Deník Skoro úplně vymyšleného filmu: z cesty po českých kinech a klubech (2. část)

DEN PÁTÝ – „Ve Velkém“ – 17. 10. 2013
Zlín – Velké kino

Zrovna jsme se v autě dohadovali, jestli má smysl dávat nad vchod Velkého kina název filmu, když se tam nevejde celý, když jsme projížděli kolem… A byl tam! Obrovská písmena „ÚPLNĚ VYMYŠLENÝ FILM“ (k čertu s tím „SKORO“), to bylo tak boží to tam vidět! Zajeli jsme koupit tekutou křídu a za zvuků vyřvávajícího autorádia začali malovat pampelišky na parkovišti před kinem. Paní hlídačka nás zavrhla a po setmění to stejně nebylo moc vidět, ale bavilo nás to a navíc jsme tím happeningem zaujali pár lidí, kteří možná večer přišli do kina. Shodli jsme se, že příště z toho uděláme veřejný workshop (práce se tak příjemně rozdělí mezi jeho účastníky a my si stihneme zajít na jídlo).

V hledišti na nás čekalo přes dvě stě diváků a dort z dílny squotu na Lesní. Co víc jsme si mohli přát? Zase jsme zažili ten pocit stát na za ty roky „spřáteleném“ podiu Velkého kina s pohledem do záře reflektorů, díky kterým nikdy nevíte, kolik vás sleduje diváků. Ten náš film to vlastně taky nikdy neví. V knize názorů přibyla mimo dalších věta: „Si zabil!“, naučili jsme se podepisovat plakáty (příště si přivezeme fix, který nemusí zasychat několik hodin!) a na afterparty za námi přišla slečna s origami náušnicemi, která nás podpořila kdysi na portálu kreativcisobe.cz, a že moc děkuje za poslanou odměnu.

DEN ŠESTÝ – „Slovenské tulivaky“ – 18. 10. 2013
Trenčín – Art kino Metro

Po vzpamatování z předchozí noci nezbývalo moc času na přesun týmu a filmu do Trenčína – rodného města naší filmové múzy Katky Petrtylové.

Těsně před hranicemi jsme při klasické chvilce nenápadného sebegooglení objevili historicky první vydanou recenzi na film. Obsahovala slova jako „spoilerzmrd“ a „lochnit se“, takže si umíte představit, že zpestřila dlouhou cestu autem… a navíc byla veskrze pozitivní.

Cesta do Trenčína vede údolím mezi kopci, takže každý z nás svým okýnkem viděl část svého podzimu. Byl barevný, i když poněkud zamračený. Nad trenčianskym hradom se však mraky protrhaly a my potkali Slnko. Ano, tak se přezdívá místnímu kinařovi z Art kina Metro. Slnko byl skvělý. Naštěstí měl stejnou kocovinu jako my, tudíž jsme velice rychle nalezli podobné tempo a směr přemýšlení.

Na projekci přišlo deset lidí. To je docela málo, navíc vzhledem k faktu, že je to domácí město naší Katky. Co se dá ale dělat. Ale dobré – filmy se v trenčínském kině promítají od alespoň šesti diváků. Ve foyer kina jsme nalezli odpověď na brněnskou otázku našich diváků „Jak jste to udělali, že mají všichni v tom filmu tak krásné nosy?“ (viz foto)
Taky mají v sále místo první řady na zemi sedací vaky (v Čechách fatboye, na Slovensku tulivaky – není to roztomilé?). Náš poznatek z návštěvy prvního slovenského kina je – na tulivacích se moc dobře spí.

První část deníku najdete zde.
Preview filmu najdete zde.
TOUR DE KINO na FB