2019: Redakční bilancování

Stejně jako v předchozích letech (2018, 2017, 2016, 2015, 2014, 2013, 2012, 2011, Redakční TOP: Guilty Pleasures), i tentokrát jsme dali dohromady ohlédnutí za tím, co pro členy redakce a spolupracovníky 25fps bylo ve filmu, TV, audiovizuálním umění i dalších oblastech v uplynulém roce nejzajímavější. Kvůli časovým rozdílům mezi festivalovými a distribučními premiérami doporučujeme připomenout si topku z předchozího roku. Jako vždy budeme rádi, když se s námi zde v komentářích nebo na našem Facebooku a Twitteru podělíte i vy o vaše nejsilnější kulturní zážitky. Děkujeme vám za přízeň a přejeme, ať se vám v novém roce daří!

Jana Bébarová

FILMY:
The Climb (Michael Angelo Covino)
Favoritka (Yorgos Lanthimos)
Ledové království II (Jennifer Lee, Chris Buck)
Malé ženy (Greta Gerwig)
Manželská historie (Noah Baumbach)
Narušitel systému (Nora Fingscheidt)
Neviditelný život Eurídice Gusmãové (Karim Aïnouz)
Papicha (Mounia Meddour)
Parazit (Bong Joon-ho)
Portrét dívky v plamenech (Céline Sciamma)
Sbohem, synu (Xiaoshuai Wang)
Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino)
Transnistra (Anna Eborn)
Vysoká dívka (Kantemir Balagov)

+ ČESKÉ: Dálava (Martin Mareček), Karel, já a ty (Bohdan Karásek), Sněží! (Kristina Nedvědová), Sólo (Artemio Benki), Tiché doteky (Michal Hogenauer)

ČESKÉ & SLOVENSKÉ KRÁTKÉ FILMY:
Dcera (Daria Kashcheeva)
Figurant (Jan Vejnar)
Hľadám stopu slona (Katarína Jonisová)
Hrejivá komédia o depresii, šialenstve a nesplnených snoch (Michal Ďuriš ml.)
Jiří, pes uprchlík (Tomasz Wiński)
Sh_t Happens (Michaela Mihalyiová, Dávid Štumpf)
Terno (Ida Ralevská)
Vzletná konverzácia v hodine dvanástej (Alica Bednáriková)

TV SÉRIE / SERIÁLY:
Bez vědomí, Černobyl, Euforie, Most!, Neuvěřitelná, Paní Fletcherová, Roky a roky, Sedmilhářky (2. série), Vodník

KNIHY:
Letos ve mně nejvíce rezonovala a v osobnostním růstu posunula tato feministická čtveřice:
Feminismus je pro každého (Chimamanda Ngozi Adichie)
Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních (Chimamanda Ngozi Adichie)
Muži mi to vysvětlí (Rebecca Solnit)
Proč nejsem feministka (Jessa Crispin)
Ale kdybych měla zmínit dvě skvělé autentické oddechovky přečtené na jeden zátah, pak to bude Noční film (Marisha Pessl) a Malej NY (Přemysl Krejčík).

ROZHLAS:
Matematika zločinu (Magdalena Sodomková, Brit Jensen)

Marek Čermák

TOP 10 (6+6)
Letošní rok bych, bohužel, nedokázal sestavit žebříček deseti filmů, které považuju za mimořádné a které se mnou výrazně zamávaly. Níže je seznam jen šesti takových, dále doplněných o šest čestných uznání.

