Zde se nacházíte: 25fps » TV » Teen Wolf: Monstrum nebo hrdina, každý chce být rodina

Teen Wolf: Monstrum nebo hrdina, každý chce být rodina

Teen Wolf: Monstrum nebo hrdina, každý chce být rodina

TV – TÉMA: BESTIALITA, JAK SE VÁM LÍBÍ? – Vlčí mládě (2011-?) – KLÁRA FEIKUSOVÁ –

V kontextu současné euro-americké televize patří žánry jako horor, fantasy a sci-fi k nejpopulárnějším. Skrz seriálová zpracování se dostává těmto původně pokleslým žánrům nového pojetí. Horor se stává prostředkem k alegorii, monstra se stávají hrdiny, s nimiž lze sympatizovat (tento přístup zvolil např. britský seriál In the Flesh), komiksoví hrdinové ztrácí aureolu morálně neotřesitelných dobráků a jsou zobrazováni mnohem ambivalentněji (Arrow nebo Agents of S.H.I.E.L.D.). Využití „béčkových“ žánrů a revize pohledu na hrdiny a antihrdiny patří k typickým trendům současné televizní tvorby. Na tom staví základy i seriál Teen Wolf (čes. Vlčí mládě, 2011 – ?) americké stanice MTV. Zde jsou hlavními hrdiny z větší části vlkodlaci, čímž se komplikuje tradiční pojetí monster v hororu. Objevuje se v něm zároveň několik zajímavých přístupů k reprezentaci genderu a rodiny. Těmto dvěma v seriálu provázaným tématům se budu v článku věnovat především.

Teen monstrum a hororová klišé

Seriál Teen Wolf používá záměrně atributy hororu, z nichž nejpodstatnější jsou monstra. Není jasně určeno, že by pouze nadpřirozené bytosti byly kladné, či naopak. Skupina hlavních postav, s nimiž má divák sympatizovat, sestává z kombinace lidí i nadpřirozených bytostí. Rozporuplné vnímání monster, které je výrazně odlišné od klasického hororu, seriál posouvá k postmodernímu vyznění žánrovosti. Je evidentní, že v současnosti je tradiční vnímání kladných a záporných postav (potažmo monster) oproti dřívějšímu vyprávění v rámci žánru komplikovanější. Také v Teen Wolf se pozice postav v průběhu seriálu střídají, čímž zaniká černobílé pojetí hrdinů a antihrdinů. Postavy bývají tak ambivalentní, že je někdy těžké soudit, kdo je vlastně „ten dobrý“. Tato otázka je často stavěna do popředí i v dalších seriálech, jako například Arrow, Once Upon a Time nebo Hra o trůny. Britský seriál In the Flesh navíc využívá monstra, konkrétně zombie, jako hlavní hrdiny coby metaforu pro utiskované menšiny. Nicméně v rámci hororu pořád vzniká množství poct tradičnímu pojetí žánru, kde monstra jsou nelidští vetřelci.

Teen Wolf se prezentuje jako pastiš béčkového hororu, ale přístup k monstrům tradiční pravidla žánru vyvrací. Samotné postavy musí zápolit s vnímáním sebe sama. Většina hlavních charakterů na počátku seriálu nemá tušení o existenci nadpřirozených bytostí. Když se ukáže, že jsou monstra součástí fikčního světa (hlavní hrdina Scott se stane jedním z nich), vnímání nadpřirozena je ovlivněno tradičním zobrazením těchto bytostí coby nelidských. Jednotliví hrdinové si musí postupně uvědomit, že realita je jiná, než jak ji znají z popkutury, a že ani (potenciálně nebezpečné) jednotlivé nadpřirozené „rasy“ nemají jasně určené morální role.

Kojotodlak Malia

Monstra jsou v seriálu hlavní postavy, čímž se komplikuje jejich tradiční pojetí.

Vedle doslovných popkulturních citací se pocta hororu výrazně projevuje i ve výběru lokací, kde se odehrávají kritické scény (noční škola, les, nemocnice, opuštěné průmyslové budovy, psychiatrická léčebna aj.), a užití kamery, zvuku a svícení. Seriál sází především na ty prvky hororu, které jsou známé a pro diváka snadno čitelné. Teen Wolf obsahuje explicitní scény násilí, které jsou sice typické pro horor, ale u seriálu pro mládež mohou překvapit. V kontrastu k tomu seriál neobsahuje vulgární jazyk a explicitní sexuální scény, což jednak souvisí s pravidly televizního vysílání, nicméně jde také o častý paradox americké vizuální kultury celkově.

Teen Wolf spolu s hororem kombinuje další žánry – teen drama, komedie, romantika, fantasy. Kupodivu tato směs funguje, především díky charismatickým hercům, kteří dokáží vytvořit sympatické postavy, s nimiž se lze víceméně ztotožnit. To vše doprováyené ironickým, často až černým, humorem. Tvůrci Teen Wolf se netají inspirací seriálem Buffy – Přemožitelka upírů Josse Whedona.1 Ten prohlásil, že: „High school is a horror movie. And so the metaphor became the central concept behind Buffy, and that’s how I sold it./ Střední škola je horor(ový film). A proto se tato metafora stala hlavní myšlenkou Buffy, a tak jsem to prodal.“2 Tato metafora by klidně mohla fungovat i pro Teen Wolf. Ostatně, škola je mnohokrát dějištěm vražd, soubojů či napadení. Navíc pro některé z postav je studium na střední škole opravdová noční můra (Scott se špatně učí, nikdy si pořádně nezahraje při týmových sportech, Erica je středem posměchu aj.), což se změní, když se stanou vlkodlaky a tím se zlepší jejich fyzická kondice a získají sebevědomí.

Kombinace hororu a středoškolského prostředí patří k současnému fenoménu. Často se mluví o tzv. teen monstrech. Pravděpodobněji nejčastěji jde o upíry (filmová série Stmívání, televizní seriály Upíří deníky nebo již zmíněná Buffy). Teen Wolf tedy spoléhá na tento módní trend, který patří k jeho prezentaci.

Maskulinita jako norma

Postavy vlkodlaků jsou (až na čtyři výjimky) zastoupeny mužským pohlavím. Vlkodlaci reprezentují maskulinitu. S přihlédnutím k jejich nadpřirozeným schopnostem, díky nimž jsou silnější, odolnější a hbitější než lidé, se dá mluvit až o hypermaskulinitě. Podporuje to objektivizace a glorifikace mužského těla. V téměř každém díle se objeví alespoň jedno nahé, vypracované mužské torso. Fyzická síla je žádoucí, maskulinita je žádoucí. Fyzická síla samozřejmě znamená také moc. Z tohoto důvodu se některé postavy rozhodnou stát vlkodlaky, protože síla znamená také schopnost bránit se a převzít kontrolu nad svým životem, postoupit v pomyslné i doslovné hierarchii, ať už společnosti či smečky. Zároveň je několikrát ukázáno, že být vlkodlakem není pro každého, protože s tím přichází zodpovědnost a nebezpečí. Změna v nadpřirozenou bytost také často vede k morální ambivalenci, která ostatně vždy přichází s nově nabytou mocí.

Vlkodlaci z rodiny Haleů

Glorifikace mužského těla je zvláště patrná u postav vlkodlaků, neomezuje se však pouze na ně.

Být vlkodlakem, být maskulinní, v tradičním pojetí slova tedy i být silný a soběstačný, být schopný bránit sebe i okolí, není norma.3 Nicméně vlastnosti, tradičně očekávané u mužů – fyzická i duševní síla, loajalita, odvaha a rozhodnost – patří k preferovaným a vyzdvihovaným charakterovým rysům. Ve fikčním světě Teen Wolf jsou ale žádoucí nejen u mužů, ale i u žen a neplatí to jen pro vlkodlaky. Objektivizace vypracovaného mužského těla se vztahuje i na postavy lidí (např. členi lakrosového týmu) či jiných nadpřirozených bytostí.

Proměnu člověka na vlkodlaka lze také interpretovat jako sexuální probuzení. Scott, Isaac a Erica byli před proměnou nešikovní, fyzicky slabí (Scott trpěl astmatem a Erica epilepsií), postrádali sebevědomí a nepůsobili jako sexuálně zralí. Po jejich přeměně se tyto charakteristiky obrací. Díky tomu se jejich postavy začnou prezentovat jako sexuálně atraktivní, jsou vizuálně sexualizováni (Scott a Isaac bývají zobrazeni polonazí, Erica nosí vyzývavé oblečení a výrazný make-up). Vlkodlaci představují živelnost a pudovost, propojení nadpřirozena a sexuality je ostatně poměrně častý jev v hororu. Není tedy jinak zvláštní, že je tomu i v Teen Wolf, kde ostatně vzhledem k prostředí a věku postav je tematika sexuálního probuzení na místě.

Jednou z mála mužských postav, která se objektivizaci vymezuje, je Stiles. Nikdy není zobrazen polonahý a je dán důraz na jeho fyzickou slabost (sám o sobě prohlašuje: „I’m 147 pounds of pale skin and fragile bone, okay? Sarcasm is my only defense./Mám šedesát sedm kilo bledé kůže a křehkých kostí, jasné? Sarkasmus je má jediná zbraň.“). Jeho role nejlepšího přítele centrálního hrdiny jej staví do popředí, coby člověk, navíc bez zde normativní muskulatury, je jeho maskulinita poměrně umírněna. Jeho přínos spočívá víc v psychické než fyzické síle – vyhledává informace, vytváří strategie, stmeluje skupinu a stává se mentální podporou pro ostatní. Duševní síla také patří k tradičním kulturně preferovaným normám mužského charakteru.

Tato situace je podkopána v druhé části třetí sezóny, kdy Stilese posedne démon zvaný nogitsune a na čas dojde k rozštěpení jeho osobnosti. Ztráta identity a mentální nestálost podrývá Stilesovu maskulinitu. Jedním z možných řešení Stilesovy situace je stát se vlkodlakem. Tím by nabyl maskulinního status quo. K tomu však nedojde. Nakonec sice démona zabije vlkodlak, ale až poté, co se od něj Stiles osvobodí. Na jednu stranu dochází k potvrzení tradiční heteronormativní premisy, že pouze mužská síla vítězí, nicméně aspoň se Stiles nemusí stát hypermaskulinním, aby se uzdravil, a udrží si svou vlastní identitu.

Stiles Stilinski

Stiles nestojí o nadpřirozené schopnosti, jelikož chápe jakou morální zátěží mohou být.

Je ale nutné připomenout, že psychická nestálost se (jako slabost) tradičně v kulturním zobrazení pojí spíše k ženám. Stilesova situace se podobá narativní linii z druhé řady, kdy jeho kamarádkou Lydií manipuloval přízrak Petera Halea. Jistým způsobem tedy i v případě Stilese dochází k feminizaci. To činí ve chvíli posednutí jeho postavu alespoň symbolicky queer. Reprezentace Stilese je ale komplikovaná již tím, že se vymezuje vůči hegemonní maskulinitě, protože ji vlastně odmítá. V první řadě odmítá možnost stát se vlkodlakem. Ve čtvrté řadě komentuje situaci, kdy byl posednut démonem takto: „…and the worst part is I remember liking it. Because I felt powerful. I felt fierce. And most of all in control. But when I came through it I knew something else: control? It’s overrated./…nejhorší je, že si pamatuju, že se mi to líbilo. Protože jsem se cítil silný. Divoký. A především u moci. Ale když jsem to překonal, uvědomil jsem si něco jiného. Moc? Je přeceňovaná.“ Stiles odmítá nadpřirozenou sílu, jelikož si uvědomuje, jak nebezpečná může být, ačkoli jej to znevýhodňuje vůči okolí. To, že odmítá tuto normu, jej činí „jiným“ (queer). Chce si zachovat svou vlastní přirozenou identitu, i když to znamená být ve srovnání s ostatními muži v jeho okolí méně maskulinní.

Stiles a Lydia

Komparace postav Stilese a Lydie je nasnadě, protože mají podobné vlastnosti, ocitají se v podobných situacích, často také mají společné narativní linie.

Slabší pohlaví?

Jak už bylo řečeno, mužské kvality jsou v seriálu vítané i u ženských postav. Ženské postavy vynikají fyzickou i mentální silou (nejen ty s nadpřirozenými schopnostmi), ovládají zbraně, jsou rozhodné, víceméně nezávislé a často jsou ve vedoucích pozicích. Ačkoli vlkodlaci představují především maskulinitu, v seriálu se objeví čtyři stěžejní postavy žen-vlkodlaků, a další dvě jsou zmíněny ve vypomínámí postav. Čtyři z nich mají, nebo měly, status alfa, tedy vůdce smečky. Jenže dvě z nich zemřely ještě před začátkem děje seriálu a další v jeho průběhu. Fascinující je postava Satomi, zmíněná poprvé již ve třetí sezóně, větší prostor však dostává až ve čtvrté řadě. Je to vůdkyně vlastní smečky, k tomu nejstarší žijící vlkodlak (nehledě na její zjev jí musí být kolem sta let), a přesto disponuje stále velkou silou a je bojeschopná. Nehledě na to, fakt, že většina ženských vlkodlaků během seriálu zemře, podrývá pozitivní reprezentaci žen coby silných individualit ve vůdčích pozicích. Je sice pravdou, že i několik mužských postav vlkodlaků v průběhu seriálu zemře, nicméně vzhledem k tomu, že ženských postav je početně výrazně méně, jejich úmrtnost je více patrná.

V seriálu se objevují i jiné nadpřirozené bytosti než jen vlkodlaci. Z těch hlavních to jsou banshee (Lydia, Meredith), kitsune (Kira) a „kojotodlak“ (Malia). Tyto bytosti jsou zastoupeny výhradně ženskými postavami. Zvlášť banshee se vykazují jako silně feminní. Jejich nadpřirozená schopnost spočívá v psychotronice. Navíc nevynikají fyzickou silou a jsou odkázány na pomoc ostatních, pokud se vyskytnou v nebezpečí. Oproti tomu kitsune a kojot mají sílu, vytříbené smysly a mrštnost podobně jako vlkodlaci, přesto mají obě výrazně ženský vzhled. U Kiry i Malii je zdůrazněno, že svou rasovou příslušnost zdědily po svých matkách. Liška i kojot patří k psovitým šelmám, jejich fyzická stavba je však výrazně drobnější. Využití těchto druhů k reprezentaci ženských nadpřirozených postav podporuje tradiční vnímání ženskosti jako fyzicky slabší a zranitelnější.

Ve fikčním světě Teen Wolf je kladen velký důraz na vůdcovství. Smečka vlkodlaků, stejně jako skuteční vlci, potřebují vůdce, alfu. Jak už bylo řečeno, pro ženu je možné státi se vůdkyní smečky, často ale bývají posléze nahrazeny mužskými vůdci (v rodině vlkodlaků Haleů, byla původní vůdkyní matka Dereka, poté jeho sestra, dokud ji nezabil jejich strýc). Vlkodlaci si nestanovují vůdce podle pohlaví.

Vedle toho se zde objeví několik rodin lovců vlkodlaků, u nichž je také stanovena pevně daná genderová hierarchizace – matriarchát. Ženy mají funkci stratégů, muži jsou pěšáci. V druhé řadě se objevuje postava Gerarda, který se snaží svou rodinou manipulovat, především svou vnučkou Allison. Nechává jí formální statut vůdkyně, ale ovlivňuje její rozhodnutí. Takové narušení přirozeného řádu věcí vyvolává u ostatních postav negativní reakce. Nakonec se však Allison z vlivu Gerarda vymaní. Ve třetí sezóně se Allison projevuje obzvlášť rozhodně a nezávisle, je schopná díky svým schopnostem čelit vlkodlakům i jiným bytostem. Ačkoli je „pouze“ člověk, mnohdy zachraňuje situaci. Nicméně na konci sezóny umírá. Jde tedy o podobnou situaci jako s vlkodlačími vůdkyněmi. Za nezávislost a dominanci se těžce platí.

Alison Argent

Ženské postavy jsou málokdy bezbranné, často se také objevují ve vůdčích pozicích.

V seriálu se objevuje několik antihrdinek v rolích úhlavních nepřátel (Kate Argent, Jennifer Blake, Kali). Všechny disponují mocí, mají pokřivenou morálku, jsou sexualizované a svou sexualitu používají jako zbraň (kromě Kali). Jsou to vražedkyně, a ačkoli mají různé motivace (ideologická, osobní), každá zároveň touží po moci, a aby jí získaly, jdou doslova přes mrtvoly. Boj o moc je dominantní téma pro celý seriál. Všechny hlavní záporné postavy byly vždy přemoženy a nějakým způsobem potrestány. V případě ženských postav to byla vždy smrt (ačkoliv v případě Kate se ukáže, že přežila). Hlavních antihrdinů se v seriálu objevuje více, ale pouze ve dvou případech byli zabiti, přičemž jeden z nich vstal z mrtvých. Tento nepoměr není zrovna pozitivní vůči ženským antihrdinkám.

Celkově je reprezentace žen v Teen Wolf rozporuplná. Na jednu stranu je zde množství chytrých, fyzicky i psychicky silných a odvážných dívek, na druhou stranu je často musí zachraňovat jejich mužští kolegové a naopak je tomu velmi zřídka, přestože hrdinky k tomu mají dostatečný potenciál. Zároveň je to ale často ženská postava, která posouvá děj dále, třeba odhalením nějakého faktu. Postava Lydie je fyzicky slabá, její intelekt a nadpřirozené schopnosti však nejednou slouží jako katarze příběhu (její role je zvlášť významná v třetí a čtvrté řadě).

Rodina je základ smečky

Jedním z nejdůležitějších témat je rodina, její tradiční i alternativní pojetí. Většina hlavních postav má pouze jednoho rodiče (Scott, Stiles, Lydia, Malia, později Allison), nebo jsou to sirotci (Derek, Isaac, Jackson, který má ovšem adoptivní rodiče, nicméně jeho původ je velmi diskutován v druhé řadě), popřípadě jejich rodiče nejsou vůbec zmiňováni (Erica, Boyd, Ethan a Aiden, Liam). Všichni jsou také jedináčci, až na Dereka (jeho sestra Cora se objevuje v třetí řadě) a dvojčata Ethana a Aidena, přičemž všechny tyto postavy jsou vlkodlaci. Derek pochází z velké rodiny, je možné tedy vytvořit premisu, že vlkodlaci představují vzor tradiční, mnohapočetné rodiny. Isaaca jeho otec šikanoval a rodiče Allison (obzvlášť její manipulativní matka) nepatří zrovna k příkladným vzorům. Co se týče rodičů samoživitelů, především matka Scotta a otec Stilese, jde naopak o velmi sympatické postavy. Jsou prezentováni jako těžce pracující a velmi milující rodiče, kteří dělají vše proto, aby své děti dobře vychovali. Ani u jednoho z nich nedochází k nutnosti hledat si nového partnera, respektive se nesnaží mermomocí nahradit chybějícího rodiče někým jiným. Přesto je zde přítomna implicitní touha po větší rodině.

Smečka Dereka Halea

Smečka představuje alternativní rodinu, v níž nezáleží na příbuzenství a může do ní patřit prakticky kdokoli.

Kompletní rodina v tradičním pojetí v Teen Wolf prakticky neexistuje. Lze to interpretovat jako důkaz nefunkčnosti tohoto konceptu v současném světě, či zdůraznění, že rodina může mít více forem. Velký důraz je kladen na existenci smečky a její stabilitu, což nesouvisí nutně jen s vlkodlačími postavami. Ty smečku mít musí, patří to k jejich přirozenosti, osamělý vlk (zde nazývaný omega) nemá šanci na přežití. Smečka není pouze potřeba, je to nutnost. Smečku v podstatě tvoří vlkodlaci, jež podléhají jednomu alfa samci či samici (který si může smečku vytvořit tím, že lidi na vlkodlaky přemění a oni jsou pak k němu automaticky svázáni). Nicméně postupně se kolem Scotta formuje smečka v jiném pojetí. Smečkou se stává uskupení jeho přátel, nehledě na to, zda jde o lidi, vlkodlaky či jiné bytosti. Často je zmiňováno, že být ve smečce je jako bratrství, je to nepokrevní rodinný svazek. Smečka může tedy vytvářet alternativní rodinu, kterou si jedinec může zvolit. Nejedná se pouze o přátelství, jež je samo o sobě v seriálu velmi důležité a stojí prakticky na stejné úrovni jako rodina. Je třeba mít rodinu, nicméně jak taková rodina vypadá, už není podstatné.

Homo homini lupus

Teen Wolf svým pojetím žánrů a ambivalence postav odpovídá trendům současné televize. Užití teen monstra nabízí zajímavé podněty k interpretaci vlkodlaků, ať už z hlediska genderu, sexuality či alegorie alternativní rodiny. Na některé atributy seriálu se dá pohlížet jako na potvrzení premis patriarchální společnosti (pokud jde o maskulinitu), ale tato problematika je zároveň komplikována. Tvůrcům se daří vytvořit sympatické postavy, k nimž se divák může snadno emočně upnout. Bohužel jsou zde i nadále přítomny některé atributy tradiční heteronormativní společnosti, které dojem nekonvenčnosti seriálu kazí.

Teen Wolf

Tvůrce: Jeff Davis
Režie: Russell Mulcahy, Tim Andrews, Toby Wilkins, Christian Taylor, Jennifer Chanbers Lynch, Robert Hall, James J. D. Taylor, Jann Turner
Kamera: David Daniel, Jonathan Hall
Hudba: Dino Meneghin
Hrají: Tyler Posey (Scott McCall), Dylan O’Brien (Stiles Stilinski), Tyler Hoechlin (Derek Hale), Holland Roden (Lydia Martin), Crystal Reed (Allison Argent), Ian Bohen (Peter Hale), Linden Ashby (John Stilinski), JR Bourne (Chris Argent), Melissa Ponzio (Melissa McCall), Daniel Sharman (Isaac Lahey), Colton Haynes (Jackson Whittemore), Arden Cho (Kira Yukimura) aj.

USA, MTV, (2011-?), 61×40 minut

Print Friendly
  1. http://www.hollywoodreporter.com/live-feed/mtvs-teen-wolf-writer-jeff-194727 []
  2. Joss Whedon. The Biography.com website. [Online] Citace z 4. 3. 2015, Dostupné z: http://www.biography.com/people/joss-whedon-17181746. []
  3. Užitím slova tradiční chci i dále v textu zdůraznit, že tyto vlastnosti byly mužům přisouzeny heteronormativní společností, chci tedy dokázat, že seriál pracuje s předpoklady, jak má gender vypadat, nikoli jak skutečně vypadá. []

Autor

Počet článků : 21

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru