Zde se nacházíte: 25fps » Aktuality » 2014: Redakční bilancování

2014: Redakční bilancování

2014: Redakční bilancování

Letos, stejně jako loni (+ topka guilty pleasures) a předloni, přinášíme výběr toho, co jednotlivé členy redakce nejvíce zaujalo ve filmové, televizní či hudební tvorbě.
Rádi si přečteme vaše komentáře nejen k našim „topkám“, ale zároveň i připomínky k článkům a směřování 25fps. Své názory nám můžete psát nejen přímo na web, ale také na redakční maily uvedené zde.
Sledovat nás nadále můžete nejen na webu 25fps.cz, ale také na Facebooku, Twitteru, Soundcloudu a dalších sítích. V neposlední řadě se těšíme na setkání s vámi na filmových festivalech.

Přejeme vám vydařený rok 2015!

Monika Bartošová

Nejlepší seriál: In the Flesh (Všechny díly jsem viděla dvakrát až čtyřikrát a nelituji ničeho.)
Nejlepší TV novinky:
Fargo (Mr. Wrench a Mr. Numbers jsou moji nejoblíbenější televizní hrdinové letošního roku.)
How to Get Away with Murder
Moje TV stálice: Doctor Who, Sherlock, Supernatural, Hannibal
Nejrychleji zkouknutá první řada: Once Upon a Time (22 hodinových dílů za 10 dní)
Největší guilty pleasure: Hollyoaks (britská soap-opera)
Nejzbytečnější seriál, na který jsem koukala: Constantine
Seriálové resty: Flash, Fleming, Agents of S.H.I.E.L.D.
(staro)nový oblíbený filmový žánr – britské sociální drama (díky LFŠ)
For Those in Peril, Everyday, Some Dogs BiteStuart: A Life Backwards, Run (britská TV minisérie)
Nečekaně silný filmový zážitek: Locke
Fanouškovské potěšení: X-Men: Days of Future Past
Fanouškovské zklamání: The Hobbit: The Battle of the Five Armies

Jana Bébarová

Největší kulturní zážitek:
David Bowie Is – 200 minut nepřetržitého blaha, které místy přecházelo v čirý pláč z opojného štěstí, jsem na konci října prožila v Museum of Contemporary Art v Chicagu na unikátní mezinárodní výstavě zasvěcené dílu mnou nejvíce respektovaného umělce. Hlas ve sluchátkách, které jste dostali u vstupu, oznamoval, že projít výstavu vám nezabere víc než hodinu a půl. Já jsem tam byla víc než tři. Když vám u každého exponátu do uší hraje přesně vybraná Bowieho hudba nebo k vám mluví on sám, nedokážete odejít jen tak. Zvlášť když jen vám v poslední místnosti obehnané ze všech stran plátny z živáků zpívá sám David v nadživotní velikost. Nejlepší výstava ever.

TOP 10 filmy (abecedně):
Birdman – Jak jsem už psala – co Emmanuel Lubezki dělá v Birdmanovi s kamerou, je neuvěřitelné.

Chlapectví – Z univerzálního hlediska nejosobnější film. Všichni jsme Mason. Když se Ellar Coltrane v posledním záběru na zlomek vteřiny podívá do kamery, ztotožnění je kompletní. Srdcovka.

Kmen – Na Art Film Festu byl pro mě zjevením. Fyzická katarze, kterou jsem si prošla, se sice při druhé a třetí projekci neopakovala, ale ten prvotní zážitek to neoslabilo.

Prodloužený víkendKate Winslet nikdy nebyla krásnější. Poctivá romantika se vším všudy. Jak za starých časů klasického Hollywoodu. Nechala jsem se unést a plakala jsem.

Sama nocí tmou – Audiovizuální slast.

Slídil Jakeovi Gyllenhaalovi stačí jeden pohled a dostane vás přesně tam, kam chce. Mrazivé.

Šťastné a veselé – Anna Kendrick jsem já a Joe Swanberg je můj druhý Richard Linklater. Loni Drinking Buddies, letos Happy Christmas… Jaký Swanbergův film budu mít v topce příští rok?

V nitru Llewyna Davise – Melancholická úvaha nad mladickými ideály, rozervaností a smyslem umělecké tvořivosti. Aneb přineste mi hlavu Oscara Isaaca. I s kytarou. Coeni na vrcholu.

Whiplash – Charakterová studie o puntičkářství, cestě přes mrtvoly a obětech na oltář génia a dokonalosti. Oscar pro J. K. Simmonse.

Zmizelá – Jak se poznají nejlepší režiséři? Že se jim hned na začátku kompletně oddáte, dobrovolně a zcela vědomě se necháte tahat za nos a od začátku do konce si to užíváte. A pak se k těm hrátkám opakovaně vracíte.

Dokumenty: 
Život Rogera Eberta – Inspirativní a upřímně dojemné.
Mistaken for Strangers – Music was my first love.
Seriály: Fargo, KnickTop of the Lake
České filmy: Cesta venDíra u Hanušovic, Krásno
OST: KnickSama nocí tmouV nitru Llewyna Davise
Filmové knihy:
zahraniční: Rob Stone: The Cinema of Richard Linklater: Walk, Don’t Run (Wallflower Press, 2013)
česká: Michael Omasta (ed.): Alexandr Hackenschmied. (Bez)účelná procházka (Casablanca, 2014)
Hudební objev: Jessy Lanza

Klára Feikusová

Nejlepší filmy:
Přežijí jen milenci (r. Jim Jarmusch)
Chlapectví (r. Richard Linklater)
Nick Cave: 20 000 dní na Zemi (r. Ian Forsyth, Jane Pollard)
Ida (r. Pawel Pawlikowski)
Grandhotel Budapešť (r. Wes Anderson)
Frank (r. Lenny Abrahamson)

Nejlepší seriály:
Fargo (FX)
2. řada Hannibala (NBC)
How To Get Away With Murder (ABC)
5. řada Boardwalk Empire (HBO)
2. řada In the Flesh (BBC 3)
2. řada Orange Is The New Black (Netflix)
2. a 3. řada Arrow (CW)
3. řada Sherlocka (BBC 1)
Looking (HBO)
Čtvrtá hvězda (Česká televize)

Jaromír Franta

Stejně jako loni se musím přiznat k nelibému faktu, že jsem leccos „zásadního“ nestihl. Zejména lituji prozatímní nezkušenosti s esejistickým Sbohem jazyku Jeana-Luca Godarda, spirituální Křížovou cestou Dietricha Brüggemanna, ukřičenou Mami! Xaviera Dolana a doposud neuzavřené zkušenosti se seriálem Fargo Adama Bernsteina. Určitě ale nebudu litovat, že jsem viděl:

Chlapectví od Richarda Linklatera. Film, u něhož jsem všechna poprvé zažíval podruhé. Do jisté míry se jedná o osobní záležitost. Mimo jiné i z důvodu, že k soundtracku přispěli Arcade Fire.

Interstellar od Christophera Nolana, v němž režisérovi odpustím i nějaké to klišé o lásce, která spasí svět. Oscarový film v tom nejlepším i nejhorším slova smyslu.

Na hraně zítřka od Douga Limana. Důkaz, že americký blockbuster může stále být originální, a zároveň sebeshazující, chvílemi až absurdní, a že Tom Cruise není tak špatný herec, a že si ten hate vlastně ani tak moc nezaslouží.

Nejhledanější muž od Antona Corbijna aneb film, zdatně pokračující v nastavené sérii le carréovských adaptací: svět bez hrdinů, pouze jen s věcně jednajícími workoholiky, kteří „dělají svět lepším“.

Zimní spánek od Nuriho Bilge Ceylana. Film dokazující, že je Ceylan všestranný umělec, a že jeho tvůrčí odvaha stoupá s každým dalším filmem. Zimní spánek je pravděpodobně nejkomplexnější režisérův film, čerpající nejen z Čechovových dramat, ale i z Bergmanovy ostrovní trilogie. Nejen tím, že soustředí několik mezilidských dramat do uzavřeného prostředí, ale i nabízejícím se genderovým čtením. Prostředí se stává do jisté míry divadelním jevištěm, v němž si chce muž či žena uzmout vlastní díl prostoru. Uznání Ceylanovi, že má na ploše 196 minut stále co říci, aniž by se zbůhdarma opakoval.

Zmizelá od Davida Finchera, u niž nepřekvapí naprostý chlad a sterilita a naopak překvapí míra humoru a vhodnost Bena Afflecka pro hlavní roli.

Seriál Temný případ od Caryho Fukunagy, jenž se stal zdaleka nejdepresivnější televizní kriminálkou poslední doby. Dílo, v němž se řešení případu stává frustrujícím natolik, že by leckterý divák nejraději našel uspokojení jen na dně plechovky Lone Staru. Cormac McCarthy je určitě hrdý.

Těsně pod vrcholem pak zůstává Grandhotel Budapešť Wese Andersona a Leviatan Andreje Zvjaginceva. Naopak zklamáním byly „pokračovací“ blockbustery, zejména dramaturgicky nezvládnutý Hobit: Bitva pěti armád Petera Jacksona a bohužel-už-akční Úsvit planety opic Matta Reevese.

Je třeba zmínit i další i události jako školní předmět Spiritualita ve filmu, který mi umožnil vidět opusy Andreje Tarkovského na plátně, dále jsem rád za cyklus Audiovize v brněnském kině Scala (zejména za projekce filmů Berberian Sound Studio, TRON: Legacy a Upstream Color), a vděčný jsem i Fokus Festu, předně za předpremiéru zmíněné Zmizelé a špionážní retro-dramatu Jeden musí z kola ven. Za zmínku stojí i Mezinárodní filmový festival dokumentárních filmů v Jihlavě a zejména krátký dokument s naprosto svébytným humorem František svého druhu, svérázné Lovu zdar! či nekompaktní, avšak formálně zvládnutý Gottland.

Nejvíce vyčerpávajícím snímkem se stal film Nepohodlný Fernanda Meirellese.

Milan Hain

Nejlepší filmové novinky:
Birdman
Chlapectví
Interstellar
V nitru Llewyna Davise
Život Rogera Eberta

Nejlepší filmy zhlédnuté v roce 2014 (bez ohledu na rok vzniku):
Fena (La Chienne, 1931)
Dr. Jekyll a pan Hyde (Dr. Jekyll and Mr. Hyde, 1932)
Westward the Women (1951)
This Is Cinerama (1952)
Motorista (Ajantrik, 1958)

Nejlepší hudební alba roku:
Blonde RedheadBarragán
Broken BellsAfter the Disco
Gardens & VillaDunes
InterpolEl Pintor
The War on DrugsLost in the Dream

Vít Chovanec

Nejlepší letošní celovečerní filmy:
Zimní spánek
Sils Maria
Černé uhlí, tenký led
Kmen 
Vlk z Wall Street
Další život mého otce
Grandhotel Budapešť
Vyšší moc

Nejlepší letošní dokumentární filmy:
Lovu zdar!
František svého druhu
Pulp
Cesta na nejbezpečnější místo na světě
Nick Cave: 20 000 dní na Zemi
Watchers of the Sky
Jáma
Danielův svět

Miloš Kameník

V následujícím výčtu uvádím české hrané filmy, které se objevily v distribuci. Nezahrnul jsem dokumentární filmy, protože jsem hned několik potenciálně pozoruhodných titulů dosud neviděl.

Cesta venP. Václav
Tři bratřiJ. Svěrák
KrásnoO. Sokol
Díra u HanušovicM. Krobot
VejškaT. Vorel
Fair PlayA. Sedláčková
Pojedeme k moři J. Mádl

Za zmínku ještě stojí celovečerní film Ondřeje Vavrečky nazvaný Mezi námi (2014) uvedený jen v několika málo kinech mimo oficiální distribuci, který odvahou experimentovat a schopností absorbovat sociální realitu do narativního rámce převyšuje většinu tuzemské tvorby.

Zahraniční filmy v tuzemské distribuci:
Nymfomanka 1,2L. von Trier
Grandhotel BudapešťW. Anderson
Vlk z Wall StreetM. Scorsese
Přežijí jen milenciJ. Jarmusch
Chlapectví – R. Linklater
Je muž, který je vysoký, šťastný?M. Gondry
LeviatanA. Zvjagincev
Divoké historkyD. Szifrón
Kmen M. Slaboshpitsky
Na hraně zítřkaD. Liman
první pod čarou: InterstellarCh. Nolan

Miroslav Libicher

Podobně jako v minulém roce si dovoluji bilancovat i přesto, že jsem stále velké množství nadějně vypadajících filmů z letoška nestihl (nebo neměl možnost) zhlédnout. Váha konstatování, že největší divácký zážitek mi přinesl Ceylanův Zimní spánek, je tak snižována faktem, že jde vlastně zároveň o jediný z vychvalovaných festivalových hitů, který jsem tento rok viděl.

Z mainstreamové hollywoodské produkce jsem naopak pochytil většinu zásadních kousků a mnoho z nich mě potěšilo – nejvíce zřejmě očekávaně precizní Zmizelá (r. David Fincher) a spielbergovsky působivá Godzilla (r. Gareth Edwards). S velmi kladnými pocity jsem ale odcházel i z některých poměrně kritizovaných filmů – mimo jiné z Úsvitu planety opic (r. Matt Reeves), druhého Amazing Spider-mana (r. Marc Webb), či Nolanova Interstellaru.

K největším letošním kinozážitkům musím také zařadit projekci restaurované (a do 3D převedené) verze kultovního indického westernu Sholay (1975, r. Ramesh Sippy), která zahajovala Festival bollywoodského filmu.

V kontrastu s nadšením z opětovného zhlédnutí této bollywoodské klasiky je bohužel můj pohled na indické filmy, které se dostaly do kin v tomto roce. Z nich nakonec jako nejlepší hodnotím velkolepou a zábavnou (byť nepříliš invenční) akční komedii Bang Bang! (r. Siddharth Anand), která se v Indii paradoxně dočkala dosti rozpačitého přijetí. Pochvalu uděluji i mezinárodně úspěšnému Cizímu obědu (r. Ritesh Batra), který si sice světovou premiéru odbyl již loni, ale teprve na konci letošního ledna se (jakožto první indický film po dvanácti letech) objevil i v českých kinech.

A když už jsme u těch restů z minula, nemohu nezmínit ještě originální koprodukční sci-fi Joon-ho Bonga Snowpiercer a zejména vynikající drama Metro Manila. Jeho režisérovi, talentovanému Britovi Seanu Ellisovi, se jako jednomu z mála západních filmařů podařilo natočit film z asijského prostředí, který je zároveň obdařen autenticky působící asijskou poetikou.

Úplně na závěr bych poděkoval letošní LFŠ za to, že ukončila období, kdy jsem ke své škodě přehlížel originální a groteskně černé komedie Álexe de la Iglesii.

Ondřej Pavlík

Všiml jsem si toho už v jiných bilančních zamyšleních, takže vím, že na tom nejsem sám a že tady nebudu přicházet s nečekanými objevy. Ale zmínit to stejně musím. Uplynulý rok se pro mě osobně stal symbolickým mezníkem ve vnímání jednotlivých typů audiovizuální produkce. Hranice mezi filmem, minisérií a seriálem se mi před očima rozplynula do nezřetelné skvrny. Dvojici zcela zásadních letošních počinů, Zimní spánek a Malýho Quinquina, od sebe dělí pouhé čtyři minuty stopáže. Oba svorně atakují hranici 200 minut, přičemž první je celovečerní film, druhý televizní minisérie. Jenže Dumontův komediálně-existenciální opus bylo možné na vybraných festivalech zhlédnout v ucelené, nepřerušované kinoverzi, zatímco Ceylanovu mnohovrstevnatou charakterovou studii bylo s určitým odstupem stejně tak snadné sledovat doma na libovolné obrazovce a podle potřeby si dělat přestávky, nebo si dokonce dílo kouskovat. Žijeme v trochu paradoxní době, ve které se filmy často netočí na filmovou surovinu a televizní seriály se nevysílají v televizi. Jak tuším v jednom z rozhovorů pronesl Steven Soderbergh, „všechno je to narativ.“

Zimní spánek (r. Nuri Bilge Ceylan) – Když Ceylan ve Vzdáleném přiznaně odkazoval na Tarkovského (včetně stylu), snad nikdo s tím neměl problém. U Zimního spánku se najednou řeší údajně přehnaná divadelnost, nebo dokonce „vykrádání“ Čechova. Přitom jde o stejně přiznané citace, navíc ve filmu, který nesmírně komplexně vypovídá (mimo jiné) o maskách a rolích, jež si sami vytváříme. Pro mě letos jediné filmové dílo, kterému jsem měl chuť se poklonit.

Křížová cesta (r. Dietrich Brüggemann) – Spirituální film roku, který postupně znejisťuje věřící i ateisty. Jestli Křížovou cestu někdy uvidí Slavoj Žižek, očekávám její zařazení do budoucího Perverzního průvodce.

Pod kůží (r. Jonathan Glazer) – Přestože Glazerův snímek místy působí ucouraně, je to pořád v pozitivním smyslu úkaz. Z čistě audiovizuálního hlediska tu dlouho nebyl výraznější film.

Ptáci a lidé (r. Pascale Ferran) – Film o hledání vnitřní svobody, který nebojácně kombinuje zcela protichůdné nálady a dokonale mu to vychází. Pozoruhodný počin už jen tím,  jak vybočuje z dnešních autorsko-uměleckých filmařských trendů.

Godzilla (r. Gareth Edwards) – Subjektivně nejpůsobivější letošní blockbuster, který ze mě po dlouhé době udělal žasnoucí děcko s pusou otevřenou dokořán. Mezi čím dál otravnější kupou sebeironických komiksovek na pokračování byl tenhle otevřeně nihilistický remake milým překvapením.

Dvojice esteticky nejkrásnějších filmů roku:
Jauja (r. Lisandro Alonso)
Grandhotel Budapešť (r. Wes Anderson)

Dva vynikající „horory“ s Jakem Gyllenhaalem, ten první psychosexuální, ten druhý thrillerově-upírský:
Nepřítel (r. Denis Villeneuve)
Slídil (r. Dan Gilroy)

Luton (r. Michalis Konstantatos) – Vytříbená studie společenských poklesků aneb jedeme v tom všichni. Překvapí tím,  jak se striktní, ale nesmírně promyšlený realismus nečekaně překlopí v typicky řecky „divnou“ metaforu.

Exhibition (r. Joanna Hogg) – Unikátní „architektonická“ vztahovka, která je zároveň upoutávkou na předchozí, poněkud přehlíženou (ale skvělou!) tvorbu britské režisérky.

Hermosa juventud (r. Jaime Rosales) – Divácky nejpřístupnější Rosalesův film, který zaujme hlavně nápaditým zapojením nových médií (sociálních sítí…) do vyprávění s výrazným společensko-kritickým přesahem.

Knick: Doktoři bez hranic (r. Steven Soderbergh) – Stylisticky opojné, autorské.
Malej Quinquin (r. Bruno Dumont) – Ohromně vtipné, zneklidňující, autorské.
Transparent (r. Jill Solloway) – Nejlepší letošní počin americké indie scény, v těsném závěsu Listen Up Philip od Alexe Perryho Rosse.

Hudba:
FKA TwigsLP1
ArcaXen
Blue DaisyPsychotic Love EP
Angel OlsenBurn Your Fire For No Witness
Marissa NadlerJuly
Lana del ReyUltraviolence
clipping.CLPPNG
Taylor McFerrinEarly Riser
Run the JewelsRun the Jewels 2
VesselPunish, Honey
Manon meurt – Manon meurt

Videohry:
Kentucky Route Zero Act I, II, III – Scénu s hudebním číslem „Too Late to Love You“ řadím mezi svoje největší herní zážitky.

Jana Jedličková

Filmový zážitek roku:
Hobit: Bitva pěti armád
Interstellar
Na hraně zítřka
The Normal Heart
Strážci galaxie

TV překvapení roku/The best of TV (TV sezony 2013/14, 14/15):
Outlander
How to Get Away with Murder
The 100
Halt and Catch Fire
Fargo
In The Flesh s02
Rectify s02
The Affair
Arrow s3
Hannibal s02
The Fall s02
The Leftovers
The Missing (2014)
Vikings s03
Až po uši
The Killing s04
Looking
The Honorable Woman
The Americans s02

Zklamání roku (nikoli the worst of!):
True Detective
Cirkus Bukowsky
Vinaři

TV geek roku:
Stephen Colbert moderující Hobbit: BOFA panel na comiconu v San Diegu / Stephen Colbert řídící interview se Šmakem

Pamětihodná TV událost roku:
finále Sons of Anarchy/Zákon Gangu
nový Doktor v Doctor Who/Pán času
vražda Joffrey Baratheona z Game of Thrones/Hra o trůny
změna strategie SyFy – konečně návrat k vysokorozpočtové sci-fi
Laverne Cox… no further comments needed
flashback Lorny Morello v Orange is the New Black s02
Steven Soderbergh goes to TV!!

Radek Neuman

1) Marvel vs. DC Comics
Plány na další pětiletku jsou vyzrazeny a čeká nás neskutečná smršť. Marvel ve třetí fázi proti sobě postaví Iron Mana s Kapitánem, Benedict Cumberbatch se představí jako Doctor Strange, čeká nás další týmovka Inhumans a vše zakončí třetí Avengers rozdělení na dva díly. Nezahálí ani DC Comics, který postupně představí všechny velké hráče (Aquaman, Flash, Wonder Woman a samozřejmě Batman se Supermanem) a poté je seskupí do týmovky Justice League (jak jinak než rozdělené védví). V titulní roli Zack Snyder.

2) Seriály
Do kina chodím už jen na vyloženě nejočekávanější filmy a na zbytek si zkrátka počkám. Čekání tak vyplní čím dál kvalitnější studiová tvorba, která se letos nadmíru povedla. Potěšil nejen zprofanovaný True Detective, ale především geniální Fargo, Knick nebo The Strain. Z již pokračujících by bylo hříchem nezmínit House of Cards, Sherlocka či zreinkarnovanou 24 s podtitulem Live Another Day. Úžasný rok pro seriály, a to jsem jich na tunu zapomněl.

3) Sony
Studio Sony je v krizi. Proto jim údajné „nahackování“ do jejich interních databází přišlo velmi vhod a začalo se mluvit o budoucnosti. Některé příspěvky dávají smysl a fanoušci by jejich realizaci kvitovali s povděkem (osud Spider-Mana), některé odtajněné informace jsou zase považovány za špatný vtip (crossover Jump Street s Muži v černém). Zajímavou „marketingovou kampaň“ dostala do vínku akční komedie The Interview, která si explicitně utahuje z vůdce Severní Koreje Kim Čong-una. Politické pozadí nakonec utnul Barack Obama, který se postavil za tvůrce a razantně odpověděl východním sousedům. Samozřejmě produkuje studio Sony.

4) Filmy mimo distribuci
Nikdy jsem jim nepřikládal tolik váhy jako letos. Filmy, které se nedostaly do českých kin jsem najednou začal brát jako alternativu k naleštěnému hollywoodskému produktu, kde se vypráví a natáčí mimo stanovené mantinely. Potěšilo mě, že stále ve filmovém řemeslu existuje invence a snaha vyprávět příběhy nekonvenčně a s pořádnou dávkou fantazie. Exemplárním příkladem budiž mindfuck Predestination či Whedonova příjemná bokovka In Your Eyes.

5) Knihy
Nejsem zarytý čtenář a populární bestsellery v čele s Hry o trůny, Hunger Games a Harry Potterem mě vždy míjely. Letos jsem však objevil norského autora se jménem Jo Nesbø a bylo vymalováno. Precizně vymyšlené detektivky se silným filmovým odérem mi dodaly naději, že kinematografie ještě má co vyprávět. Na Vánoce jsem dostal hodně chválenou Zmizelou, takže jsem zvědav i na tohle.

Vít Poláček

Rok 2014 byl výjimečně bohatý na skvělé filmy. Možná je to jen můj subjektivní dojem, protože se jich tolik dostalo (i díky různým festivalům – jako je Festival francouzského filmu, nový festival Be2Can, Asijský filmový festival, Ozvěny týdne kritiky v Cannes v pražském Ponrepu a dalších) do českých kin.
Pořadí není úplně rozhodující. Je spíše orientační.

Svět
1) Timbuktu (Mauretánie/Francie, režie Abderrahmane Sissako)
Archetypální pouštní příběh překvapuje formou, optikou pohledu na aktuální světové dění (postup islámských radikálů v africkém Mali) i nenápadností a přitom naléhavostí sdělení. Navíc neztrácí humor a analyzuje krutost a fundamentalismus bez exploatací a o to trefněji. Cannes hlavní soutěž.
2) Kukuřičný ostrov (Gruzie/ Německo/ Francie /Česká republika/ Kazachstán/ Maďarsko, režie George Ovashvili)
Na dřeň osekaný příběh o iniciaci, dospívání, času a půdě. Ovashvili důsledně nakládá s časem, krajinou a zobrazením práce. Hlavní soutěž Karlovy Vary. V české distribuci.
3) Utiš vodu (Japonsko/Španělsko, režie Naomi Kawase)
Intimní šintoistický film o lásce, umírání, ale hlavně o tom, že předkové žijí věčně ve svých potomcích. V málokterém filmu je to tak jednoduše a přitom živě vyjádřeno. Cannes hlavní soutěž.
4) Jauja (Argentina/ USA/ Nizozemí/Francie/Mexiko, režie Lisandro Alonso)
Pronásledování dvou uprchlíků nehostinnou a přitom fantastickou krajinou jižní Ameriky připomíná starou westernovou literaturu a svou mystičností se pomalu dostává do zásvětí. Dobrodružné a přitom meditativní. Un Certain Regard Cannes.
5) Příběh Marie (Francie, režie: Jean-Pierre Améris)
Skrz skutečný historický příběh o vzdělávání hluchoněmé dívky se Jean-Pierre Améris dostává až k otázkám po tom, co vlastně tvoří vztah rodič-dítě, co znamená jazyk a co je to lidská duše. A nepotřebuje k tomu nic víc než uvěřitelnost a klasické vyprávění. K zprostředkování emocí pak nemusí už ani moc tlačit na pilu. Zvláštní uvedení MFF Locarno. V české distribuci.
6) Torneranno i prati (Itálie, režie: Ermanno Olmi)
Jen 80 minut dlouhý snímek Olmiho vybrušuje to, v čem byl italský vypravěč mistrem. Každodennost vojáků za první světové války někde v tyrolských horách je budována drobnými detaily i precizní prací se zvukem. Olmi k tomu, aby diváka přenesl do války a ukázal její beznaděj, nepotřebuje ani přebujelý rozpočet, ani velkou akci.
7) Saint Laurent (Francie, režie: Bertrand Bonello)
Ukázka toho, jak se dá elegantně udělat životopisný film. Bonello opět přichází s ornamentální estétskou vizí, kterou naplňuje úvahami o hledání a ztrácení krásy, stejně jako o vyplňování prázdnoty. To vše důmyslně buduje z fragmentů večírků i každodenní práce. Cannes hlavní soutěž. V české distribuci od 2.1.
8) Zázraky (Itálie/Švýcarsko/Německo, režie: Alice Rohrwacher)
Pro nový film Alice Rohrwacher jsou nejvýstižnějšími slovy radost, obyčejnost a zázrak. V popisu jedné včelařské rodiny jsou hlavními devizami živé postavy a příběh spíše slouží k tomu, aby si divák užil jejich temperament, strach i údiv nad obyčejnosti zázraku. Stačí se jen dívat. Grand prix hlavní soutěže v Cannes. V české distribuci.
9) Dva dny, jedna noc (Belgie/Itálie/Francie, režie: Jean-Pierre Dardenne a Luc Dardenne)
Bratři Dardennové se vrátili k vlastnímu minimalismu s filozofickým přesahem. Jejich nový film se skládá většinou jen ze záběrů textur různých domů a stupňujícího se opakování prosby hlavní hrdinky a reakcí různých lidí na ně. Přesto nebo právě proto je až hmatatelně napínavý. Cannes hlavní soutěž. V české distribuci.
10) Malý bratr (Kanada, režie: Rémi St-Michel)
Na černobílý film nasnímaný popis dne problémového puberťáka a jeho mentora, který se chystá odjet. Mezi jejich blbnutím lze zahlédnout vztah i hlubší témata. To vše na 14 minutách. Program krátkých filmů z Týdne kritiků v Cannes.
11) Zimní spánek ( Turecko/Německo/Francie, režie: Nuri Bilge Ceylan)
Meditace nad dobročinností, morálkou a odpovědností toho, kdo drží v ruce bohatství, oslňuje prací s časem, krajinomalbou, exotickou vizualitou, konotacemi s klasickou ruskou literaturou a podmanivým tempem. Jeden z filmů, které se podobně jako třeba Bílá stuha nebo Život Adéle blíží ke kompozici literárního díla. Zlatá palma v Cannes. V české distribuci.
12) Operace Sunjatsen (Tchaj-Wan, režie: Chin-yen Yee)
Ukázka, že i sociálně kritický film může být zábavný. Tchajwanská komedie o partě kluků, kteří chtějí ukrást ze školního skladu sochu vůdce národa a prodat ji do sběru, aby mohli platit školné, kombinuje nečekaně humor a smutek. MFF v Singapuru.

ČR
1) Prach (režie: Vít Zapletal)
Absolventský film studenta katedry režie FAMU má světové parametry. Na pozadí zápletky o umírajícím otci rodiny nechává diváka bloudit v mikrosvětě jeho rodiny a pozorovat drobné detaily, které mohou a nemusejí skládat celkový obraz. Film je čistě nenávodný a přitom má jasný styl, který definuje zejména práce s časem a prostorem. Navíc klade transcendentální otázky. Předpokládám, že se na festivalech a v kinech doopravdy objeví až v novém roce.
2) Parádně pokecal (režie: Tomáš Pavlíček)
Hravé dílo, které se baví diváckým očekáváním, samotným vyprávěním i filmovou formou. A popisuje problémy s komunikací.
3) Cesta ven (režie: Petr Václav)
Návrat Petra Václava ukazuje až v naturalistických záblescích život současné romské ženy, která se snaží vydrápat ze dna. Pro mě je vrcholem snímku její setkání se zfetovaným příbuzným před diskotékou. Energie se tu potkává s beznadějí, krutost a strach s humorem.
4) Lovu zdar! (režie: Jaroslav Kratochvíl)
Dokumentární esej o fenoménu lovu. Vizuálně podmanivá a nenávodná.

Fair Play Andrey Sedláčkové, které považuji také za zajímavý film, pro střet zájmů do žebříčku nezařazuji.

Filmy, které jsem letos nestihl, ale těším se na ně.
1) Lucifer (Belgie, režie: Gust van den Berghe)
2) Danielův svět (ČR, režie: Veronika Lišková)
3) Fidelio, l´Odyssee de Alice (Francie, režie: Lucie Borleteau)
4) Bande de Filles (Francie, režie: Céline Sciamma)
5) The Better Angels (USA, režie: A. J. Edwards)
6) Tu dors Nicole (Francie, režie: Stéphane Lafleur)
7) Mr. Turner (Velká Británie, režie: Mike Leigh)

Jaroslav Stuchlý

Filmy: kinozážitků jsem letos neměl tolik jako obvykle, pravidelně sleduji rozšiřování universa se značkou Marvel (Captain America 2 i Strážci Galaxie se mimořádně povedli), svůj zatím nejlepší film uvedl David Ayer (Železná srdce), totéž se skoro podařilo i řemeslníkovi Antoinu Fuquovi (Equalizer). Výborné je Linklaterovo Chlapectví, stranou nemohu ponechat ani dva tuzemské filmy (už jen proto, že byly natočeny ve městě/regionu, odkud pocházím), a sice Krásno a Díra u Hanušovic. Ze zhlédnutých „festivalových“ snímků mi v paměti utkvěl stylizovaný dokument o Nicku Caveovi.
Osmi filmy jsem také letos divácky „dorazil“ sérii Zatoichi (25 snímků v rozmezí let 1962–973 s fenomenálním Shintaro Katsuem).

Televize (seriály): z domácí tvorby musím zmínit seriál Život a doba soudce A.K. a dokončení cyklu České století, ze zahraniční samozřejmě Temný případ a Knick. Také jsem se konečně dostal k historické minisérii John Adams a (právem) opěvovanému Perníkovému tátovi. Potěšilo i zařazení třetí řady dánského Zločinu na ČT2 ve sledovatelném čase. Naopak nepotěšila pauza (prosinec 2014 – březen 2015) v uvádění Agents of S.H.I.E.L.D, ale chápu, že dějově to musí ladit s uvedením druhých Avengers.

Knihy: z nové filmové literatury jsem teď přečetl pouze Lekce filmu (což je zajímavá kniha), z komiksů mě nejvíc zaujaly legionářská Svoboda! a začátek série Skalpy, nic se ale letos nevyrovnalo strhujícímu čtenářskému zážitku, jaký představovaly třísvazkové Paměti profesora Václava Černého.

Kultura obecně: velkou radost mám z úspěšných premiér letošní sezóny šumperského divadla (odrážíme se ode dna) a příjemné bylo i ve velkém stylu pojaté pódiové loučení Monty Pythonů.

Nikol Šustrová
Filmové srdcovky 2013/2014:
Klub poslední naděje (Jean-Marc Vallée, 2013)
Přežijí jen milenci (Jim Jarmusch, 2013)
Železná srdce (David Ayer, 2014)
Zmizelá (David Fincher, 2014)
Walter Mitty a jeho tajný život (Ben Stiller, 2013)
Seriálové srdcovky:
Faking It (created by Dana Min Goodman & Julia Wolov, 2014)
Kancelář Blaník (Marek Najbrt & Bohdan Sláma, 2014)
Sherlock – Season 3 (created by Mark Gatiss & Steven Moffat, 2014)
Switched at Birth – Season 3 (created by Lizzy Weiss, 2014)
Filmová zklamání:
Strážci Galaxie (James Gunn, 2014)
X-men: Budoucí minulost (Bryan Singer, 2014)
Interstellar (Christopher Nolan, 2014)
Lucie Zubková

Nejlepší film: Chlapectví (r. Richard Linklater)
Nejzábavnější film: The LEGO Movie (r. Phil Lord, Chris Miller)
Největší srdcovka: The Disappearance of Eleanor Rigby: Him/Her (r. Ned Benson)
Nejlepší blockbuster: Edge of Tomorrow (r. Doug Liman)
Nejneuchopitelnější film: Borgman (r. Alex van Warmerdam)
Nejpřeceňovanější film: Kmen (r. Miroslav Slaboshpitsky)
Největší zklamání: Interstellar (r. Christopher Nolan)

Nejlepší seriál: True Detective
Nejvíc šokující (podzimní) seriálové finále: The Walking Dead (epizoda 5×08)
Nejlepší rebuild: Homeland (4. série)
Nejpřeceňovanější seriál: Top of the Lake
Největší zklamání: The Following (2. série)

Nejlepší objev staršího díla: This is England

Veronika Zýková

Filmy, série a seriály 2013/2014:
Zimní spánek (r. Nuri Bilge Ceylan)
Chlapectví (r. Richard Linklater)
Nick Cave: 20 000 dní na Zemi (r. Ian Forsyth, Jane Pollard)
V nitru Llewyna Davise (Ethan a Joel Coenovi)
Klub poslední naděje (r. Jean-Marc Vallé)
[edit: Slídil (r. Dan Gilroy)]
Ztracený případ (r. Roman Štětina)
Návrat do Adriaportu (r. Adéla Babanová)
Cesta ven (r. Petr Václav)
Pojedeme k moři (r. Jiří Mádla)
Maria Stock (r. Jan Březina)
Jáma (r. Jiří Stejskal)
Kateřina Šedá: Jak se dělá mýtus (r. Jan Gogola ml.)
Danielův svět (r. Veronika Lišková)
Dál nic (r. Ivo Bystřičan)
Parádně pokecal (režie: Tomáš Pavlíček)
Boles (r. Špela Čadež)
Karpopotnik (r. Matjaz Ivanisin)
Hledání Vivian Maier (r. John Maloof, Charlie Siskel) – spíš pro fascinující subjekt než zpracování dokumentu

Malej Quinquin (r. Bruno Dumont)
Homeland – 4. řada (r. různí) – už za to neuvěřitelně zručně dávkované napětí v této řadě
The Fall – 2. řada (r. Allan Cubitt) – Stella (Gillian Anderson) je snad v každém záběru žhavá jak rozpálený karabáč, ale ani to neodvede pozornost od krkolomností, kterých se tvůrce bohužel nevyvaroval. Jsem zvědavá, jestli 3. řada bude o něco lepší, i tak stále vysoký nadprůměr.
Temný případ (r. Cary Fukunaga, Justin Lin) ne bez výhrad, ale přesto sugestivní záležitost
Rick and Morty
(r. Pete Michels)
Kancelář Blaník (r. Marek Najbrt, Bohdan Sláma)
Čtvrtá hvězda (r. Jan Prušinovský, Miroslav Krobot)
České století (r. Robert Sedláček)
Život a doba soudce A. K. (r. Robert Sedláček)

+ krátkometrážní a středometrážní:
Anatomie pavouka (r. Vojtěch Kiss)
Vánoce u Todyho (r. Josef Pres)
Nový druh (r. Kateřina Karhánková)

Komiksy:
série Mýty (Fables), kterou vydává CREW
Kasta metabaronů Alejandra Jodorowského a Juana Giméneze
Komiksové ztvárnění nejlepšího dílu z Českého století: Zabíjení soudruha (Vojtěch Mašek, Pavel Kosatík) + dost se těším, až si přečtu první část nové trilogie dua MašekBaban Thea a papouščí muž.

Hudba:
Black MetalDean Blunt + jeho hypnotický koncert v Olomouci v rámci PAFu
Poslech dvou alb Johna Granta: Queen of Denmark (2010) a Pale Green Ghosts (2013) + potvrzení jejich kvality při poslechu několika živáků (bohužel jen on-line).
Everybody DownKate Tempest
Plus mě potěšily některé písně z nových (povedených) alb Lenky Dusilové (mj. Tětiva) a Anety Langerové (obzvlášť Bříza).

Videohry:
The Vanishing of Ethan Carter – „weird fiction horror game“
J.U.L.I.A. Among the Stars – sci-fi adventura Jana Kavana a Lukáše Medka se skvělou hudbou
Jazzpunk – výborná intertextová šílenost se spoustou miniher, jen pozor – způsobuje nevolnost (opravdu)
Uncanny Valley
(demo) – pixelová hororová záležitost se spoustou lekaček, která svým zasazením do opuštěné rozlehlé budovy potěší nejen milovníky kultovního filmu Osvícení, už se těším na plnou verzi, to bude peklo :o) Rozpixelované hry frčí a pro žánr hororu jsou ideální. Celkem povedenou strašidelností jsou třeba čtyři epizody The Last Door.

Událost:
Výstava věnovaná Stanleymu Kubrickovi v Krakově.

jazzpunk01

Jazzpunk

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 636

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/2020/corded-handheld-vacuum-cleaner-eraclean-stick-handheld-vacuum/
/25fps.cz
Zpět nahoru