Vlaky a film

TÉMA – VLAKY: Shrnutí tématu 54. čísla – VERONIKA ZÝKOVÁ –

Listopad, prosinec a nakonec i leden se na webu 25fps nesl v duchu tématu, které jsme nazvali „Vlaky a film“. Není to sice přesné označení, protože v jednom případě byl předmětem článku japonský anime seriál, ale jinak snad docela výstižné. Vlaky a film k sobě neodmyslitelně patří už od doby, kdy „mezi diváky“ vjela parní lokomotiva batří Lumièrů ve snímku Příjezd vlaku na nádraží v La Ciotat (L’arrivée d’un train en gare de La Ciotat, 1895). Proto bylo jen otázkou času, kdy se dovalí i k nám v podobě tematického čísla. Ukázalo se, že skvělých vlakových filmů je víc, než jsme tušili. Objevování méně známých, nedoceněných, přesto skvělých titulů a připomenutí těch notoricky známých snad bavilo i vás. Autoři si vybrali filmy podle svých preferencí a texty pojali různě, ať už z hlediska prostorových specifik vlaku, toho, jakým způsobem se podílí na ději, jindy prostě jako záminku napsat o svém oblíbeném filmu.

Pokud bychom chtěli sestavit TOP 10 nejlepších vlakových filmů, museli bychom se smířit s tím, že desítky dalších zajímavých titulů zůstanou opomenuty. Tento text tedy poslouží zejména jako rekapitulace toho, o čem jsme psali, a jako přídavek zde najdete několik tipů na vlakové filmy, o kterých jsme (zatím) nepsali.

Způsob inscenování a snímání v prostoru vlaků a nádraží ve filmu Chantal Akerman Setkání s Annou (Les rendez-vous d‘Anna) se věnuje Andrej Chovanec ve svém textu Príchod vlaku slečny Akerman. Ideologií prosycený příběh filmu, který režisér Vladimír Čech zasadil do vlaku, vtipně reflektuje Milan Cyroň ve svém článku Expres z Norimberka: Vlak jako prostor pro ideologickou osvětu. Na vlak jako prostor usnadňující časovou orientaci ve filmu Zdrojový kód (Source Code) pohlíží Tomáš Bříza v textu nazvaném Vlak a jeho cesta zdrojovým kódem. Čestným zástupcem seriálů mezi samými filmy je anime Baccano!, o kterém píše Kristýna Oslzlová v textu nazvaném Mafie, nesmrtelní alchymisté a krveprolití ve vlaku.

„Vlak je pouze prostředek,“ píše Vít Poláček ve svém příspěvku Kdyby všechno bylo zase jinak o snímku Vlak života (režie: Radu Mihaileanu, 1998), „[p]ro nacisty vyvraždění, pro Nicholase Wintona nebo pro fiktivní figury haličského štetlu záchrany.“ Prostředí železnice je určující pro snímek Andrzeje Jakimowského Fígle (Sztuczki), o kterém se rozepsala Veronika Zýková. Mezi filmy, které se až na výjimky odehrávají v klaustrofobicky uzavřeném prostoru vlaku patří italský snímek Café Express Nanniho Loy (Italská káva Nina Manfrediho – Veronika Zýková), a také polský Vlak (Pociąg) Jerzyho Kawalerowicze – viz text Barbory Slezákové Cesta odnikud nikam. Došlo i na kung fu mlátičku (viz text Jaroslava Stuchlého: Mám rád vlaky, co někam jedou…) Milionářský expres (režie: Sammo Hung Kam-Bo, 1986), která si prostory vlaku půjčuje pro bezbřehou akci.

Jana Bébarová ve svém článku Macguffinovský atentát na Lincolna detailně popsala cestu vlaku a to, „jak zásadně se prostředí vlaku podílí na chodu vyprávění“ ve filmu The Tall Target (1951) Anthonyho Manna. Překladový článek z časopisu Noir City autorky Imogen Sara Smith jsme rozdělili na dvě části. V první části článku nazvaného Vlaky ve filmu noir zmiňuje řadu méně známých noirových titulů, jako jsou Blast of Silence (1961), Pojistka smrti (Double Indemnity, 1944), No Man of Her Own (1950) a další, ve druhé části se reflektuje například snímky Narrow Margin (1952), Night has a Thousand Eyes (1948) či You Only Live Once (1936). Na šestici filmů (dva hrané a čtyři dokumenty), které spojuje tematika tuláků vydávajících se na cesty po USA načerno v nákladních vlacích, se zaměřuje Veronika Zýková v článku Kladivo na vandráky | Vlakem po Americe. Je patrné, že výběr filmů, ke kterým vznikly články, je skutečně pestrý co do žánrů (máme zde komedii, drama, akční, sci-fi, kung fu, noir…) i národních kinematografií.

Mezi tituly, na které z nejrůznějších důvodů nedošlo a které by si bezesporu zasloužily reflexi, patří například Hitchcockovo Zmizení staré dámy (The Lady Vanishes, 1938), jež na druhou stranu vydáním v criterionské edici získalo patřičnou reflexi a po právu patří mezi nejoceňovanější „Hitchovy“ filmy jeho britského období. Zajímavý pohled nejen na vlakové scény Hitchcockových filmů nabízí experimentální filmař Matthias Müller, který spolu s Christophem Girardetem ve snímku Phoenix Tapes (1999) re-editoval ukázky ze čtyřiceti filmů slavného režiséra. S Müllerovou tvorbou se ale každopádně budete moct setkat na stránkách 25fps v budoucnu.

Mezi zásadní noirové tituly (u nás je ovšem tento snímek téměř neznámý) patří The Narrow Margin Richarda Fleischera z roku 1952, v němž je využití limitovaného prostoru včetně nastolení fyzických překážek skutečně pozoruhodné. Zajímavý text by jistě přineslo srovnání trojího zpracování hry Arnolda Ridleyho (v níž postavy uvíznou v noci na nádraží v čekárně, protože jim ujel spoj, a přednosta stanice jim vypráví strašidelný příběh o tajemném vlaku): Der Geisterzug (1927) Gézy von Bolváryho, De spooktrein (1939) Karla Lamače a asi nejznámější verze z roku 1941 – The Ghost Train Waltera Fordeho, který má na svém kontě mj. i povedený vlakový film Rome Express (1932).

Vlaky jsou skutečně zábavným a zároveň nebezpečným (a někdy i děsivým) místem. Jeden z nejznámějších tuláků, Jack London, popsal své zážitky a triky provázející jízdu nákladním vlakem načerno ve své Cestě1 O tom, že i během relativně bezpečného cestování osobním vlakem s jízdenkou se člověk může ocitnout na samé hranici příčetnosti, podali působivé svěděctví Michail Bulgakov ve své povídce Rušná jízda2 a zejména Venedikt Jerofejev v geniální poemě Moskva–Petuški (obdivovatelům lze doporučit dokument From Moscow to Pietushki [1991] Pawla Pawlikowského)…

Na závěr připomeňme, že na facebookové stránce 25fps proběhlo dvacet kol, v nichž jste mohli hádat, ke kterým filmům se vážou jednotlivé screenshoty. Slíbená odměna – čestný titul „vlakový specialista“ – patří zaslouženě Adamu Odložilíkovi, který pětkrát odpověděl správně. Dalším vlakovým odborníkem je Jiří Melmer (čtyři uhodnuté screenshoty) a velmi dobře si vedla také Alena Šlingerová (dvě správné odpovědi). Čestnou zmínku si zaslouží rovněž (v abecedním pořadí, všichni s jedním bodem) David Beránek, Dagmar Dvořáčková, Libor Galia, Peter Gašparík, Stuart Hample, Petr Jindřichovský, Květa Lujková, Karel Ryška, Michal Valeš a Tomáš Zákravský.

ODKAZY:
Rozcestník zajímavých článků (nejen) o vlakových filmech
Esej věnovaná filmu Zmizení staré dámy (The Lady Vanishes)
Vlaky a tuláci
Rozsáhlý seznam železničních filmů