Až přijde oheň (O que arde; r. Oliver Laxe)
Bílý bílý den (Hvítur, hvítur dagur; r. Hlynur Pálmason)
Manželská historie (The Marriage Story; r. Noah Baumbach)
Pro Samu (For Sama; r. Waad Al-Khateab, Edward Watts)
Sbohem, synu (Di jiu tian chang; r. Xiaoshuai Wang)
Sedící slon (Da xiang di er zuo; r. Hu Bo)

Apollo 11 (r. Todd Douglas Miller)
The Climb (r. Michael Angelo Covino)
Joker (r. Todd Phillips)
Little Monsters (r. Abe Forsythe)
Parazit (Gisaengchung; r. Bong Joon-Ho)
Portrét dívky v plamenech (Portrait de la jeune fille en feu; r. Céline Sciamma)

Klára Feikusová

Konec roku, konec dekády. Obligátní top listy. Letos skončily jedny z nejlepších pořadů posledních let, jmenovitě Crazy Ex-Girlfriend a Jane the Virgin. Jejich vtip, originalita, meta-vyprávění a zároveň místy až veřejnoprávní komentář (k psychickému zdraví u Crazy Ex, imigraci u Jane the Virgin) nemají konkurenci ani na kabelovkách, ani streamovacích platformách. Zároveň končí sitcom The Good Place, komedie o smrti a filozofii (!), která také dokazuje, že lineární televizi a celoplošným stanicím ještě neodzvonilo. Nicméně HBO a Netflix letos opravdu nasadili mnoho skvělých věcí (a některé už skomírající naštěstí už skončily, že, Hry o trůny). A spousta z nich má také velký sociální, humanistický a ekologický náboj – Černobyl, When They See Us, Unbelievable, Watchmen… Právě Watchmeni, spolu s druhou sezónou The Terror: Infamy (věnující se internačním táborům pro americké Japonce za 2. světové války) a ne scenáristicky zcela povedenou, ale vizuálně a tematicky fascinující a zároveň děsivou I Am the Night (true crime mixnutý se surrealismem) vynášejí na povrch hrůzy minulosti, kterým je třeba dát prostor v diskuzi i reprezentaci na obrazovkách. Stejně tak When They See Us poukazuje na fakt, že není třeba jít příliš daleko do minulosti, abychom viděli neuvěřitelné bezpráví. Samozřejmě jsou to reflexe současného dění. Zadržování imigrantů na hranicích, rasisticky motivované násilí, problém vyrovnat se, právnicky i morálně s minulostí, policejní brutalita… O televizi se často mluví jako o zrcadle a je fajn, že to není jen prázdné klišé.

Velkou radost mám letos z teen dramat. Sex Education, Euphoria, Dickinson. Invenční, audiovizuálně dechberoucí, hravá díla, na jejichž pokračování se velmi těším. Taky Gentleman Jack, svěží a chytré drama od skvělé Sally Wainwright. Historické drama nebylo nikdy zábavnější a víc queer. Poslední, co musím zmínit, jsou Los Espookys, mexická sonda do HBO produkce. Absurdní, groteskní, neotřelé, queer a hlavně smrtelně vážně vtipné. Pro milovníky hororů must see.

Z české tvorby je třeba zmínit #martyisdead od Mall.TV – důkaz, že veřejnoprávní témata lze najít i mimo Českou televizi. Veřejnoprávních médií je ale třeba si vážit, protože právě ona svým modrým světlem tvoří tu pověstnou tenkou modrou linii. Médiím a mediální gramotnosti zdar.

Milan Hain

NEJLEPŠÍ NOVINKY:
Diego Maradona (2019)
Joker (2019)
Malé ženy (Little Women, 2019)
Manželská historie (Marriage Story, 2019)
Nikdy nezestárnou (They Shall Not Grow Old, 2018)
Sbohem, synu (Di jiu tian chang, 2019)
Slunovrat (Midsommar, 2019)

NEJLEPŠÍ STARŠÍ FILMY VIDĚNÉ POPRVÉ V ROCE 2019:
Columbus (2017)
Kohraa (1964)
Madame Bovary (1949)
Manželé a manželky (Husbands and Wives, 1992)
Pro celé lidstvo (For All Mankind, 1989)
Senna (2010)
Till the End of Time (1946)

Iveta Jansová

SERIÁLY
Batwoman – DUH!
The L Word Generation Q – báli jsme se toho, ale je to hit; humor se navrací do prvních řad klasického L Wordu; nové postavy vypadají zajímavě; intimní scény jsou ještě odvážnější a sype se na nás celá škála společensky relevantních témat k řešení – těším se, co z toho bude dál!
Vodník a Živé terče – Maruška Výrová vpřed.
L. A.‘s Finest – buddy krimi seriál s dvěma nebělošskými hlavními hrdinkami, pěkný a vpravdě zdařilý pokus o „ženské Mizery“, a to bez prudivé genderswapové pachuti
Why Women Kill – chytré, vtipné, mrazivé a s excelentním obsazením jak v ženských, tak v mužských rolích, úžasně zábavné, díky za to!
Stumptown – velmi zajímavý kousek nejen z řemeslného, ale hlavně hereckého hlediska

A již klasicky také zařazuji své stálice – Brooklyn 99, Grey’s Anatomy (už trochu ze zvyku), Law & Order: Special Victims Unit (již 21 let!), Killing Eve a Saturday Night Live

FILMY
The Favourite – plejáda skvělého herectví a tragikomika, jak má být!
Captain Marvel – drsná, vtipná, odvážná, a nakonec i nespoutaná, všechno, co člověk chce mít ve své superhrdince. Plus ta kočka, co sežrala Teserakt of kórs.
Avengers: Endgame – smrt mé další oblíbené superhrdinky mě nepotěšila, to je jasné, ale i tak to byl úctyhodný kousek do marvelovské skládačky
Booksmart – chytrá komedie o nejlepším přátelství a sebeidentifikaci ve věku, kdy je nejtěžší vědět a poznat, kdo člověk je. Skvělá práce Olivie Wilde v režisérském křesle. K českému sexistickému překladu se snad ani netřeba vyjadřovat.

The worst of 2019 – jako již tradičně se této kategorie zdržím, neboť hrůzy a děsu je kolem nás všude spousta, ať už jsou to hořící pralesy, ignorace klimatické krize či tragikomické postavy politiků napříč celým světem. Filmy a seriály prostě sledovat nemusíme, když nám tzv. nejedou, ostatní je ve velké míře nevyhnutelné.

Nejočekávanější kousky 2020
Resty 2019 – Terminator: Dark Fate, Maleficent: Mistress of Evil, Frozen II + Unbelieveable, The Capture a Russian Doll
Novinky 2020 – Little Women, Emma, Black Widow, Wonder Woman 1984, Zátopek a samozřejmě Charlie’s Angels od Elizabeth Banks

Jana Jedličková

TV, co rozhodně stojí za pozornost:
Watchmen (HBO)
The Mandalorian (Disney+)
Chernobyl (HBO)
This is us (NBC)
Good Omens (Amazon Prime)
Our Planet (Netflix)
The Crown (Netflix)
Vodník (ČT)
Queer Eye (Netflix)
Formula 1: Drive to Survive (Netflix)
Exit (NRK)
#martyisdead (Mall.tv)
Twin (NRK)
Eastsiders (Netflix)

Starší TV tituly viděné v 2019:
Rédl (ČT)
Borderliner (NRK, Netflix)
Frikjent (TV2)
Big Love (HBO)
Marvelous Mrs. Maisel (Amazon Prime)
Marching Orders (Netflix)
Olive Kitteridge (HBO)
Sharp Objects (HBO)
Wild Wild Country (Netflix)
The Vietnam War (PBS)
Deadwind (Yle TV2)
One Strange Rock (NatGeo)
Lunatics (Netflix)
Skvrna (Stream.cz)

Zklamání roku:
Temný kraj (FTV Prima)
Game of Thrones (HBO)
Star Wars: The Rise of Skywalker (Disney feat. J. J. Abrams)
The 100 (The CW)
Stranger Things (Netflix)
Princip slasti (ČT, Canal+, Star Media)

A konečně i jedna post #metoo o #metoo kniha:
SHE SAID (Kantor, Jodi – Twohey, Megan)

Miloš Kameník

Nejlepší zahraniční film: The Beach Bum (H. Korine)
Nejlepší český film: Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie (K. Vachek)

Miroslav Libicher

V roce 2019 jsem z různých důvodů viděl asi vůbec nejméně filmů za poslední dekádu, byť jsem to alespoň kompenzoval větší pozorností věnovanou seriálům a (zejména) videohrám. Více než jindy tedy platí, že moje TOPka není ničím jiným, než zcela subjektivním vyzdvihnutím těch největších filmových zážitků, jaké mi uplynulý rok přinesl:

Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino) – Můj vztah k Tarantinovým filmům před mnoha lety začínal údivem, co na nich všichni vidí. Dnes jsem se dostal do bodu, kdy nechápu, proč jsem to celou dobu neviděl taky.

The Wandering Earth / Liu lang di qiu (Frant Gwo) – Velkolepé katastrofické sci-fi mělo mimořádný ohlas na domácím čínském trhu, ale v zahraničí se dočkalo spíše nelichotivých ohlasů. Pro mně jde o asi první čínský film, který vnímám jako skutečně plnohodnotnou alternativu k hollywoodským blockbusterům. Vlastně bych mu vytknul jen to, že se amerických vzorů možná drží až moc (s čímž se ovšem dá i polemizovat).

Nabarvené ptáče (Václav Marhoul) – Nedávám sem tento film z povinnosti ani z vlastenectví. Skutečně mi připravil jeden z nejsilnějších loňských kinozážitků. Přitom můj předběžný skepticismus k němu narůstal spolu podezřením, že se bude jednat o festivalovou exploataci zkoušející spojit Ivanovo dětství a Jdi a dívej se. Při projekci ale všechny obavy opadly – Nabarvené ptáče jde naštěstí vlastní a velmi působivou cestou.

Gully Boy (Zoya Akhtar) – Zástupce kvalitního Bollywoodu, v němž se snoubí moderní postupy a témata se sociálně-kritickou tradicí prošlapávanou hlavně v 50. a 60. letech. Za zdánlivě obyčejným příběhem v duchu „from zero to hero“ se skrývá mimo jiné docela neotřelý pohled na život chudých vrstev v Indii (a jiných rozvojových zemích).

Alita: Bojový anděl (Robert Rodriguez) – Nejsympatičtější komiksový blockbuster roku, wtz.

Speciální videoherní zmínku si zaslouží Yakuza 0 (2018), ze značné části tvořená dlouhými animacemi, které ale hráč rozhodně nechce přeskakovat, neboť se mohou chlubit špičkovými filmařskými kvalitami.

Marie Meixnerová

seriály:
MOST! (r. Jan Prušinovský, CZ, 2019)
Černobyl (r. Johan Renck, USA/VB, 2019)
Sever (r. Robert Sedláček, CZ, 2019)

objev – Hilda (r. Andy Coyle, VB/CAN, 2018) – třináct dílů čtyřiadvacetiminutových animovaných dobrodružství nebojácné holčičky Hildy, která vyrostla v severské divočině plné magických tvorů a nebezpečných bytostí, s nimiž se díky svému dobrému srdci a vehementní asertivitě nakonec vždy spřátelí, a tuto schopnost aplikuje i na džungli civilizace po svém nedobrovolném přestěhování do městečka Trollberg. Podle komiksu Luke Pearsona. Inteligentní návrat do dětských let slibuje stoprocentní kvalitní zábavu plnou napětí pro celou rodinu.

napjaté očekávání – 6. série Vikingové (CAN, 2018-2019) – spolehlivý výpravný eskapismus na zimní (ne)čas

zimní spánek – Viktorie (3. série, VB, 2019) – uvidíme, zda legendární britská královna překoná zcepenělost třetí série a trochu se ve čtvrté řadě zmátoří

filmy:
Králíček Jojo (r. Taika Waititi, USA, 2019)
The Beech Bum (r. Harmony Korine, USA/FR/VB/CH, 2019)
Roma (r. Alfonso Cuarón, MEX/USA, 2018)
Joker (r. Todd Philips, USA, 2019)
Tenkrát v Hollywoodu (r. Quentin Tarantino, USA, 2019)
Manželská historie (r. Noah Baumbach, USA, 2019)
Parazit (r. Džun-ho Pon, ROK, 2019)
Alita: Bojový Anděl (r. Robert Rodriguez, USA/CAN/RA, 2019)

Z hudebního triumvirátu Bohemian Rhapsody (r. Bryan Singer, Dexter Fletcher, VB/USA, 2018), Yesterday (r. Danny Boyle, VB, 2019), Rocketman (r. Dexter Fletcher, VB/USA, 2019), který z pláten kin letos svítil docela výrazně, si hvězdnou zmínku v mém bilancování vyslouží jen první z nich, který si ale našel cestu už do loňského žebříčku.

překvapení (+) – Star Wars: Vzestup Skywalkera (r. J. J. Abrams, USA, 2019) – po třeskutém mrskání, které mi jako obdivovateli řemeslné zdatnosti původní trilogie tvůrci v prequelech a sequelech uštědřovali, závěr příjemně překvapil, a z masochistického pobytu v kině se vyklubala docela slušná dívačka. Pro mě rozhodně příjemné překvapení.

překvapení (-) – Avengers: Endgame (r. Anthony Russo, Joe Russo, USA, 2019) – po našlápnutém prvním dílu Avengers: Infinity War, které jsem velebila v loňském žebříčku, jednoznačné zklamání; vyústění s nějakým přesahem se zvrátilo v hollywoodský balast a navrátilo zdánlivě apelativní snímek do ranku nenáročné předškolní zábavy. Pro mě rozhodně nepříjemné překvapení. 

divadlo:
Letos jsem ocenila zejména tři divadelní inscenace:
Prodaná nevěsta na prknech Prozatímního, Stavoského a Národního divadla v letech 1868 až 2018 (Divadlo DISK / KALD DAMU Praha)
Vražda krále Gonzaga (Jiří Havelka & DD, Dejvické divadlo Praha)
Opletal (Divadlo na cucky Olomouc) 

festivaly:
Festivalové vzpomenutí paří letos tradičně slovenským 4 živlům, které stále považuji za neobjevenou perlu mezi středoevropskými festivaly. Až doteď se konal dvakrát ročně – v zimní a letní edici – a od příštího roku už bude probíhat pouze v letní úpravě (téma Čísel pro rok 2020 vystřídá Pravda a lež). Snad v o to větší síle.

Obdobně silnou návštěvnickou náklonnost, těžící stejně jako v případě banskoštiavnického festivalu do velké míry též z genia loci místa pořádání, probouzí i luhačovický multižánrový Luhovaný Vincent. Mimořádně vydařený desátý ročník střídá bilanční přestávka. Snad nepotrvá déle než rok, střed Evropy si totiž tenhle festival rozhodně zaslouží.

Mrzí mě, že letošní 18. ročník olomoucké Přehlídky filmové animace a současného umění mi letos kvůli nemoci proklouzl mezi prsty, exkluzivní divadelní představení pro dvojici diváků Insider: Odkrývání reality od Christiny Maldonado, Lei Kukovičič, Keyi Singh a Evy Rosemarjin (které krátkce před PAFem premiérovalo v brněnském Terénu) jsem však slyšela skloňovat z tolika směrů, že pevně věřím šlo pro mnohé návštěvníky o kulturní highlight letošního roku. Dovoluji si proto nad jeho prošvihnutím vyjádřit mimořádnou lítost.  

výstavy – lokální scéna:
Sláva Sobotovičová: reverb (Luhovaný Vincent, Luhačovice, kurátorka Nela Klajbanová)
Ondřej Silný: Sonda (Galerie XY, Olomouc, kurátoři Alexandr Jančík a Jaromír Pražák)
Mark Ther: Stahlhaken (Vitrína Deniska, Olomouc, kurátor Jakub Frank)
Lucia Sceranková: Strange sense of incompleteness (Galerie XY, Olomouc, kurátor Martin Mazanec)

Nejkontroverznějším počinem na domácí olomoucké scéně bylo otevření galerie Telegraph 17. listopadu 2019 výstavou Václava Stratila (kurátor Jiří Ptáček). Ač jde o kvalitní výstavní prostor, jaký v Olomouci jednoznačně chyběl, příliš velký počet domácích i přespolních milovníků umění má s existencí galerie výrazný etický problém, který nepěkně rozpolcuje scénu. Naopak výrazem kulturní pospolitosti jsou neutuchající snahy místních komunit kolem nezávislých výstavních prostor, které se ve svých městech starají o kulturu zdola, jako je Gallery Tour ve Zlíně nebo XY – výstavy s procházkou / procházka vernisážemi v Olomouci, případně viditelně bující aktivity Zvěřince působícího na Zlínsku (Posvícení, Lukovská jizva, Zvěřinové nehody, Zvěřinová slavnost). V Uničově mě letos příjemně potěšil Fotofestival, který jsem letos navštívila poprvé – a určitě ne naposledy. Sympatická aktivita za výlet do tohoto severomoravského maloměsta rozhodně stojí, a vedle proslulé Mladé kamery Uničov, mezinárodního festivalu krátkých filmů autorů do 30 let, která letos oslavila už 45. ročník, se řadí k důležitým aktivitám pravidelně oživujícím lokální kulturní scénu. 

A konečně v Olomouci se občané a umělci rozhodli podpořit jednu z nezávislých galerií soustředěných na současné umění prostřednictvím benefiční aukce, čímž de facto aktivně zachránili její existenci (text na 25fps zde). Well done!

zahraniční výstavy:
Krišťálová reťaz / The Crystal Chain (20. července –  29. září 2019, Galéria Jozefa Kollára v Bankskej Štiavnici)
Time, Forward! (11. května – 20. října 2019, V–A–C Zattere, Dorsoduro 1401, Benátky; kurátor: Omar Kholeif)
Laure Provoust: Deep See Blue Surrounding You (11. května – 24. listopadu 2019, French Pavilion at the Venice Biennale, Giardini, Benátky)
Philippe Parreno: Elsewhen (11. května – 24. listopadu 2019, Espace Louis Vuitton Venezia, San Marco 1353, Benátky)
Emilio Vedova di/by Georg Baselitz (Emilio Vedova, kurátor Georg Baselitz; 18. dubna – 3. listopadu 2019, Fondazione Emilio e Annabianca Vedova, Benátky)

rozpaky –
Laterna magika: Paměť experimentu (kurátorky Kateřina Svatoňová, Lucie Česálková, 27. 9. – 7. 11. 2019, MeetFactory, Ke Sklárně 3213/15, Praha 4) & Laterna magika: Dekonstrukce a aktualizace (kurátorky Kateřina Svatoňová, Lucie Česálková, Dům umění města Brna, 15. 5. – 28. 7. 2019) – jako návštěvník jsem prožívala diváckou dezorientaci a frustraci z textového podání výstavy, která bez prodrání se předlouhými texty na panelech nezasvěcenému nedávala mnoho smyslu (bez textové opory nebyl vizuálním materiál soběstačný). Leč i po přečtení jsem byla mnohde spíš ztracená. Role zařazení některých “aktualizací” (děl vytvořených pro výstavu současnými umělci) nebyla jasná, v přehršli neosvětlených (DUMB) textů odpovědi k nenalezení a tak jsem si celkově z výstavy odnesla jen frustraci, rozčarování a pocit, že o Laterně magice jsem se dozvěděla pramálo. Má smysl navštěvovat výstavy, které fungují jen jako doplněk ke knížce (výzkumu), kterou jste nečetli?

Podobně učtená byla i výrazná výstava v rámci Vídeňského bienále (Vienna Biennale for Change, 2019) UNCANNY VALUES (29. května – 6. října 2019, MAK – Museum für angewandte Kunst, Stubenring 5, Vídeň; kurátoři: Paul Feigelfeld, Marlies Wirth). Představení fenoménu umělé inteligence bylo pojato rozřazením problematiky do několika tematických kapitol a jejich didaktickou a chronologickou ilustrací díly vytvořenými za použití AI, četnými texty, nákresy a grafy. Stačí vám to? Mé nároky na kvalitní, byť didaktickou, výstavu jsou ještě o něco vyšší, a i když celkově nebyla výstava (díky snesitelnému rozsahu) únavná, byla vlastně tak trochu nudná. Mnohem přesnější statement k problematice umělé inteligence se v budově MAKu ukrýval v dalších patrech na úplně jiných výstavách…

Vít Poláček

Nejlepší filmy s copyrightem 2019
Alice a starosta (režie: Nicolas Pariser, Francie)
Těžko popsatelná francouzská politicko-filosofická konverzačka, která diváka zavádí do zákulisí politiky podobně dynamicky jako dánský seriál Borgen, osobní poznání a živé postavy kombinuje se satirou, absurditou a lehkým existencialismem. A to všechno s francouzským šarmem a lehkostí. Film, který otvírá otevřenému publiku nové perspektivy.
Quinzaine des réalisateurs, v ČR zatím bez distribuce

Atlantique (režie Mati Diop, Francie, Senegal, Belgie)
Kombinace etnografického horroru, duchařiny a sociálního realismu začíná být osvědčeným receptem pro dobytí festivalu. Příběh o nevyplacených mzdách za stavbu věže, plavbě dělníků vstříc titulnímu Atlantiku a záhadných nočních toulkách jednoho detektiva a více holek se ale odlišuje hypnotickým rytmem, perfektním obsazením, ale především výpovědí o tom, že nejhorší hrůzy se na světě dějí jen tak mimoděk a tam, kde bychom je v žánru nečekali.
Grand Prix Hlavní soutěže festivalu v Cannes, v ČR od 29. 11. 2019 na Netflixu

Resty s copyrightem 2018
Genesis (režie: Philippe Lesage, Kanada)
Mezi jedním a druhým člověkem je neprobádaný svět. A chce to odvahu se do něj vypravit, protože jeho poznávání může někdy hodně bolet. A jindy zase může být krásné. Právě ten neprobádaný svět je tím titulním stvořením, které se mezi dvěma lidmi odehrává znovu a znovu. Brilantní režie, která diváka nepozorovaně vede, skvěle napsaný scénář. Pro mě rozhodně největší zážitek v roce 2019.
Hlavní soutěž festivalu v Locarnu, od 13. 6. 2019 Artcam

Yara (režie: Abbas Fahdel, Libanon, Irák, Francie)
Meditativní procházka jedním zapomenutým údolím v Libanonu. Krásná příroda, archetypální otázky, mladý muž a mladá žena. Krása v jednoduchosti.
Hlavní soutěž festivalu v Locarnu, v ČR zatím bez distribuce

Vysněná zem (režie: Siew Hua Yeo, Singapur, Francie, Nizozemsko)
Vybalancovaný mix magického a sociálního realismu, neonoir zasazený do neskutečné krajiny stavby východoasijských umělých ostrovů. Ukázka toho, jak skvěle funguje vrhnout diváka do pro něj neznámého prostředí s těžko pochopitelnými postavami. A také mistrovská práce s vizuálním ztvárněním toho všeho.
Zlatý leopard na festivalu v Locarnu, v ČR zatím bez distribuce

Ticho (režie: Beatriz Seigner, Brazílie, Francie, Kolumbie)
Další společenská duchařina tentokrát z ostrova uprostřed pralesa na hranicích Brazílie a Peru, kde se scházejí uprchlíci a pozůstalí po obětech dlouho trvajících bojůvek v Kolumbii. Ticho ale rezignuje na žánrové šablony a filmovými prostředky ukazuje, že nejen traumata ale i zemřelí blízcí zůstávají ještě dlouhou živí uprostřed své komunity a v paměti těch, kdo je měli rádi.
Quinzaine des réalisateurs, v ČR zatím bez distribuce

Resty z roku 2019, které by mohly mít na žebříček vliv, kdybych je ovšem viděl
A Hidden Life (režie: Terrence Malick, USA, Německo)
Ghost Tropic (režie: Bas Devos, Belgie)
Jana z Arku (režie: Bruno Dumont, Francie)
Mektoub, my love: Intermezzo (režie: Abdellatif Kechiche, Francie)
Waiting for the barbarians (režie: Ciro Guerra, Itálie, USA)
Parwareshghah (režie: Shahrbanoo Sadat, Dánsko, Lucembursko, Francie, Německo, Afghánistán)

Jaroslav Stuchlý

7 nejlepších filmů viděných letos v kině:
Anna
John Wick 3
Le Mans 66
Pašerák
Složka 64
Tenkrát v Hollywoodu
Terminátor: Temný osud

7 nejlepších filmů (domácích projekcí):
Balón
Dálniční hlídka
Detective Dee: Čtyři nebeští králové
Hotel Mumbai
Klér
Kurýr (Kurier)
Pevnost (Namhansanseong)

7 nejlepších letos zhlédnutých seriálů:
Babylon Berlín
Černobyl
Fauda
Godless
Zaklínač
Zkáza Dejvického divadla
The Mandalorian

Nejlepší letos přečtené komiksy:
Pascal Rabaté: Ibikus
Neil Gaiman & Andy Kubert: Marvel 1602
Zidrou & Aimée de Jongh: Nevyhnutelná opotřebovanost citů
Jan Novák & Jaromír 99: Zatím dobrý

Veronika Zýková

Letos opravdu jen stručně (řadu zásadních titulů jsem neviděla):

FILM:
Manželská historie (Marriage Story, r. Noah Baumbach)

SERIÁL:
Potvora (Fleabag) s02

KOMIKS:
Sabrina (Nick Drnaso, vyd. Trystero)
[k Essex County (Jeff Lemire, vyd. Paseka) se teprve dostanu, očekávání jsou vysoká]

VIDEOHRA:
Elsinore (hrát za Ofélii a interagovat v reálném čase s Hamletem, Klaudiem a dalšími je radost)
Backbone: Prologue (až ji tvůrci dokončí, bude to skvělá noirová adventura s mývalím soukromým očkem v hlavní roli, zhruba hodinový prolog je výtečný)
+ sledování Death Stranding (hranostajlův maraton na Twitchi)
(úkol pro 2020: zahrát si Heaven’s Vault a konečně i Return of the Obra Dinn)

DALŠÍ SILNÉ ZÁŽITKY:
For Sama, Honeyland, América
Kde je moje tělo?
Dcera
Vlastníci, Nabarvené ptáče, Staříci
Portrét dívky v plamenech, Joker, Irčan, Tenkrát v Hollywoodu
The Kominsky Method (obě řady jsem si moc užila, opožděný objev), Mindhunter s02, Sex Education, Černobyl, Euforie, Rick and Morty s04
Zkáza Dejvického divadla, MOST!, #martyisdead