvo (2013) dřeli pět let a urputně na něj sháněli finance a nakonec si za to vybojovali dvě ceny v Cannes v rámci Týdne kritiky. To, že se do Bratislavy přijedou podělit o své zkušenosti, bude jistě pro všechny přítomné velkou příležitostí a dost možná i iniciačním momentem pro jejich vlastní práci.

„Jednoduše mám slabost pro málomluvné drsňáky se srdcem na dlani, jimž učaruje křehká dívka, kterou i přes její nelibost vezmou pod svá ochranná křídla, a vznikne z toho láska, co hory přenáší, ač nikdy nedojde naplnění. Čti mi ze rtů se sexappealem Drive hozené do leoneovského westernu.“ Napsala jsem o filmu Salvo ve svém reportu z Art Film Festu, kde jsem loni měla šanci jej vidět.

Přínosná bude bez pochyby i masterclass Ľudmily Cvikové, programové konzultantky mezinárodních festivalů v Karlových Varech, Sarajevu, Locarnu či Rotterdamu, kde zkušenosti sbírala dlouhých patnáct let. Její účast na VFF rozhodně není nahodilá, neboť to byla právě ona, kdo na rotterdamském festivalu, pověstném objevováním mladých progresivních tvůrců, měla na práci hledání nových talentů z východní Evropy, Balkánu a blízkého Východu.

Kromě oscarového zvukaře Christophera Newmana, o jehož přítomnosti jsem psala v minulém článku, svou účast na VFF dále potvrdil i renomovaný maďarský kameraman András Nagy, který posluchačům v sále poví o své tvůrčí spolupráci s režisérskými osobnostmi současného maďarského filmu, jako jsou Kornél Mundruczó, s nímž pracoval na filmech Šťastné dny (2002) či Johanna (2005), a Szabolcs Hajdu, se kterým točil Bílé dlaně (2006), Off Hollywood (2007), Bibliothéque Pascal (2010) a jeho zatím poslední film Mirage (2014).