Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Zohan a Tvrďák Taylor – neskutečně skutečný a skutečně neskutečný hrdina

Zohan a Tvrďák Taylor – neskutečně skutečný a skutečně neskutečný hrdina

TÉMA – JUDD APATOW: Zohan a Tvrďák Taylor – neskutečně skutečný a skutečně neskutečný hrdina – MILAN CYROŇ – 

Jeden je superhrdinou, který se chce stát kadeřníkem, druhý bezdomovec, za superhrdinu se vydávající. Ale oba mají velký sen. A oba jsou protagonisty velmi oddechových komedií z americké produkce roku 2008.  

Snímky Zohan: Krycí jméno Kadeřník (You Don’t Mess with the Zohan, Dennis Dugan, 2008) a Tvrďák Taylor (Drillbit Taylor, Steven Brill, 2008) mají kromě stejného roku vzniku a podílu Judda Apatowa1, řadu podobných znaků. Za ten nejnápadnější, i když ve své podstatě vlastně protikladný, lze považovat samotného hlavního hrdinu. V prvním z obou zmíněných titulů je to izraelský bojovník proti terorismu Zohan Dvirt (Adam Sandler), v tom druhém bezdomovec Tvrďák Taylor (Owen Wilson). U obou protagonistů můžeme sledovat společný rys v podobě velkého snu. Zohan finguje svou smrt, aby mohl odletět do Spojených států a stát se kadeřníkem, Taylor se nechá najmout coby bodyguard čerstvých středoškoláků, aby si tak vydělal na letenku na zasněžený sever. Zatímco Zohan si však svůj sen splní, Taylor nikoli. Ovšem plnohodnotně jej nahrazuje nalezením kamarádů a milující ženy. Také Zohan nachází v New Yorku kromě místa v kadeřnickém salonu nemálo přátel a životní partnerku. Zatímco on se však ve Spojených státech sblíží i s palestinskými přistěhovalci a svým úhlavním protivníkem Fantomem (John Turturro), aniž by se připravil o izraelské druhy, Taylor se znepřátelí se svými někdejšími kumpány bezdomovci.

Obě komedie využívají společenských rozdílů a sporů (izraelsko-palestinský konflikt v Zohanovi, bezdomovci versus „zámožní“ lidé v Tvrďáku Taylorovi), avšak ty jsou jim pouze podhoubím, z něhož vyrůstá komická zápletka, jakýkoli hlubší rozměr v nich obsažen není. V Zohanovi můžeme postřehnout maximálně tradičně pojatý happyend smíření se znepřátelených stran, následně bojujících proti stejnému nepříteli a budujících společné obchodní centrum.

Zastavíme-li se na malý moment u komiky obou děl, odkryjeme další podobnost. Jak Zohan, tak Tvrďák Taylor obsahují jen poskrovnu vydařených vtipů, jenž jsou zavaleny těmi méně povedenými, až zcela nezvedenými. Oddechový charakter lze od obou počinů očekávat, nicméně ani „oddechový“ neznamená „špatný“ či „laciný“.

Ale vraťme se zpět k hrdinům. Zohana tvůrci obdařili nadlidskými schopnostmi (plavecký styl delfín, skoky podobné kreacím Spidermana). Tato část jeho osobnosti, parodující nepřemožitelné špiony, je tou zdařilejší. Hůře pak dopadají jeho sexuální dovednosti (taktéž shazující svůdné a nepřekonatelné špiony), doprovázené zdůrazňováním výrazného ochlupení jeho mužství.2 Jeho sexappeal ohromující postarší zákaznice kadeřnického salonu pak nepůsobí na dívku jeho srdce Dalii (Emanuelle Chirquiová), takže mu chvíli trvá, než si ji získá. Bezdomovec Taylor, aniž by před tím lámal ženská srdce, dobývá učitelku Dolores Zacheyovou (Lisa Ann Walterová) během několika minut. Jak je ze Zohanových schopností patrné, je to skutečný hrdina, pro nějž není nic problémem. Navíc je to ve své vlasti hrdina národní. Naproti tomu Tvrďák Taylor dezertoval z americké armády, začal žít jako somrák a bezdomovec a za válečného veterána se před chlapci, kteří si ho najali, aby je ochránil před extrémně zlými rváči ze školy, pouze vydává. A zatímco Zohan svazuje své protihráče do uzlíku a pomáhá slabším, Taylor své svěřence klame a okrádá, přičemž v nahodilých pěstních soubojích s nepřítelem prohrává. Několikrát sice nad násilníky získává převahu, ale když je odhalena jeho totožnost, je sražen k zemi a vyštván, a to i jeho malými zaměstnavateli. Teprve když zjistí, že hlavní padouch středoškolák Filkins (Alex Frost) již dosáhl plnoletosti, neváhá užít svých schopností kdysi nabytých ve vojsku, a teprve v závěru filmu se stává tím úžasným a jedinečným hrdinou, namísto podvodníka. Nepřátelé hlavních dětských hrdinů jsou ve Tvrďáku Taylorovi, jak jsme o několik řádků výše zmínili, přehnaně špatní – neustále své slabší spolužáky šikanují nejbrutálnějšími způsoby, a dokonce je pronásledují v automobilu ryjícím do zelených trávníků koleje. Filkins se navíc dokáže natolik přetvařovat, že oklame ředitele školy, a co víc, také rodiče chlapeckých hrdinů. Jejich postoj k vlastním synům pak vypadá stejně přehnaně nereálně. V Zohanovi se Palestinci sice rovnají bandě hlupáků, nicméně nejsou o nic horší než jejich izraelské protějšky. Z důvodů komiky tedy působí nevěrohodně ve vztahu ke skutečnému světu, ovšem v rámci fikčního světa Zohana je jejich pojetí, rezignující na věrohodnost a prahnoucí po vtipnosti, stravitelné. Na druhou stranu se v Zohanovi objevuje jakási nepřehledná směsice záporných postav (izraelští Palestinci, američtí Palestinci, američtí gauneři), z nichž ani jedni nedostávají větší prostor, kdežto ve Tvrďáku Taylorovi hrají rváči prim a Taylorovi kolegové bez domovů a Wadeův (Nate Hartley) otčím mají roli padouchů vedlejších, nijak nerušících Filkinse a jeho kumpána.

Oba snímky pak trpí snadnou předvídatelností děje. V Zohanovi nám hned dochází, že nebyl hlavní hrdina zabit Fantomem, ale svou smrt jen sehrál, aby si odletěl splnit sen, čekáme, kdy se objeví palestinská dívka, do níž se Zohan zamiluje, stejně jako předpovídáme, že Dahlia bude Fantomovou příbuznou. Ve Tvrďáku Taylorovi počítáme s návratem jednoho z trojice mladých hrdinů, který se od nich odpojil, aby nepřišel o život, stejně jako s nástupem Tvrďáka Taylora, který si po tradičním modelu, kdy byl jako podvodník odhalen a zpytoval svědomí, uvědomil své povinnosti dané slibem, a dokonce pro ně neváhal zpřetrhat svazky s někdejšími zločinnými partnery.

Dalo by se říci, že oba tituly nepřicházejí s jakoukoli zásadní inovací a spíše variují zaběhlá témata i postupy, což platí také o pojetí obou hlavních protagonistů, z nichž jeden je superhrdina a druhý podvodník, jenž se nakonec polepší. Ani jeden z filmů nám tedy nenabízí cokoli nového a krom toho, že neklade na diváka větší nároky rozumové, nečiní tak ani na úrovni komediální. Na plátna tedy přišly dva oddechové filmy, které jsou snadno stravitelné, ovšem ještě snadněji zapomenutelné, a ten, kdo by i od komedie očekával více, (alespoň co do zdařilejších vtipných situací) si při naskočení závěrečných titulků nejspíš oddechne.

You Don’t Mess with the Zohan

Režie: Dennis Dugan

Scénář: Adam Sandler, Robert Smigel, Judd Apatow

Kamera: Michael Barrett

Střih: Tom Costain

Hrají: Adam Sandler, Rob Schneider, John Turturro, Emmanuelle Chirquiová, Ido Mosseri, Nick Swardson, Mariah Carey

USA, 2008, 113 min

Drillbit Taylor

Režie: Steven Brill

Scénář: Kristofor Brown, Seth Rogen

Kamera: Fred Murphy

Střih: Brady Heck, Thomas J. Nordberg

Hrají: Owen Wilson, Nate Hartley, Troy Gentile, Ian Roberts, Lisa Ann Walterová

USA, 2008,109 min

1 Ve filmu Zohan: Krycí jméno Kadeřník jej Adam Sandler přizval ke spolupráci na scénáři (dále se podílel Robert Smigel). Tvrďáka Taylora zaštítil coby producent (společně se Susan Arnoldovou a Donnou Rothovou).

2 To už snad vtipněji vyznívá zdůrazňování velikosti pohlavního orgánu Aliho G, ztvárněného Sachou Baronem Cohenem (Ali G Indahouse, Mark Mylod, 2002).

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 34

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru