Zde se nacházíte: 25fps » TV » Je čas pro novodobý L Word?

Je čas pro novodobý L Word?

Je čas pro novodobý L Word?
TV – The L Word (2004-2009) – IVETA JANSOVÁ –

Online platforma Entertainment Weekly uspořádala v druhé polovině června 2017 setkání hereček legendárního „lesbického“ seriálu The L Word (2004-2009). Při této příležitosti vznikly fotografické snímky přítomných protagonistek a zároveň rozhovory s nimi. V těch se herečky vyjadřovaly k významu seriálu, jeho dopadu na publikum a zároveň i k současné televizní produkci, v níž dle nich seriál tohoto formátu i nadále schází. Setkání po 13 letech tak vedle zábavných „historek z natáčení“ nastolilo i podstatnou otázku ohledně současné podoby neheterosexuálních ženských identit v prostředí televizních obsahů, jež by dnes měly být ideálně progresivnější, než tomu bylo v letech vysílání L Wordu.

The L Word: unikát své doby

Možnost vzniku cele lesbického seriálu předznamenal úspěch britského a posléze amerického seriálu Queer as Folk (2000-2005) pojednávajícího výhradně o homosexuálních mužích a jejich běžném životě. Queer as Folk již od první epizody nastolil bezprecedentní explicitu intimních a sexuálních scén, což bylo vzhledem k době vysílání tohoto televizního obsahu překvapující. Nejen míra otevřené (homo)sexuality, ale i verbalizace mnohých zásadních společenských témat (AIDS, promiskuita, homoparentalita apod.) zaručila seriálu patřičnost do LGBTQ+ seriálového kánonu. V návaznosti na úspěch a oblibu Queer as Folk byla také tvůrkyni Ilene Chaiken umožněna realizace projektu, jež po několik let na uskutečnění čekal, seriálu o skupině lesbických žen a jejich každodennosti. The L Word vysílala kabelová stanice Showtime, která měla ze své podstaty poněkud širší možnosti programové diverzity, než tomu bylo u jiných celostátních stanicí. Vzpomeňme na další průlomové projekty jako Dexter (2006-2013) či Weed (2005-2012), jež pod její záštitou vznikly. Televize byla a stále je rodinným médiem, a tak se nemainstreamová témata zpracovávala a zpracovávají spíše pozvolna (Chlumská – Jansová – Jedličková 2015: 16-30). Neheterosexuální postavy v minulosti televizního vysílání kvalitní reprezentací příliš nedisponovaly, a to až do přelomu nového milénia, tedy do roku 2000, po němž se počet takto charakterizovaných postav zvýšil, a kvalita jejich provedení se počala proměňovat.

The L Word konkrétně zobrazoval pouze lesbické a případně jinak neheterosexuální ženy, a to s výjimkou sestry hlavní hrdinky Kit Porter ztvárněné Pam Grier. Narativ se odehrával v prostředí západního Hollywoodu v Los Angeles. Ústředními postavami byly umělecká kurátorka Bette Porter (Jennifer Beals), její partnerka Tina Kennard (Laurel Holloman) a jejich kamarádky – proslulá kadeřnice Shane McCutcheon (Katherine Moenning), publicistka Alice Pieszecki (Leisha Hailey) a profesionální tenistka Dana Fairbanks (Erin Daniels). V první sérii se ke skupině přidala i do Los Angeles právě přistěhovalá Jenny Schecter (Mia Kirschner), v následujících sezónách se k jádru připojovaly i další postavy. Přestože seriál pracoval s různými druhy lesbických identit, hlavní hrdinky byly všechny představeny jako femme ženy, tedy velice femininně vyhlížející ženy lesbické či bisexuální orientace. Jedinou výjimku tvořila Shane, která však nebyla pozicována do běžného protipólu femme, tedy butch, nýbrž do celkově androgynního vzezření. Postava Shane se pak stala i pro další seriály inspiračním archetypálním charakterem promiskuitní „hráčky“ a profesionální lamačky dámských srdcí.

Za šest natočených a odvysílaných řad zpracoval The L Word mnoho zásadních a do té doby upozaďovaných témat. Primární role a význam seriálu tkvěly zejména v postavení lesbických a bisexuálních (v počátečních řadách) postav do hlavních rolí, přičemž heterosexuální charaktery byly v seriálu spíše doplňkové a zásadně marginalizované, opět s výjimkou Kit, které byl sice prostor věnován, běžně však s jistou návazností na příběh hlavní hrdinky Bette. The L Word bývá někdy označován jako lesbický Sex and the City (1998-2004), kteréžto přirovnání je pochopitelné. Skupina žen zde rovněž primárně rozebírala každodenní pracovní dilemata, osobní vztahy, lásku, přátelství, rodinné záležitosti apod. Unikátní na seriálu byla značná otevřenost v rámci hovoru o intimitě a erotice (druhy ženského orgasmu, sexuální polohy, druhy partnerek apod.). Velmi emancipované bylo současně zobrazování sexuálních scén, které běžně vyobrazovalo velmi explicitní sexuální akty, jež jsou dodnes v televizním médiu bezprecedentní (u neheterosexuálních charakterů). V současnosti se naopak až na výjimky setkáváme spíše s anihilací intimity a sexuality lesbických (ale obecně jakkoli neheterosexuálních) postav, při jejichž zobrazování jsou k vidění zejména polibky či držení rukou, případně velmi konzervativní a spíše náznaková intimita. Výjimkou jsou v případě žen například seriály Lost Girl (2010-2015) nebo Grey’s Anatomy (2005-?).

Mezi další v seriálu reflektovaná témata patřila například ochrana při lesbickém sexu, promiskuita, dlouhodobé lesbické vztahy a ne/vyprchání sexuálního života, intimní styk při těhotenství či provázanost lesbické komunity. Značná část třetí sezóny byla věnována prevenci a onemocnění rakovinou, stejně tak jako vyrovnávání se s mastektomií a následnou chemoterapií. Od třetí řady se v seriálu objevovala transgender postava Moiry/Maxe (Daniela Sea), což bylo opět velmi progresivní, jelikož se i v současnosti potýkáme s patrnou podreprezentací těchto identit. Výjimku v současnosti tvoří například postava Sophie v Orange is the New Black (2013-?) či seriál Transparent (2014-?). Ve čtvrté sezóně pak seriál tematizoval problematiku gayů a leseb v armádě a tzv. „Neptej se, neříkej“ („Don’t ask, don’t tell“) politiku, tedy vžité označení oficiálního nařízení, které znemožňovalo otevřeně se homosexuálně či bisexuálně identifikujícím osobám sloužit v americké armádě. Obvinění z homosexuálního přečinu (tzv. homosexual conduct) bylo většinou soudně trestáno vyloučením z armády (pro více informací viz Huffman – Ford – Schultz 2012). V roce 2011 bylo nařízení zrušeno, seriál však skončil 3 roky předtím a fakt tudíž netematizoval. Všeobecně seriál zohlednil i další podstatná témata, jako např. coming out veřejně známé osobnosti, coming out v pokročilém věku (po 50 letech), specifičnost vězeňské sexuality, latinsko-americkou kulturu a její přístup k homosexualitě a mnoho dalších dílčích témat.

Přestože byl pořad velmi otevřený a pokrokový, nevyhnul se značnému množství stereotypizací, a to ve většině výše zmíněných tématech. Jak jsem naznačila, většina hrdinek byla vykreslena femme způsobem, přičemž butch lesby byly v seriálu vnímány spíše jako komický prvek. Patrnou idealizací bylo i socio-ekonomické zázemí hrdinek, které se všechny pohybovaly ve vyšší střední třídě a vlastnily domy, byty apod. Výjimku opět tvořila Shane, přestože nebyla nikdy zobrazena jako strádající, spíše naopak. Tematika sociálního zázemí se částečně problematizovala ve třetí a čtvrté sezóně, prvně v případě příchodu Moiry/Maxe, později ve chvíli, kdy se Alice setkala s armádní kapitánkou Tashou z Long Beach, tedy chudších částí Los Angeles. Bohatost žen, byť kolísavá a závislá na aktuální pracovní pozici, byla ovšem jistým seriálovým normativem.

I přes tyto (a další nejmenované) výtky zůstává seriál i nadále podstatnou prvotinou svého druhu, jež ulehčila coming out celé jedné (a možná i více) generaci, případně poskytla do té doby těžce získatelný pocit sounáležitosti. Doposud existuje pouze několik málo podobně koncipovaných seriálových počinů. Jedním z nich byl britský seriál Lip Service (2010-2012), jež ovšem značnou část postavových archetypů opakoval a v rámci lesbické tematiky se pohyboval spíše na povrchové rovině, o seriálu jsme podrobněji psali již dříve. Jistou mexickou adaptací byl rovněž seriál Chica Busca Cicha (Girl seeks Girl), zábavný krátkometrážní počin s pouhými 13 epizodami trvajícími deset minut, který byl v důsledku spíše letním oddechovým programem, než komplexně zpracovaným textem.

 Neheterosexuální ženské postavy současnosti

Přehled dalších seriálů, jež zpracovávají lesbickou tematiku, jsme představili již v roce 2012, jednalo se o pomyslnou regionální mapu lesbických příběhů v rámci konkrétních seriálů daného geografického umístění. Přehledové zprávy organizace GLAAD o kvalitě i kvantitě neheterosexuálních TV reprezentací z předchozích let, poukazují na zásadní zvýšení počtu těchto postav (zhruba 4 % ze všech TV postav). Jak jsem naznačila, seriál formátu The L Word nebyl doposud výrazněji replikován. Ženské neheterosexuální postavy se objevují (stále častěji) v rámci heteronormativních kolektivů a jsou jedním z vyprávěných příběhů, jen výjimečně pak stěžejním dějovým hybatelem. Jedním z „lesbicky nejbohatších“ současných seriálových počinů je seriál Orange is the New Black, jenž zpracovává širokou škálu sociálně relevantních témat, přes rasové, ekonomické, věkové až po genderové i sexuální. V rámci narativu je představeno několik otevřeně lesbických postav, bisexuální postavy, dále také transsexuální identita a velmi typický fenomén tzv. vězeňské substituční rodiny, v níž se ženy uchylují k lesbickým svazkům i lesbickému sexu, a to za účelem ochrany či patřičnosti k určité skupině či vězeňkyni, to vše přes fakt, že se nadále identifikují heterosexuálně (viz Nedbálková 2006). Seriál je z hlediska svého komediálně-dramatického žánru v mnoha ohledech zjednodušující, přesto v rámci zobrazované neheterosexuální identity disponuje komplexními postavami, jejichž identity se velmi různí, a to v závislosti na jejich socio-ekonomickém zázemí nebo výchově. Představeno je tak několik druhů lesbických (a dalších) žen, které variují například na femininně-maskulinní škále s dvěma póly butch a femme zmíněnými dříve. Mnohem menší míru idealizace vykazuje pak další příběh z vězeňského prostředí, australské dílo Wentworth (2013-?). Totožná témata jsou v něm zpracovávána realističtějším způsobem, což může být odvozeno i od silně realisticko-dramatického rázu samotného obsahu. Oba seriály představují neheterosexuální postavy jako hlavní, nikoli pouze epizodní či vedlejší, oba se pak také nevyhýbají explicitě intimních scén, čímž patří mezi výjimky, ani přes tuto skutečnost však nedosahují míry zobrazované intimity v seriálu The L Word, přičemž v jiných, výše zmíněných, aspektech L Word mnohdy předčily.

Vysokou kvalitou zpracování probírané tematiky se prokázal webseriál Carmilla (2014-2017), jež pojednává o vztahu vysokoškolačky s upírkou a o jejich snaze zachránit vysokoškolský kampus (a v důsledku svět) před nadpřirozenými silami. Jakkoli komicky či fantasticky může hlavní příběhová linie působit, vykreslení vztahu obou žen se vyhýbá běžným stereotypizacím. Unikátně v něm není prostor pro coming out, neboť vztah dvou žen není nikterak problematizován a není představen jako alternativa k heteronormativnímu prožívání, nýbrž jako běžný způsob života. Vzhledem ke svému primárnímu umístění na internetovém portálu YouTube.com dodržuje webseriál tzv. PG 13 hranici a zobrazuje tak verzi vhodnou pro mladistvé, explicitní scény proto z tohoto hlediska nelze očekávat. Velmi komplexním seriálem, nejen z hlediska naratologického, je komplikované kriminální drama Orphan Black (2013-?). Jednou z jeho hlavních postav je lesba Cosima, její vztahový život je postaven na roveň ostatním postavám a dokonce lze říci, že je mu věnována i větší část než je tomu u postav dalších. Dalším ze současných relevantních seriálů je superhrdinský počin Supergirl (2015-?), jež v loňském roce podrobně zpracoval příběh coming outu v dospělosti osoby, kterýžto příběh nebývá zcela častý, běžně se setkáváme spíše s již identifikovanými osobami, přestože mohou svou orientaci skrývat, případně s coming outem v rámci teenage seriálů. Realistický příběh coming outu v mladistvém věku, a to v prostředí kubánsko-americké rodiny, se pak odehrál v sitcomu One Day at a Time (2017-?). Tento sitcom poskytl i vedlejší linii, v níž byl zmíněný coming out kontextualizován v tradiční religiózně založené rodině ctící kubánské tradice. Bezprecedentní obraz hlavních hrdinek – lesbických matek, jež vychovávají vlastního syna a navíc čtyři adoptivní děti, lze spatřit v The Fosters (2013-?). Zcela opačným zpracováním dané tematiky, než je tomu u teenage seriálů běžně zvykem, vyniká seriál Faking it (2014-2016), tento obsah také rozpracoval mnoho dalších neheteronormativních témat, jako například intersexualilu, více o seriálu a jeho specifikách naleznete opět v jednom z našich dřívějších článků.

Spíše okrajově a implicitně se lesbická tematika objevuje v seriálu Call the Midwife (2012-?), což je ovšem pochopitelné, neboť ústředním tématem seriálu jsou příběhy porodních sester z Londýna v padesátých letech dvacátého století, jež žijí v domě s jeptiškami, také porodními sestrami. I z tohoto důvodu je seriál v důsledku velmi hodnotný, jelikož téma, jež bylo i v dané době existující, nepřechází, ale naopak jej rozvíjí. Z počátku se mohlo zdát, že seriál The 100 (2014-?) statečně rozvine lesbickou identitu u své hlavní hrdinky Clarke, prvotní fanouškovské nadšení rychle opadlo při smrti její partnerky Lexy a vágnímu zařazení Clarke mezi bisexuálně se cítící identity. Problematika častého úmrtí neheterosexuálních ženských (ale nejen těch) postav je v současnosti zvláště patrná, a to zejména v posledních dvou letech, v nichž byl smrtí ukončen nadstandardní počet neheteronormativních postav/příběhů. Pro takový seriálový postup se vžil pojem Bury your gays, který se např. na stránce Twitter.com užívá jako hypertextové klíčové slovo (hashtag se znakem #), a to pod zkratkou #BYG. Téma jsme podrobně rozebrali v článku úzce se věnujícímu právě BYG fenoménu. Jediným českým seriálem zpracovávajícím tematiku neheterosexuálních ženských hrdinek byl v námi zohledněných letech (2012-červen 2017) seriál Až po uši (2014-2015), jemuž jsme však opět pozornost již věnovali.

V současnosti i nadále probíhají seriály, u nichž se lesbické příběhy prozatím rozvíjí, a doposud není patrné, jak budou konceptualizovány a zpracovány v konečném plánu, jsou jimi Wynnona Earp (2016-?) s páry Wawerly a Nicole, Saving Hope (2012-?) se vztahem lékařek Maggie a Sydney, případně upírské hororové drama The Originals (2013-?), kde se v letošní sezóně objevil pár čarodějky Frey a vlkodlačice Keelin. Nadále se také na obrazovkách bude objevovat oblíbená bisexuální „super“hrdinka Sarah Lance ze seriálu DC’s Legends of Tommorow (2016-?). V rámci soudobé bohaté seriálové tvorby se například i mimo euroamerický prostor objevují relevantní postavy, zde uvedený stručný přehled poukázal zejména na současný stav témat, jež jsou s neheterosexuálními ženskými postavami asociovány a zpracovávány.

Potřebujeme The L Word revival?

Jak vidno, současná televizní tvorba je nebývale rozmanitá a bohatá, přesto se některé televizní společnosti uchylují k remakům v historii úspěšných seriálů, případně k novodobým pokračováním. Příkladem je plánovaný reboot seriálu Xena nebo český seriál Nemocnice na kraji města po 20 letech apod. V rámci učiněných rozhovorů se i herečky L Wordu pozitivně vyjadřovaly nikoli k předělání, ale k pokračování příběhu tohoto seriálu. Shodly se na potřebě zobrazování LGBTQ+ příběhů a svorně si stěžovaly na absenci cele lesbického seriálu v současné mediální krajině.

Vedle aktuální seriálové tvorby, která je k ženským neheterosexuálním postavám, jak vyplývá předchozího textu, poněkud vstřícnější, než tomu bylo v době vysílání The L Word, existuje v současnosti velké množství dalších platforem, na nichž lze na různorodá témata neheteronormativních identit narazit. Jedinci se tak mohou s hledáním pomoci a sebeidentifikací obrátit na mnohačetné zdroje informací počínaje YouTube tutoriály a zpověďmi LGBTQ+ identit, přes tematické blogy, vlogy, tumblr stránky a konče obecně u skupin na sociálních sítích, případně odborných i laických článků problematice věnovaným. Z nostalgického hlediska by bylo příjemné znovu spatřit naše oblíbené hrdinky, zcela jistě by však bylo třeba pokračování zpracovat zásadně méně stereotypně. Ano, cele lesbický seriál by byl zajímavým oživením dominantně heteronormativních sériových narativů, přesto je situace dnešních mladistvých (a nejen jich) natolik odlišná, že by v něm pokračování L Wordu nemuselo najít místo a v důsledku by nemuselo dostát své kanonické a nostalgické pozici, v níž se v současnosti původní seriál nachází. Pokud se tedy dočkáme znovuotevření příběhů žen z LA, můžeme jen doufat, že bude hodnotným pokračováním, které neponičí podstatný odkaz seriálem zanechaný.

 

The L Word

Tvůrci: Ilene Chaiken, Michele Abbott, Kathy Greenberg
Herci/herečky: Jennifer Beals, Erin Daniels, Leisha Hailey, Laurel Holloman, Mia Kirshner, Pam Grier, Katherine Moenning, Rachel Shelley, Sarah Shahi, Daniela Sea, rose Rollins, Marlee Matlin, Cybil Shepherd, Karina Lombard, Eric Mabius a další.

USA/Kanada, Showtime (2004-2009), 6. řad, 70 epizod/50 min

Literatura

Huffman, J. Ford – Schultz, Tammy S. 2012. The End of Don’t Ask Don’t Tell: The Impact in Studies and Personal Essays by Service Members and Veterans, Marine Corps University.
Chlumská, Eva – Jansová, Iveta – Jedličková, Jana. 2015. Boření mýtů: K současné neheteronormativní televizní seriálové produkci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Nedbálková, Kateřina. 2006. Spoutaná Rozkoš: sociální (re)produkce genderu a sexuality v ženské věznici. Praha: SLON.

Print Friendly

Autor

Iveta Jansová
Vedoucí TV sekce

Autorka vystudovala magisterský obor kulturální studia, kde se zabývala především zobrazováním žen v mediálních obsazích (zejména v kriminálních seriálech). Nadále rozšiřuje svůj zájem v doktorském stupni studia, kde se v současnosti soustředí na femslash fanouškovské práce. Mimo genderovou tematiku se úzce zajímá i o queer studies, to vše v kontextu popkulturní tvorby.

Počet článků : 27

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru