2012: Redakční bilancování

Stejně jako v minulém roce přinášíme bilancování, ve kterém se redaktoři a spolupracovníci 25fps vyjadřují k nejlepším (nejen) filmovým počinům uplynulého roku. Opět se nejedná o klasické filmové TOP 10, ale do výběrů jsou zařazeny také seriály, filmové akce, publikace a další zážitky, které nás oslovily.

Budeme rádi, když nám napíšete do komentářů pod tento článek nebo na Facebook zprávu, jaké byly vaše největší kulturní zážitky roku 2012. Děkujeme, že náš časopis čtete a přejeme vám v tomto roce všechno dobré a co nejméně filmových i mimofilmových zklamání.

A protože byl pro 25fps rok 2012 jubilejní a plný změn, dovolte nám malé shrnutí – 25fps oslavila 5 let své existence: V minulém roce jsme publikovali 374 článků, z toho 38 v anglickém jazyce. Uveřejnili jsme mj. 32 rozhovorů (česky a anglicky) a uspořádali 7 soutěží. Facebookové stránka 25fps má již přes 1000 fanoušků, pokračujeme ve spravování účtu na Twitteru a YouTube a nově jsme začali pečovat o profil na SoundCloud, kam umisťujeme podcasty k článkům.

Představili jsme novou vizuální identitu (viz http://25fps.cz/2012/nova-vizualni-identita/), kterou pro nás vytvořil Bohdan Heblík (www.kofila.com). Nové logo se již objevilo na Přehlídce animovaného filmu a při dalších příležitostech (akce Press Start vol. 3, plakát k dokumentu Pevnost). V neposlední řadě jsme v redakci přivítali několik posil, které vnesly do fungování časopisu nové impulzy. Snad vás i nás tedy čekají světlé zítřky. Nechme se překvapit…

Jana Bébarová

Nejlepší novinky: Anna Karenina, Argo, Final Cut – Dámy a pánové, Láska, Laurence Anyways, Magic Mike; české: Láska v hrobě, Okresní přebor, Pevnost, Polski film, Ve stínu
Další velmi silné zážitky: Až vyjde měsíc, Pí a jeho život, Sinister, This Is Not a Film
Nejpřeceňovanější novinky: Atlas mraků, Avengers, Bídníci, Hobit, Holy Motors, Hunger Games, Kronika
Nejlepší TV seriál: Homeland
Nejlepší filmové akce: Noir City v San Franciscu, prohlídka studií Warner Bros v LA a opakovaná návštěva Universal Parku tamtéž (kdo by řekl, že mě nejvíc strhne Transformers: The Ride), noirová výstava ve filmovém muzeu ve Frankfurtu
Filmové publikace, které mě loni nejvíce nadchly: Peter Bogdanovich – John Ford (1967;1978); Samuel Fuller, Christa Lang, Jerome Henry Rudes – A Third Face. My Tale of Writing, Fighting, and Filmmaking (2002); Nathaniel Rich – San Francisco Noir (2008)

Jaromír Franta

Moje osobní top za rok 2012:
Argo – skokan roku, Affleck se pochlapil a naučil se vyprávět (!)
Cosmopolis – absurdita roku, ze které mi utkvělo (nejen) výborné herectví Roberta Pattinsona
Diktátor – Sacha Baron Cohen se strefuje vším a do všech
Holy Motors – cinefilní průvodce, jehož pravidla hry jsem přijal a naplno si ho užil až při druhé projekci
Láska – Haneke nekompromisní i o umírání
Laurence Anyways – všechny motivy z předchozích Dolanových filmů spojeny do významově nesmírně rozevřeného celku
Temný rytíř povstal – ne nejlepší ze série, ale stále našlapaný a komplexní blockbuster
Osobní zásadní okamžiky roku: objevení Wese Andersona, Nuri Bilgeho Ceylana a seriálu The Wire – Špína Baltimoru
Mé objevené úchylky: normalizační kinematografie a letošní animovaný počin Piráti!
Zklamání roku: sedmá řada Dextera – už mu začínám přát probuzení pod několika vrstvami igelitu

Milan Hain

Filmová novinka roku: Final Cut – Dámy a pánové (Final Cut – Hölgyeim és uraim, 2012, režie György Pálfi)
Nejlepší filmy zhlédnuté v roce 2012 (bez ohledu na rok vzniku): Wings (1927), Na západní frontě klid (All Quiet on the Western Front, 1930), O myších a lidech (Of Mice and Men, 1939), High Wall (1947), Unfaithfully Yours (1948), Zrodila se hvězda (A Star Is Born, 1954), Správce Sanšo (Sanshô dayû, 1954), Home from the Hill (1960), Harlan County, U.S.A. (1976), Svět (Shijie, 2004), Max a maxipříšerky (Where the Wild Things Are, 2009)
Nejlepší TV pořad: Homeland (stejně jako loni)
Publikace hodné doporučení: Mark Shiel – Hollywood Cinema and the Real Los Angeles; Brian Taves – Thomas Ince: Hollywood’s Independent Pioneer; Ethan de Seife – Tashlinesque: The Hollywood Comedies of Frank Tashlin; David T. Johnson – Richard Linklater a mnoho dalších
Filmová akce roku: festival Noir City v San Franciscu, leden 2012

Andrej Chovanec

Najlepšie filmy
Cosmopolis (David Cronenberg) – Svetlo, naliehavosť a jednoduchosť.
Like Someone in Love (r. Abbás Kiarostamí) – Svetlo, voľnosť a jednoduchosť.

Udalostí, za ktoré vďačím
Návšteva Abbása Kiarostamího na Letnej filmovej škole a retrospektíva jeho filmov.
Uvedenie filmu La folie Almayer (Chantal Akerman, 2011) na festivale Ostrava Kamera Oko.

Výročia alebo úmrtia osobností
100 rokov od narodenia Jiřího Trnku (24.2.) a retrospektíva jeho filmov v pražskom Ponrepe.
25. 2. zomrel herec Erland Josephson.
21. 3. zomrel scenárista Tonino Guerra.
80 rokov od narodenia Andreja Tarkovského (4. 4.) pripomenulo kino Ponrepo programom Po stopách Stalkera, ktorý nezahŕňal len retrospektívu filmov, ale aj prednášky o tejto zásadnej osobnosti. Česká televize vysielala dokument Vzpomínky na Andreje Tarkovského (Georgis Agathonikiadis, 2007).
100 rokov od narodenia Michelangela Antonioniho (29. 9.). Ponrepo si pripravilo cyklus projekcií jeho filmov: Michelangelo Antonioni – Napříč pustinou. Česká televize vysielala Červenú pustatinu (1964) a Zabriskie Point (1970).

Najhorší film
The Dark Knight Rises (Christopher Nolan) – Návrat nefotogenického, ťažkopádneho plastu.

Jana Jedličková

The Best of TV 2012:
Spartacus Vengeance
Being Human (UK)
Homeland
American Horror Story
Mad Men
Hell on Wheels
Underbelly
The Killing
Lovci duchů
Pravá krev
Zákon gangu
The Walking Dead

Zklamání: Battlestar Galactica: Blood & Chrome, Once Upon a Time – 2. sezona, Revolution, Newsroom, Last Resort
Překvapení roku: Spartacus Vengeance, Elementary, Základka
Filmové zážitky: Atlas mraků, Hobit, The Perks of Being a Wallflower, Cabin in the Woods, Skyfall

Jan Jendřejek

Nejlepší filmy roku (vybírám pouze z českého písečku):
Okresní přebor – Poslední zápas Pepíka Hnátka (Jan Prušinovský) – rozhodně komedie roku (jedna z nejlepších porevolučních). Snad se tento trend spolupráce s TV prosadí trochu více. I když má film své mouchy (převážně v epizodičnosti), je posílen režisérským vedením skvělých herců.

Polski film (Marek Najbrt) – především za odvahu a celkové uchopení tohoto „experimentu“. Film zřejmě nesedne každému, ale již dlouho se neobjevilo na české scéně něco podobného.

Příliš mladá noc (Olmo Omerzu) – překvapivě zralý debut, či spíše magisterský film FAMU. Byl jsem velmi překvapen prostředím a herci, kteří jsou umně podpořeni poetikou filmu. Snad se Omerzu neztratí a nezabředne do českého podprůměru.

Zklamání roku:
Čtyři slunce (Bohdan Sláma) – není to nejhorší film roku, ale obrovské zklamání. Jak napsal recenzent Jaroslav Sedláček: „Čtyři slunce ve dvou příbězích, které se ne a ne protnout.“

Průšvih roku:
Pokračující tvorba Tomáše Magnuska (Bastardi 3 a Školní výlet) a také amatérské filmy v českých kinech za plné vstupné (Poslední výkřik, Příběh z periferie ad.)

Miloš Kameník

Uvádím filmy pouze z české distribuce roku 2012. České filmy uvádím zvlášť, protože o nich mám komplexnější přehled.

TOP 10 – zahraniční
1. Rozchod Nadera a Simin
2. Le Havre
3. Faust
4. Holy Motors
5. Den zrady
6. Až vyjde měsíc
7. Stud
8. Kluk na kole
9. Divoši
10. Je to jen vítr

TOP 10 – české
1. Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid
2. Dva nula
3. Polski film
4. Hra o kámen
5. Váňa
6. Příliš mladá noc
7. Odpad město smrt
8. Pevnost
9. Soukromý vesmír
10. Cesta do lesa / Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka

Martin Kudláč

Rok 2012 bol pestrý na filmové diela. Podobne ako predchádzajúci. Tradične jestvuje základný filmový korpus, povinné pozeranie, obsahujúci diela ako Holy Motors, Láska, Za kopcami, Hon, Raj: Láska, Tabu a podobne. Osobne by som radšej upriamil pozornosť na menšie, o to však pozoruhodnejšie minuloročné diela snímky:

L (r. Babis Makridis) – Holy Motors na grécky spôsob s enormnou dávkou Franza Kafku, Alberta Camusa a Samuela Becketta. Muž a jeho auto v existenciálnom zápase o vlastnú identitu.

The Legend of Kaspar Hauser (r. Davide Manuli) – Podarená resuscitácia pseudo-undegroundového filmu adaptáciou obskúrneho európskeho mýtu. Davide Manuli patrí medzi autorov tzv. New Italian Cinema, avšak vyčlenil sa predovšetkým idiosynkratickým štýlom. Absurdné a miestami surreálne objavenie mesiáša a jeho ceste k spáse prostredníctvom DJ-ingu.

Black & White & Sex (r. John Winter) – Statický film tvorený prestrihmi medzi tromi kamerami vo vyprázdnenom filmovom ateliéri. Spočiatku castingové video postupne sa metamorfujúce do pseudodokumentu, travestie na moralitu, vyúsťujúci vlastne do nesentimentálnej romance s leitmotívom bigotnej a spiatočníckej bivalentnej kategorizácie na dobré a zlé, čierne a biele. Mylnosť tohto názoru sa vyvracia prostredníctvom účinného civilizačného nástroja, kopulácie, respektíve prostitúcie. Avšak iba verbálne, čím sa potvrdzuje sila a potreba príbehov (mýtov) podporená práve ekonomickým filmárstvom a silnou pozíciou rozprávača, ktorým paradoxne nie je režisér, nakoľko ten sa stáva mierne submisívnou obeťou.

Wrong (r. Quentin Dupieux) – Mr. Oizo je čudák, ale treba uznať, že za svojou excentrickou poetikou si skalopevne stojí, ba čo viac i producenti, a pokračuje v podivnom pseudoavantgardom manifeste a džiháde (dekonštrukcii) proti lineárnej narácii v surreálne deformovanej podobe filmového hybridu detektívky a sitcomu. Ave opera aperta!

Boy Eating the Birds Food (r. Ektoras Lyzigos) – Gréci si vydupali pozornosť na festivalových okruhoch. Podobne aj Ektoras Lyzigos v minimalistickej adaptácii románu Knuta Hamsuna Hunger (1890). Chlapec pojedajúci vtáčí zob, bojujúci o svoje miesto v kapitalisticky orientovanej spoločnosti, v systéme, kde determinantom sociálneho statusu a identity sú hmotné statky. A navyše robiaceho všetko pre to, aby jeho veselý štebotavý kamarát nezomrel od hladu. Hľadanie stratenej nádeje v hypnotickom štýle poetického realizmu podobného súrodencom Dardennovcom.

Ape (r. Joel Potrykus) – Život podľa mladého a chudobného komika. Spočiatku to vyzerá ako oneskorená komédia invokujúca poetiku „flákačov“ a zamrznutej puberty (ergo revízia žánru coming-of-age), ale zvrtne sa vo faustovskú výpoveď o vzoprení sa zdražujúcej káblovke a ovocnému drinku. Vtipné a výstižné metafory o utláčaní ako aj známe parafrázy katapultuje do centra záujmu neprehliadnuteľná DIY estetika prekračujúca rámec maniery a zároveň aj baudelairovský punc lyrizmu presakujúci naprieč celým filmom.

Rok 2012 bol bohatý na množstvo pôsobivých filmov, medzi ktoré rozhodne patria Berberian Sound Studio, Leones, Thursday Till Sunday, Somebody Up There Likes Me, Egg and Stone, Not in Tel Aviv, Southwest…

V roku 2013 zostávajú ešte minuloročné resty, ktorým by bolo hriechom nevenovať zrakovo-recepčný aparát: The Master (PTA), Blancanieves (Pablo Berger), Raj: Viera (Ulrich Seidl), Post Tenebras Lux (Carlos Reygadas), Vanishing Waves (Kristina Buozyte).

Miroslav Libicher

Jsem především rád, že byl minulý rok relativně úspěšný pro indický film. Díky náhlému a nečekanému probuzení nezávislé tvorby byly po delší době indické filmy dobře zastoupené na velkých světových festivalech a budily pozornost zahraniční kritiky. Pokračuje taktéž prospěšná snaha restaurovat a znovu vydávat starší kanonická díla. Díky projektu Cinemas of India se na DVD poprvé objevily filmy významných tvůrců formátu Maniho Kaula či Saeeda Aktara Mirzy, což muselo nutně potěšit každého fanouška se zájmem i o tu nekomerční část indické produkce.

Populární tvorba zase byla oproti minulým letům žánrově bohatší a kvalitnější. Je stále pozorovatelné, že se těžiště filmařské kreativity posouvá více na jih, a tak byla zejména u vysokorozpočtových bollywoodských projektů patrná pokračující „drávidizace“, v rámci níž hindští tvůrci přebírají postupy silně extravagantních jižních kinematografií. Na druhou stranu zaznamenává úspěch stále více menších, realističtějších (a svou povahou vlastně také „západnějších“) snímků, kam můžeme zařadit třeba politický thriller Shanghai (r. Dibakar Banerjee), gangsterskou ságu Gangs of Wasseypur (r. Anurag Kashyap) nebo třeba roztomilou melodramatickou komedii English Vinglish (r. Gauri Shinde).

Já si ovšem nejvíce cením řemeslně poctivé a úžasně vynalézavé Eegy (r. S. S. Rajamouli), propracovaného thrilleru Kahaani (r. Sujoy Ghosh) a velice efektního masala-movie Agneepath (r. Karan Malhotra), v němž se upomíná na bollywoodskou estetiku 80. a 90. let. No a rozhodně také nelituji výletu do Vídně na premiérové představení Agenta Vinoda (r. Sriram Raghavan).

Z loňské české distribuce mě nejvíce zaujaly filmy Válečný kůň (r. Steven Spielberg), Argo (r. Ben Affleck), Temný rytíř povstal (r. Christopher Nolan) a Je to jen vítr (r. Bence Fliegauf).

Oceňuji taktéž zrod Festivalu íránského filmu, Dnů palestinského filmu a jiných podobných akcí rozšiřujících naše kulturní obzory.

Marie Meixnerová

V rámci letošního bilancování uhnu opět poněkud stranou a budu se snažit zohlednit oblasti, jež se patrně v žebříčcích ostatních redaktorů nevyskytnou.

Rok 2012 jsem totiž mnohem spíše než v kinosále nebo před televizí strávila úvahami o statičnosti pohyblivého obrazu, ztrátě aury televizního média a dopadu užití HD kamery na podstatu audiovizuálního díla, toulkami po galeriích a zevlováním u počítače – a od toho se bude také odvíjet můj výběr letošních highlightů.

Jednoznačně nejgeniálnější instalací ve fyzickém prostoru pro mě byl Richard Loskot v žilinské neologické synagoze (KINEČKOvystavuje: Richard Loskot. Fest Anča: neologická synagoga v Žilině. Žilina, Slovenská republika. 28. 6. – 1. 7. 2012. Kurátorka: Katarína Gatialová.)

Nejlepší výstavy jsem zase zažila na síti, těch ale bylo tolik, že je to na samostatný článek. Vyzdvihuji proto květnovou Print Fiction (http://printfiction.net/exhibition.html, Kurátor: Michael Alfred) a červnovou Speed Show Watch Me Watching (speedshow.net, Kurátor: curatingyoutube.net).

Top tenky on-line výstavních prostor nebo jednotlivých děl se ale raději nedopouštím; bylo by jich zkrátka příliš. (Dobře dobře, Curiosity and Opportunity: Next Best Thing To Being There Katji Novitskove, Higher Education Jaakka Pallasvua, Best Wall Cover Kamilii Kard a Anamorvista Constanta Dullaarta alespoň zmíním, ale našly by se desítky, možná stovky dalších nejlepších děl roku 2012).

Za největší počin ale považuji ArtStack (http://theartstack.com), Web 2.0 platformu pro organizování a sdílení vizuálního a audiovizuálního umění (odteď mnohem méně hodin strávených na tumbleru). Něco mezi facebookem a pinterestem, spousta legrace.

Co se týče festivalů, měla jsem obrovskou radost z jízdy, jakou předvedli čeští umělci pracující s výrazovými prostředky internetového umění v rámci své hromadné prezentace Možná je tma, ale já ji nevidim. Po stopách současného českého net artu na letošní Přehlídce animovaného filmu. Jejich vystoupení (sestávající většinou z nezřízených performancí) před přetékajícím sálem je k nezapomenutí a patrně vejde do dějin českého netartu.

Z publikačních počinů mě na začátku roku nadchl Linear Manual (TLTRPreẞ & PAF), na konci roku Junk Jet N°6: Here and Where (igmade.edition) a někde uprostřed 19. číslo časopisu Fotograf věnované fotografii a filmu.

A rozhodně je zde na místě vyzdvihnout také počin pedagogický – mám na mysli přednášku Martina Čiháka o experimentálním filmu, kterou pronesl na jaře na půdě Katedry filmových, divadelních a mediálních studií FF UP. Ve srovnání s jinými – letos chvályhodně četnými – přednáškami externích pedagogů, odborníků z praxe či prestižních zahraničních hostů, které bylo možno v průběhu roku 2012 na půdě filosofické fakulty navštívit, Čihák jednoznačně exceloval. Je jen škoda, že špičkoví odborníci s takovýmto pedagogickým potenciálem do Olomouce nepřijíždějí častěji. V této spojitosti se však musím velmi pozitivně vyjádřit ke spolupráci KDFMS a výzkumného projektu mediabaze.cz a jejich fundované práci se studenty. Jejich blokové semináře sice patří k těm nejnáročnějším, ale také k nejplodnějším předmětům, které může člověk během studia filmové vědy absolvovat.

A aby mě zbytek redakce nenařkl, že jsem úplně zanevřela na film, ten Polski byl docela fajn. A v televizi jsem si užila Sherlocka. Filmu zdar.

Radek Neuman

1) Marvel vs. DC Comics – minulý rok pouze nastartoval megafilmy, co se na nás budou řítit v příštích letech… komiks momentálně vládne Hollywoodem a je mu věnována stoprocentní péče
2) Videoherní adaptace – pár filmů z videoherní estetiky čerpalo, natvrdo ale bylo oznámeno několik projektů vycházejících přímo z videoherních předloh – a co víc, mající za sebou zvučná jména (Hardy, Fassbender)
3) 48fps – spousta kontrovezních prohlášení a velké pře o to, jaký význam má zvýšení snímkové frekvence – technologickou evoluci nejde zastavit
4) Ve stínu skoro na Oscarech – každý patriot musel být hrdý, že to český film zase dotáhl v mezinárodním žebříčku tak daleko, byť ne nejdál
5) Spousty skvělých filmových zážitků – psát tu o nej filmech by bylo na dlouho… obecně skvělý rok

Ondřej Pavlík

Filmy jako kdyby se v loňském roce začaly vyčerpávat oněmi zdrcujícími vizemi konce světa (Melancholia, Turínský kůň) a obrátily se místo toho do sebe, ke svojí vlastní podstatě. Takzvaná metafikce (fikce o fikci, film o filmu) totiž charakterizovala mnoho výrazných filmů roku 2012; alespoň tedy ty, které nakonec i já sám považuji za divácky nejzásadnější. Je mi jasné, že tento soupis projde časem určitou změnou (jen za posledních čtrnáct dní mi do něj promluvily dva filmy), ale s tím dokážu žít.

Holy Motors (r. Leos Carax) – Naprosto odvázaná, až anarchistická radost z filmu. Caraxův jedinečný snímek nostalgicky teskní po minulosti, ale zároveň se jí nenechává spoutávat a naopak nabízí nekompromisní vizi: životní odyseu vměstnanou do jednoho dne, příběh kinematografie a člověka.

Tabu (r. Miguel Gomes) – Další snímek, který „krasosmutní“ po době minulé. Tabu ovšem ukazuje film také jako médium osobní a společenské paměti. Stesk po němém černobílém vyprávění se mísí se vzpomínkami na mládí, vzpomínky na Afriku jsou utvářené filmy. Ztracená kolonialistická minulost Evropy jako kdyby stále představovala trauma, ze kterého se kontinent nedokázal plně vymanit. Skvostná kamera, poetický voiceover, jemný humor, nejkouzelnější film roku.

Cosmopolis (r. David Cronenberg) – Pořádně černá absurdní komedie, nečekaně vtipný film. Cosmopolis je dokonalým filmem o krizi kapitalismu, elegantně, a snad i mimochodem, zrcadlícím jeho současný stav: na systém míří nabitá zbraň, ale výsledek je nejistý. Snímek s nejlepším posledním záběrem.

Atlas mraků (r. Lana & Andy Wachowski, Tom Tykwer) – Zamilovaná pocta velkým příběhům všech druhů a tvarů, upřímná óda na sílu vyprávění. Z hlediska adaptace jde podle mě o ideální případ, kdy si jde film svou vlastní cestou, a nabízí tak zcela jiný zážitek než čtení předlohy.

Laurence Anyways (r. Xavier Dolan) – Pure art. Překvapivé je, že hipster Dolan tentokrát nesahá po ironickém odstupu a svoje „manýristické“ výstřelky ospravedlňuje nahrávanou výpovědí hlavního hrdiny. Překvapivé je i to, že nejde o bůhvíjak radikální nebo provokativní queer film, ale o nekonvenčně pojatou heterosexuální romanci.

Je to jen vítr (r. Bence Fliegauf) – Spoiler: Není to jen vítr. Ale vážně, i když si odmyslíme společenský přesah Fliegaufova snímku, který z nej v očích mnoha dělá nejzásadnější počin roku, je to pořád mistrná ukázka vytváření filmového napětí.

Klip (r. Maja Milos) – Řadě diváků Klip připadal samoúčelný. Není. Jen důsledně zpracovává zvolené téma a neuhýbá v momentech, u kterých by méně odvážní tvůrci zaváhali. Energická, trochu perverzní a ve svojí podstatě tragická studie teenagerské odosobnělosti.

Pár filmů nápaditě pracujících s béčkovou estetikou:

Zkrat (r. Steven Soderbergh) – Ryzí Soderbergh. Kritiky bývá častěji vyzdvihován Magic Mike za jeho komentář k hospodářské krizi, ale Zkrat je dle mého formálně podvratnější a celkově více nesmlouvavý. Ten film si, stejně jako jeho protagonistka, dělá co chce a nebere ohledy na okolí (čest výjimkám). Soderberghovo rebelování proti těm nejzákladnějším konvencím je nepřehlédnutelné.

The Tall Man (r. Pascal Laugier) – Nejlepší letošní horor v uvozovkách, překonávající v mých očích i oslavovanou Chatu v horách. Laugier po drastických (ale rovněž vynikajících) Mučednících ubral na násilnostech, ale informace dávkuje pořád mistrovsky. Nesmírně chytrý film, který se zprvu pouze maskuje za derivativní žánrovku a poté nutí diváka opakovaně přehodnocovat názor na postavy.

Dredd (r. Pete Travis) – Famózní připomínka béčkového retra à la Robocop obohacená o „artové“, ale vždy důsledně motivované slow-mo záběry a halucinační snové sekvence. Akční film ohlodaný na samou dřeň, po celou dobu bezchybně šlapající v pomalém, ale energickém rytmu.

Resident Evil: Odveta (r. Paul W. S. Anderson) – Dekonstruktivní pop art, který ukazuje sílu a potenciál sequelů. Film zcela oproštěný od klasického filmového vyprávění, těžce inspirovaný logikou a typickými znaky videoher. Takřka avantgardní dílo.

Nejlepší filmy natočené v roce 2011, ale viděné zkraje roku 2012: Jeden musí z kola ven (r. Tomas Alfredson) a Stud (r. Steve McQueen)

Vít Poláček

Svět
1. Královská aféra (r. Nikolaj Arcel) – Za zdánlivě klasickým ztvárněním se skrývá výsostně aktuální tázání se o rychlosti provádění reforem, jejich vysvětlování a hlavně o tom, že komu účel světí prostředek, mívá hořké konce. V Evropě, kde se diskutuje o demontáži léty vydobytého sociálního státu, je navíc víc než užitečné se podívat na to, co dnes považujeme za samozřejmé a o co bychom mohli snadno přijít. Atmosférou i aktuálním tázání po boření současného společenského statu quo bez dopředu promyšleného postupu co potom, je Královské aféře blízký i další letošní film promítaný také v Berlíně – Sbohem Královno Benoita Jacquota, který tímto dávám do jednoho pytle.

2. Láska (r. Michael Haneke) – Haneke stárne jako víno. Jeho film je tak něžný, že to zaskočilo řadu jeho příznivců. Pro mě je ale nejdůležitější, že se tento analytik tentokrát obešel bez tradiční vyumělkované zápletky, která mi kazila například Bennyho video, Funny Games nebo Utajený. Film je skutečné o lásce a navíc klade i velmi palčivé otázky. Škoda, že je spoustu diváku pochopila jako odpovědi, neřkuli návod.

3. Ráj: Láska (r. Ulrich Seidl) – Seidlova úvaha o ekonomice lidských vztahů výrazně přesahuje téma sexuální turistiky do Keni. Děsivý je pohled na oboustrannou redukci lidské bytosti v objekt.

4. Až vyjde měsíc (r. Wes Anderson) – Hravá variace na Léto s Monikou překvapuje dospělým pohledem a lásku mezi dvěma lidmi. A taky invenční prací s filmovým jazykem.

České filmy
1. Tmář a jeho rod aneb slzavé údolí pyramid (r. Karel Vachek) – Karel Vachek se ve vrcholné formě směje těm, kdo si jsou sebou jistí. Zároveň ale nemanipulativně hledá duchovní podstatu.

2. Příliš mladá noc (r. Olmo Omerzu) – film, který je spíše zmateným pubertálním snem. Jako takový zůstává v paměti. Olmo Omerzu i scenárista Bruno Hájek velmi dobře vědí, co dělají.

3. Alois Nebel (r. Tomáš Luňák) –víc než vizuální kouzla s rotoskopií mi přijde odvážné zkratkovité vyprávění příběhu. Na to pořád divákům něco nevysvětlovat si tu totiž málokdo troufl. Škoda jen, že film moc nedrží rytmus.

Filmy, které jsem neměl možnost vidět, ale na které se (snad) do budoucna těším
1. Fill The Void (r. Rama Burshtein)
2. A perdre de la raison (r. Joachim Lafosse)
3. La cinquiéme saison (r. Jessica Woodworth, Peter Brosens)
4. Jagten (r. Thomas Vinterberg)

Jaroslav Stuchlý

Zahraniční kinopremiéry: Některé filmy mi v kině unikly (Až vyjde měsíc, Země bez zákona) a na festivaly nejezdím, takže sáhnu do mainstreamu. Neurazili mě comicsoví Avengers, potěšilo Affleckovo Argo a v závěru roku příjemně překvapil Jack Reacher.

Český film: Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka, protože jsem po Ivánku, kamaráde nevěřil, že mě ještě dokáže pobavit něco, co se dotýká tuzemského fotbalu.

Knihy: Mervyn Cooke – Dějiny filmové hudby, protože zasvěcence tento ucelený pohled potěší a tomu, kdo se soundtracky teprve koketuje, otevře netušené horizonty. Z comicsů reedice Millerova Návratu temného rytíře a druhý a třetí díl omnibusu Captain America. A Veveřácká kronika Kateřiny Soukupové, protože ukazuje, že soužití s divokými veverkami může být dojemnější, zábavnější a napínavější než lecjaký film.

Daniel Szabó

Láska (r. Michael Haneke)
Ostrov labutí (r. Herrmann Zschoche)
Pieta (r. Kim Ki-Duk)
Letní a podzimní profil Chabrola v České televizi

Veronika Zýková

Můj výběr toho nejlepšího za rok 2012 obsahuje i některé starší tituly, které se mi podařilo vidět až nyní. Jako vždy se mi nepodařilo vidět ani zdaleka vše zásadní, co na poli filmu vzniklo. Některé pozoruhodné počiny (Mistr, Hon) uvidím až po sepsání téhle „topky“, něco opožděně (Jack Reacher a Pí a jeho život) a na některé filmy jsem ještě nesebrala dost odvahy (Hanekeho Láska), takže tenhle svůj osobní výběr neberu jako uzavřený a budu jej aktualizovat.

FILMY
Světové celovečerní:
Až vyjde měsíc – tenhle film je třeba vidět v kině, naprostá krása!
Argo – Affleck dokázal udržet napětí po celou dobu
Laurence Anyways – s Dolanem jsem pozadu, tohle je první film, který jsem od něj viděla
Margaret – Kenneth Lonergan umí
Poslední filmy Stevena Soderbergha (Haywire a Magic Mike), které jsem měla možnost zhlédnout, mě nadchly (první zmiňovaný víc), takže se těším, s čím Steven přijde příště. Vždycky dokáže překvapit.
Potěšil mě Atlas mraků a Looper, zaujaly i limuzínové filmy Holy Motors a Cosmopolis (ten méně) nebo „malý film“ Safety Not Guaranteed.

Svět + CZ animované:
Frankenweenie Tima Burtona
Krátkometrážní:
Why Elephants? (r. Marko Meštrović)
Typemachinery (r. Caro Estrada)

Bendito Machine IV (r. Jossie Malis) – pozoruhodné dílko
The Pub (r. Joseph Pierce) – zatím jsem viděla jen trailer, ale troufám si tvrdit, že ani tenhle režisérův krátký film mě nezklame
Případ (r. Martin Živocký)

Z českých celovečerních hraných:
Okresní přebor – bez výhrad a jednoznačně
Příliš mladá noc – promyšlená práce s kamerou a vynikající herci z Divadla Komedie, stejně ale tenhle film pořád tak nějak nedokážu zařadit mezi celovečerní a myslím si, že by mu slušela kratší stopáž
Ve stínu – s výhradami, ale kvůli brilantnímu vykreslení atomosféry a hereckým výkonům hlavních představitelů si film ráda zopakuju
Odpad město smrt – povedená adaptace ještě povedenější inscenace

Několik českých dokumentů:
Tmář a jeho rod
Láska v hrobě – těžká síla, jen ta dojemná hudba (jak z Kolji) přecházející v hororovou je tam tak nějak navíc
Jáma – studentský film, rok 2010, zařazeno na DVD Czech Short Films vol. 3
Pevnost – spíše informativně než umělecky výživný dokument

SERIÁLY
Potěšily nové díly Sherlocka a Wallandera. V r. 2012 jsem taky objevila seriál Homeland. Zhlédnutí skvělé 1. řady téměř na jeden zátah pro mě bylo rozhodně seriálovou událostí. 2. řada je podle mě o něco slabší, ale stále dost slušná. Snad budou mít tvůrci dostatek soudnosti, aby skončili dřív, než se seriál vyčerpá (viz Dexter).

DIVADLO
1) Nejsilnější zážitky starších inscenací, které jsem měla možnost vidět v r. 2012:
Víra láska naděje – Divadlo Komedie, režie: Kamila Polívková
Muž bez minulosti – Dejvické divadlo, režie: Miroslav Krobot
Otmorozki – objevit divadelní a filmovou tvorbu Kirilla Serebrennikova stojí za to, energie mladých ruských herců vyjadřujících se k současnosti jakbysmet!
Tramvaj do stanice Touha – Činoherní klub, režie: Ladislav Smoček

2) Nové inscenace:
Brian – nevím, jestli je to tím, že mám v živé paměti z dětství poslech cédéček s příběhy Medvídka Pů, které namluvil Marek Eben, ale tahle Krobotova inscenace mě hodně bavila. A to ani neujíždím na Stounech. Myslím, že tenhle autorský text je trochu nedoceněný.
Ucpanej systém – šlape to jak dobře promazaný strojek, prostě Dejvice…
Pérák – filmová estetika v akci, Vosto5 s hosty při chuti

Z oblasti tanečního divadla mě nadchly tyto:
VerTeDance: Simulante bande a Kolik váží vaše touha – skvělý zážitek umocněný živým hudebním doprovodem kapely Zrní.

Jsem ráda, že se (snad) daří v ČR přenosům opery, divadla a tance v kinech a přeju si, aby se popularita přenosů zvyšovala a diváci měli šanci setkat se s nimi v řadě dalších měst.

HUDBA
Bee and Flower – koncert v Jazz Tibet Clubu v rámci Divadelní Flory + cédéčka
Dead Janitor – všechny nahrávky
+ koncerty kapel Buty a Vltava

VÝSTAVY
Letos jsem byla v tomhle ohledu opravdu kulturní barbar, tak alespoň: Začátek století: České umění prvního desetiletí 21. století. Viz http://25fps.cz/2012/zacatek-stoleti/
+ Skvělá je určitě výstava mapující historii českého komiksu Signály z neznáma, na kterou zajdu, až se přesune z Brna do Prahy (DOX).

KNIHY/KOMIKSY
Jen stručný výčet (povětšinou detektivních) románů, které mě v r. 2012 zaujaly: Král Šumavy, Než pomine tvůj hněv, Smršť a čeká na mě bezesporu skvělý Neklidný muž. Zážitkem byla četba románu Petry Hůlové – Čechy, země zaslíbená.
Komiksy: konečně jsem důkladně prozkoumala a pročetla produkci Nakladatelství Lipnik (Monstrkabaret Freda Brunolda je nepřekonatelný) a začala objevovat komiksové tituly Labyrintu (Divoši, Radiator & Recyklator).

VIDEOHRY
Událostí pro mě pochopitelně byla konverze mé milované, 15 let staré hry The Last Express pro iOS a možnost zahrát si ji na iPadu. Neztratila nic ze svého kouzla.
Na nový titul, který by mě beze zbytku nadchl, jsem nenarazila. Z aktuálních adventur ale stojí za zahrátí Primordia, Lost Chronicles of Zerzura, The Cat Lady a Dream Machine. Potěšující je úspěch crowdfundingu adventurních titulů na Kickstarteru => legendární tvůrci jako Tim Schafer, Jane Jensen, Chris Jones a Aaron Conners jsou znovu v akci a je se na co těšit.

„PALEC DOLŮ“
Magistrát hl. m. Prahy, který uspíšil konec Pařízkova a Jařabova Divadla Komedie.
Co dobrého z toho vzešlo (pokud se to tak dá nazvat)? MeetFactory meets Divadlo Komedie = Studio Hrdinů sídlící ve Veletržním paláci.

Filmové zklamání:
Bourneův odkaz – Tony Gilroy se snažil, ale hodně vysokou laťku Bourneovy trilogie nepřeskočil ani nesrazil, spíš podskočil

Film, od kterého jsem čekala víc:
Ruby Sparks – od tvůrců Malé Miss Sunshine jsem si slibovala opravdu víc než průměrnou / lehce nadprůměrnou komedii